Kamenný kruh z Cehnic - opravdu první datovaný český megalit?

Slovo megalit pochází z řečtiny. Megas v ní znamená "velký" a lithos zase "kámen". Megalitů stojí v západní Evropě tisíce - samostatných menhirů, kamennných řad, kruhů (těm se říká cromlechy), dolmenů i složitějších, opravdu monumentálních sestav. Jsou to pravěké kamenné objekty, staré čtyři, ale někdy také sedm tisíc let. Nevíme úplně přesně, k čemu sloužily - a i to je jeden z důvodů, proč se o ně odedávna lidé zajímali. Opředli je pověstmi a bájemi, později je vědecky (a někdy i dost nevědecky) zkoumali. Dodnes poutají zájem veřejnosti - přátel historie i milovníků záhad. Každý si v nich najde to své...
Ve střední Evropě se podobné monumentální kamenné stavby nevyskytují a naše romantické archeology to v půli 19. století velmi hnětlo. Hledali proto alespoň nějaké české menhiry - třeba i docela malé. Kdo hledá, ten obvykle najde... A tak začal vznikat seznam českých megalitů - a dodnes jich přibývá; teď však už v největší míře pouze přičiněním amatérských badatelů. Nejslavnější a také největší z kamenů stály či ještě stojí u Klobuk, Drahomyšle, Března a nebo v Chabrech. Jsou to sice většinou menší kameny, než ty západoevropské, přesto by jako megality jistě obstály - kdyby se ovšem našel nějaký důkaz, že na svém místě opravdu stojí už od pravěku. Pokud však archeologové u těchto kamenů kopali, většinou nenašli nic, co by stálo za řeč a hlavně nic, podle čeho by se vztyčení kamenů dalo datovat. Začal mezi nimi proto převládat názor, že zmíněné kameny, ač prokazatelně postavené lidmi, stojí na svém místě podstatně kratší dobu, než by bylo žádoucí a že tedy u nás žádné pravé megality nemáme... A v této atmosféře zdánlivé jistoty přichází nečekaný objev strakonických archeologů...
Došlo k němu v první polovině července letošního roku (2003) u obce Cehnice na Strakonicku. Bližší podrobnosti nám ještě před ukončením vykopávek o tomto nálezu sdělil archeolog Muzea Středního Pootaví ve Strakonicích Jan Michálek:

Lokalita u Cehnic byla archeologům neznámá. Objevena byla v polovině července, kdy jsme registrovali černou stavbu budoucího rybníka na východním okraji obce. Zpočátku jsme si mysleli, že máme co do činění s běžným archeologickým nálezem, typickým pro střední Pootaví - s plochým žárovým hrobem nebo se sídlištní chatou; našli jsme tu totiž zlomky velké nádoby, amforovité zásobnice. Avšak po větším plošném odkryvu, provedeném na ploše o velikosti zhruba 20x20 metrů jsme zjistili, že máme co dělat s jiným druhem památky. Jednalo se o kamenný kruh a nebo spíše jakousi elipsu s jedním kamenem v centrální části. Kameny jsou místního původu; jedná se o hrubozrnnou žilnou žulu, která se v těchto místech bochníkovitě rozpadala. Podle archeologických nálezů soudě, kameny tu byly vztyčeny někdy v mladší době bronzové, v období knovízské kultury. Ta je zde, tj. ve středním Pootaví, hojně zastoupená na mnoha nalezištích.

Můžete popsat nálezové okolnosti trochu podrobněji?

Devět kamenů o velikosti asi 50x60 centimetrů až jeden metr bylo sestaveno do tvaru elipsy a jeden kámen, jakýsi menší menhir, orientovaný přesně ve směru sever-jih a východ-západ byl umístěn v jeho centrální části. Na východní a západní straně stavby jsme pak objevili zlomky dvou nádob. Jednalo se o tu zmíněnou velkou amforovitou zdobenou zásobnici a také o menší koflík s ouškem. Ve východní části stavby, která se svým tvarem podobá západoevropským megalitickým stavbám, zvaným cromlechy, byly objeveny ještě dva kamenné vybroušené předměty tvaru nepravidelného trojbokého jehlánku s vybroušenou základnou. Tyto kameny jsou cizorodé, nejsou místního původu. Je otázkou odkud pocházejí a o jaký jde minerál. Jehlánky jsou tmavozelené a snad by mohly být vyrobeny z jadeitu - přesné určení ještě čeká na mineralogy; shodla se na tom odborná komise, která byla na lokalitu svolána. Byli v ní zástupci Archeologického ústavu AV ČR v Praze, Národního muzea v Praze, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a dalších jihočeských muzeí. (Jak se však záhy zjistilo, záhadné jehlánky byly padělané; nebyly vyrobené z jadeitu, ale z umělé hmoty - akrylátu. Kdo je vyrobil a podstrčil archeologům do výkopu není známo; tím méně pohnutky, které pachatele k jeho činu vedly. Pozn. F. Velinský) Odborníci se také shodli na tom, že nález z Cehnic je nejspíše kruhovou kamennou stavbu, datovanou do mladší doby bronzové - vyskytly se však i názory, že jde o kamenný věnec mohyly. Ty však podle mé dlouholeté zkušenosti z výzkumu mohyl na jihu Čech vypadají poněkud odlišně.

