Každý den může přinést nový objev, říká odborník na informační technologie Filip Peřich

Filip Peřich v současnosti žije ve městě Santa Clara. Jeho cesta tam ale začala vlastně už na základní škole – na ústecké základní škole Karla VI., kde měli žáci na konci 80. a na počátku 90. let možnost navštěvovat třídu s rozšířeným vyučováním matematiky.

Kariéru mu otevřel rok studia na americké střední škole

Americkou kariéru ale opravdu odstartoval až rok na střední škole v USA, americká maturita a přijetí na Washington College v Marylandu na obor matematika a později také IT.

„Washington College je malá univerzita, má jen kolem 1500 studentů, takže jsme se všichni znali navzájem. Do toho je uprostřed kukuřičných polí, takže jsme nemohli nikam jezdit, a ani nebyly žádné sociální sítě, takže byl čas povídat si s učiteli a spolužáky,“ popisuje Filip, čím mu škola dala dobrý základ do budoucna.

Na amerických univerzitách ale stále ještě existují takzvaná univerzitní bratrstva. „Má to význam během studia, protože to utužuje přátelství, ale i později – členové bratrstev si totiž celý život pomáhají, třeba s hledáním práce nebo příštích škol,“ vysvětluje.

Hledání dobré práce v USA není pro cizince nic jednoduchého

Hledání práce po absolvování univerzity ale pro Středoevropana nebylo ani tak nic jednoduchého.

„Jsou dva druhy absolventů amerických univerzit. Jedni jsou američtí občané a druzí jsou cizinci bez pracovního povolení. Těm druhým nezbývá, než hledat zaměstnání tam, kde by bylo možné pracovní povolení dostat,“ vzpomíná na nelehké začátky Peřich a pokračuje: „Moje další univerzita – University of Maryland, Baltimore County, byla v Marylandu, v blízkosti Washingtonu D.C., kde funguje mnoho vojenských a polovojenských firem, a tam je zase potřeba dostat bezpečnostní prověrku.“

Nakonec se mu podařilo získat zaměstnání u smluvního partnera, který pracoval pro Agenturu ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA).

„Tam jsem se dostal k projektu mobilních agentů, tedy systému logistiky pro vojenské sklady. Jednu místnost jsme tam přeměnili na halu se stometrovými vláčky. Pomocí RFID Readers jsme počítali, kolik nábojnic vezeme,“ usmívá se. Tou dobou byl ve firmě jediným cizincem. Později, v jiných firmách, už byl národnostní výběr výzkumníků přece jen pestřejší.

Nové věci přináší dobré sladění konkurence a spolupráce

Podmínkou Filipa Peřicha pro uskutečnění rozhovoru s redaktorkou Zuzanou Zejdovou bylo, že neprozradí aktuální projekt, na kterém pracuje.

„To je tady běžné. Firmy se tak brání před únikem informací ke konkurenci. Druhá věc je ale to, že fluktuace lidí mezi firmami je poměrně značná, takže náhledy se sdílejí a žádný nápad není úplně původní,“ přiznává.

Konkurence vývoji nových věcí velmi prospívá. „Tlačí lidi, aby vyvíjeli nové věci rychle. Jak se tady běžně dělá – rychle vyzkoušet, odhodit a rychle přijít na novou myšlenku,“ vysvětluje Peřich.

Konkurence je tak podle něj stále motorem, který ve Spojených státech vývoj roztáčí. „Velký rozdíl je mezi východním a západním pobřežím. Konkurence na západním pobřeží je velká, proto jsou v Kalifornii všechny firmy, které chtějí něco nového vymýšlet, na východním pobřeží zase působí vojenské firmy, které chtějí vyhrávat vojenské zakázky.“

Objev může být na konci každého dne

Není to ale jen konkurence, která napomáhá ve Spojených státech rychlému rozvoji technologií. Důležitá je i spolupráce. „Záleží, co má být výsledkem. Měl jsem možnost pracovat na několika meziuniverzitních projektech i ve firmách, které soutěžily s jinými firmami. Pakliže má být výsledkem přijít první s technologií, co se začne prodávat, tam spolupráce moc nefunguje. Pokud ale jde například o to, jak ovlivnit programovací jazyk, tam je spolupráce jediná věc, která to umožní.“

Dnes má podle jeho slov to štěstí, že v současné práci má jen část úkolů daných dopředu. Velká část pracovního prostoru proto zůstává volná pro kreativitu a hru. „Každý den proto může přinést nový objev,“ dodává IT odborník.

Covid, doba ledová a zlá

„Když nastal covid, měli jsme nařízeno zůstat doma. Celodenní jídlo, včetně kávy a zmrzliny, totiž máme v práci jako zaměstnanecký benefit. O to jsme v covidové době přišli, ale zaměstnavatel nám dal stipendia, abychom si domů mohli pořídit veškeré vybavení, které potřebujeme,“ říká Filip s tím, že částečný návrat do kanceláří už je v plánu, přesto ale jen v jakémsi polovičním hybridním režimu.

Dá se říct, že se stírají rozdíly mezi prací a volným časem. „Měl jsem ale i za covidu to štěstí, že jsem do práce musel a mohl, protože moje práce je i s hardwarem, kterého se v laboratoři potřebuji dotýkat.“

Budoucnost IT

Podle Filipa Peřicha je budoucnost lidské práce v informačních technologiích. Přesto by ani on některé obory jen nerad nahrazoval. „Skoro každý týden mi chodí nabídka, abych pracoval pro firmy, jež vyrábějí roboty, kteří budou sami vařit. Vzhledem k tomu, že sám moc vařit neumím, si nedovedu představit, že bych uměl robota naprogramovat tak, aby to uměl lépe než já.“

Také IT ale bude brzy automatizované. „U nás v práci už za nás algoritmy samy začínají psát zdrojový kód. To znamená, že algoritmy samy programují jiné algoritmy. Takže ani já už nemusím nic psát,“ dává příklad vývoje.

Zatím se ale prý o práci nebojí, protože algoritmy ještě příliš dobří programátoři nejsou. „Kladu si ale otázku, nakolik mám tomuto trendu pomáhat a nakolik to radši nechat být,“ uzavírá s úsměvem Filip Peřich, Čechoameričan, softwarový inženýr z Kalifornie.