Krajinou kamenných křížů

1. prosinec 2002
Planetárium
Nejstarší obří černá díra může astronomům pomoct pochopit temné období vesmíru|foto: Robin Dienel / Carnegie Institution for Science

Rozhovor s jedním z autorů nejrozsáhlejší internetové prezentace těchto drobných kamenných objektů, Františkem Svobodou.

Můžete se s nimi setkat opravdu kdekoliv - stojí jich u nás totiž stovky. U zdí kostelů, na návsích, u cest, ba i o samotě v lese. Jsou to svědkové smrti a pokání. Smírčí kříže.

Pověstí a legend spojených s těmito kříži jsou desítky. Nejčastěji se v nich opakuje motiv souboje, končícího smrtí obou soků. Časté jsou také historky o násilné smrti a nebo nešťastné události. Kříže mají i svou magickou moc. V západních a východních Čech na nich například často najdete vyhloubené jamky. Věřilo se totiž, že prach vyškrábaný z takovéto dutiny má čarovnou moc a že dokonce uzdravuje. Jiná pověra zase tvrdila, že vlasy přilepené do důlku zvyšují milencovu touhu. Ve spojení s křesťanskou symbolikou kříže to možná působí poněkud kuriózně - existují ale hodnověrné písemné záznamy, které potvrzují, že se podobné praktiky skutečně občas prováděly. A nejen s kříži. Pověrčiví věřící vyškrabávali prach i z kostelních portálů a zdiva a pídili se i po předmětech z popravišť. To však už ale zabíháme do podrobností, které s kamennými kříži nesouvisí. Skutečné příběhy, spojené se stavěním křížů nebývají ostatně ani tak barvité, ani tak poetické jako pověsti. Na jakémsi fluidu, které na kamenech ulpívá to však nic nemění. Narazíte-li například v šeru lesa nečekaně na omšelý kříž s vytesaným datem, nutně to probudí vaši fantazii. Čím je letopočet vzdálenější, tím větší mrazení v zádech vyvolá. Co se tu asi kdysi stalo? Kde se tu ten kříž vzal? A co je to na něm vyryto? Snad nůž, rapír a nebo meč? A proč vlastně?

Podrobnosti o jednotlivých křížích můžete najít třeba v muzeu v Aši, kde mají centrální evidenci smírčích křížů a dalších drobných kamenných objektů - pokud jsou samozřejmě ty podrobnosti známé. A nebo si můžete půjčit knihu Kamenné kříže Čech a Moravy, která na základě oné evidence vznikla a vyšla už ve dvou vydáních. A nebo navštivte Internet. Na adrese http://www.smircikrize.euweb.cz totiž také najdete velmi podrobný přehled kamenných křížů, křížových kamenů a dalších drobných kamenných objektů. Jedním z jeho autorů je Ústečan František Svoboda. Požádali jsme ho, aby nám zmíněné webové stránky představil blíže.

Snažíme se na nich vytvořit jakýsi katalog drobných kamenných památek; především těch, které mají vztah ke středověkému soudnímu právu. Najdete tam však i další objekty, které nás zkrátka jen něčím zaujaly - svou historií, vztahem k minulosti, tvarem a podobně. To hlavní, co nás zajímá jsou ale ty už zmíněné drobné památky, spojené se středověkým soudnictvím. To jsou zejména smírčí kříže, na ně historicky navazující pamětní kříže a také křížové kameny. Smírčí kříže nás oslovily především svým tvarem a svou mohutností. Do dnešní doby se zachovalo kolem třiceti smírčích smluv, odkazujících na konkrétní postavené smírčí kříže - právě pojem "smírčí smlouva" dal vzniknout pojmenování "smírčích křížů" jako takových. Čím je smírčí kříž starší, tím je mohutnější a méně pokrytý rytinami. Čím je mladší, tím se na něm vyskytuje víc rytin, má přesnější tvary a opracování.

Asi bychom měli vysvětlit, co to byly ty zmíněné smírčí smlouvy a jaký vztah je mezi nimi a smírčími kříži?

Všechno to vychází ze středověkého, tzv. magdeburského práva. Pomocí smírčí smlouvy docházelo ke smíru či narovnání mezi pachatelem trestného činu, většinou vraždy, a pozůstalými po jeho oběti. Smírčí smlouva umožňovala pachateli mimosoudně se vyrovnat a chránila ho před případnou mstou. Dokud totiž neexistovaly smírčí smlouvy, mohli pozůstalí vrahovi jeho čin jakkoliv oplatit - krevní msta byla v raném středověku živá záležitost. Smírčí smlouva zavazovala pachatele např. k vykonání svaté pouti nebo k peněžitému daru pozůstalým. Musel také za zemřelého nechat sloužit mši a do smírčí smlouvy byly zahrnuto i vlastnoruční vytesání a postavení kamenného kříže.

Říkal jste ovšem, že těch smluv se zachovalo velice málo, asi třicet. Těch vlastních smírčích křížů jsou ale desítky, možná spíš stovky?

To je skutečně nepoměr. Nejspíš je to proto, že se průběhem času podobná narovnání stala zvykem, takže pak už nebylo zapotřebí sepisovat smírčí smlouvy. Smírčí kříže pak už nebyly podloženy listinou a jejich stavění de facto přešlo do jakési národní tradice. Je samozřejmé, že kámen jako takový má daleko větší trvanlivost než středověké archiválie. Je také docela dobře možné, že se i nadále v našich archivech skrývá plno smírčích smluv, o kterých zatím nevíme. Pořád se nacházejí další; je to třeba jedna listina za rok, ale stále přibývají.

Kolik smírčích křížů u nás stojí?

Smírčích křížů jako takových je odhadem 400 až 450. V evidenci, kterou vede při ašském muzeu Společnost pro výzkum smírčích křížů, se v současné době nachází kolem 2020 drobných památek. Jde o celou škálu různých objektů, tak jak jsem je vyjmenovával na začátku. V největší míře jsou zastoupeny smírčí kříže a křížové kameny. Evidují se ale i středověké pranýře, pamětní kříže a nebo kameny hraniční.

Zůstaňme u smírčích křížů a křížových kamenů. Ty se dají, pokud vím rozdělit i podle svého tvaru a vzhledu na různé tipy.

Podle tvaru se rozlišuje nějakých deset až patnáct typů křížů, od latinských po maltézské, dělové, jetelové nebo řecké. Pak se samozřejmě rozlišují i podle způsobu provedení; čím je kříž starší, tím je jeho tvar méně přesně dán. Rozlišují se i podle rytin. Na těch nejstarších křížích je většinou znázorněna pouze vražedná zbraň; nejčastěji jsou to meče, nože, dýky, v mladší době třeba i pistole. Později, a to je zejména specialita křížových kamenů, se na nich objevují i znaky, které např. charakterizují profesi zemřelého. Je znám třeba tzv. Krejčíkův kámen, na kterém je rytina jehly s nití. Ve východních Čechách se na kamenech vyskytují rytiny vřetena, jsou známé například i křížové kameny s nůžkami a dalšími podobnými symboly.

Liší se kameny i podle oblastí výskytu?

To je velmi zajímavá věc. Jejich výskyt je v podstatě vázán na to zmíněné magdeburské trestní právo, tedy na oblasti, kde se u nás ve středověku hovořilo převážně a výhradně německy. Velký výskyt je proto na Chebsku, Ašsku, Chomutovsku, Ústecku a Děčínsku. Také na Vysočině, kolem Jihlavy a samozřejmě v jižních Čechách, v jejich šumavské oblasti, to znamená na Tachovsku, v okrese Plzeň - jih a vůbec tím jižním směrem.

V ostatních oblastech se tedy smírčí kříže vůbec nevyskytují?

Ano, jsou u nás i okresy, kde nebyl do dnešního dne nalezen ani jeden smírčí kříž nebo křížový kámen. Jde zejména o Polabí - Nymbursko nebo Mladoboleslavsko. Ve zbývajících okresech se většinou jedná o nějaké tři, čtyři kříže nebo podobné objekty.

Ještě jsme si neřekli, jak jsou tyto objekty staré?

Nejstarší datovaný objekt pochází z období po roce 1200 a našli byste ho kousek od Aše, v Podhradí. Tady je ta datace shodou okolností určená právě podle dochované smírčí smlouvy.

Ale většina křížů je asi z mladšího období?

Jsou to samozřejmě jen dohady, protože k většině objektů se nedochovaly žádné písemné podklady, ale nejčastěji jsou datovány do 14. nebo 15. století.

Pojďme se teď už ale věnovat vašim stránkám, tedy internetové prezentaci vaší práce. Co na nich návštěvník najde?

Stránky jsou členěny do několika kapitol. Jejich základem je, jak už jsem říkal, jakýsi seznam objektů. Tady musím poznamenat, že se kromě České republiky snažíme mapovat i příhraniční oblasti v Polsku, Německu a Rakousku. V první části tedy návštěvník najde rozdělení na smírčí kříže a drobné kamenné památky České republiky a zahraničí. Pokud pak vstoupí na stránku České republiky, objeví se před ním přehled jednotlivých okresů. Tady může na první pohled zjistit, kolik evidovaných objektů se nachází v daném okrese, kolik už jich je na našich stránkách zdokumentováno, dokonce i to, kolik objektů se nedochovalo, ztratilo, zmizelo či bylo ukradeno. Dále potom, když se dostane na jednotlivý okres, objeví se mu přehled všech objektů v tomto okrese evidovaných, s náhledem na jednotlivé fotografie. Po kliknutí na název lokality se mu objeví stránka s podrobným popisem místa, kde se kříž nachází; pokud jsou známy, jsou tam uvedeny i rozměry objektu. A jsou tam i další fotografie. Na našich stránkách najdete i odkazy na literaturu, příslušející k dané problematice, a také odkazy na internetové stránky, které se jí zabývají. Návštěvník má také možnost zkontrolovat si na aktualizaci chronologii připisování dalších nových objektů; no a v neposlední řadě je tam i pár slov o tom, co nás přimělo k tomu tyto stránky vytvořit.

A co vás přimělo?

V první řadě je to především snaha o dokonalou evidenci těchto památek. V případě zcizení je totiž strašně důležité přesně vědět, kde se zcizený objekt nacházel, jaká rytina na tom kameni, případně kříži byla, a hodí se i další, velice podrobné informace. V případě, že se později ten kámen objeví někde o sto kilometrů dál, na nějaké docela jiné lokalitě, jsou tyto údaje významné k tomu, aby nedošlo k záměně a aby se ten kámen dal konkrétně identifikovat. Dalším důvodem proč to děláme je jakási touha po objevování. Je to pro nás spojeno s takovým prožitkem, jaký třeba mohli mít cestovatelé, kteří hledali Terru Incognitu. Je to zkrátka neustálé objevování něčeho nového. Přestože totiž máme přesný popis kříže a jdeme takříkajíc najisto, vůbec se nám nemusí povést ho na první pokus najít. Některé objekty jsme dohledávali na potřetí, na počtvrté, a to přesto, že jsme přesně věděli, kde stojí. Jak říká jeden kolega - všechno se to musí vychodit v terénu.

Hovořil jste o zcizování objektů. Kradou se kříže často?

Bohužel, stává se to. Stávalo se to i v minulosti, třeba na přelomu století a pokračuje to i v dnešní době. Je to dáno skutečností, že tyto památky už dosáhly jisté historické ceny; také je to tím, že se tohle zajímavé téma poslední dobou velice oživilo. Proto je bohužel o tyto památky i takovýto negativní zájem.

Společně s Františkem Svobodou vás úplně na závěr chceme varovat: vylepšit si skalku na zahrádce kradeným smírčím křížem pro vás může mít dost nepříjemné následky. Některé z nich jsou totiž památkově chráněné. Ale hlavně - kdoví jaká neštěstí by na vás ten nežádaný transfer přivolal. Vaše krávy by třeba mohly začít dojit krev, psi z celého okolí by se vám noc co noc scházeli u zahradní branky a vytím by vám kazili sny. A kdoví co ještě. Někdy stačí jen věřit a věci se dějí. Stojí to opravdu za to? My si myslíme, že ne. Pokud však narazíte na procházce lesem na kamenný kříž a nebo podobný kamenný objekt, který v žádném katalogu není, dejte nám neprodleně vědět. Vaše informace předáme na ta nejsprávnější místa.

Frederik Velinský
Na fotografiích jsou následující kameny:
(1) Kříž, stojící při cestě z Růžové do Srbské Kamenice na Děčínsku. Na kříži je rytina meče, čtyři křížky a letopočet 1792. Váže se k němu pověst o zabití sklenáře Riedela.
(2) Jeden z trojice křížů, stojících u bočního vchodu do kostela sv. Havla v Chlumci u Ústí nad Labem. Na kříži je rytina meče. Objeven byl u chlumeckého nádraží a silnice sloužící lesní správě, v úvozu málo používané lesní stezky. Roku 1981 byl převezen ke kostelu.
(3) Kříž z obce Protivec na Karlovarsku, stojící za křovím po pravé straně silnice z Chyše do Žlutice, v místech, kde silnice prudce klesá zatáčkou. Na kříži je rytina sekery a nápis KLYRZ Z TAVZIMA ZABIL W SOBOTU PO NANEBEVZETI PAMA BZE.
(4) Jeden z křížů, stojících na vnější straně zdi kostela v Arnultovicích u Ústí nad Labem. Na kříži je rytina kopí.
Fotografie poskytl František Svoboda.

DODATEK:

Základní literatura k problematice smírčích křížů:
V první řadě je to už citovaná kolektivní práce, nazvaná Kamenné kříže Čech a Moravy, která vyšla už dvakrát - poprvé v roce 1997. Doporučuji vám její druhé vydání z roku 2001, které obsahuje o několik desítek objektů víc a ve kterém byly opraveny i některé drobné nepřesnosti. Najdete v ní také velmi podrobný seznam literatury. Z ní vám mohu ještě doporučit brožuru Nataši Steinové Zkamenělé osudy, která je věnována kamenným křížům na Děčínsku, ale má i zajímavý všeobecný úvod. Smírčí kříže inspirovaly některé autory i k beletristické tvorbě. Například sochař Vladimír Preclík o nich vydal několik povídkových knih - Smírčí kameny (1990) nebo Kameny pokání (1992).
Na internetu:
Vedle stránek http://www.smircikrize.euweb.cz, o nichž byla řeč v našem rozhovoru existuje ještě jeden, ne tak podrobný a propracovaný internetový katalog smírčích křížů, a to na adrese http://krize.webpark.cz/obrazky.htm.

autor: frv
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.

Zprávy z iROZHLAS.cz