Po podobném nálezu toužily celé generace českých badatelů. Ti však až dosud buď neměli štěstí a nebo přišli příliš pozdě. Podobné kamenné kruhy se už totiž kdysi dávno na jihu Čech našly. Nebyly však řádně archeologicky prozkoumány a zdokumentovány - a nikdy nebudou. V současnosti již totiž neexistují.

Megalitické stavby byly v Čechách vyhledávány zejména v druhé polovině 19. století. Naši romantičtí archeologové, stejně jako archeologové v celé Evropě, chtěli mít i u sebe doma podobné stavby, jaké byly známé ze západní Evropy a Britských ostrovů. V naší krajině, a to i v jižních Čechách, bylo postupně objeveno množství podobných památek, které však byly posléze jako megalitické zavrženy. U většiny z nich, ať už to byly kamenné řady, cromlechy nebo různé dolmeny a menhiry, byl prokázán jejich přirozený původ - jednalo se například o rozpad žulových bloků a podobně. Mnohé z těchto objektů dodnes v krajině zůstaly, mnohé padly za oběť kameníkům. Jak už jsem říkal, nově objevená kamenná stavbička kruhového půdorysu u Cehnic nápadně připomíná západoevropské cromlechy, které lze najít hlavně na Britských ostrovech. Jsou to kruhy z kamenů, o různém průměru - od 10 do 50 metrů, někdy i větší. Ukazuje se, že podobné stavby se mohou nacházet i v Čechách. Jenom na Strakonicku byly v druhé polovině 19. století popsány dvě takové stavby, zbudované z devíti velkých balvanů, sestavených do kruhu. Jeden z nich byl pod vrchem Vůstrá nedaleko vsí Nihošovic a Nemětic jižně od Strakonic; ten byl později zničen, rozebrán a kameny zakopány v poli. Druhý podobný kruh stával na návrší Sedlina, severně od Rovné, severovýchodně od Strakonic. Také tento kruh byl patrně zničen, jak prokázal na počátku minulého století archeologický výzkum zdejšího amatérského archeologa Bedřicha Dubského. U prvního kruhu nebyly nalezeny žádné archeologické nálezy. Uvnitř druhého kruhu, u Rovné, našel Bedřich Dubský zlomky nádob a bronzového předmětu ze starší doby železné, tedy z období halštatské kultury - asi ze 6. stol. př.n.l. Náš nový nález je ovšem starší. Jak už jsem řekl, archeologicky je datován do mladší doby bronzové, do období knovízské kultury. Je tedy starý asi 3000 let.

Z tohoto období ale známe z Čech i jiné nálezy podobných malých, snad kultovních areálů nebo středisek...

Ano - z Čakovic a Mutějovic ve středních Čechách. V prvním případě se jednalo o kruhový zahloubený příkop o průměru asi 18 metrů, uprostřed něhož byla postavena kamenná stéla. V druhém případě šlo o uzavřený podkovovitý útvar s jedním vchodem, opět v podobě příkopu o průměru asi 17 metrů. I oba tyto nálezy jsou s pomocí nalezené keramiky archeologicky datovány do mladší až pozdní doby bronzové.

Snad tedy můžeme říci, že nevelký kamenný kruh z Cehnic byl kultovním objektem. Jsou nějaké představy, k čemu konkrétně mohly takové objekty sloužit?

Můžeme se domnívat, že se zde setkáváme se zcela novým druhem archeologické památky, a to nejen pro období mladší doby bronzové. Megalitické stavby západní Evropy jsou datovány od konce neolitu až do sklonku doby bronzové, to znamená do 1. tisíciletí př.n.l. Podobné stavby ve tvaru kruhu nebo elipsy, ať již omezené příkopem nebo kameny se mohou na území Čech vyskytovat i v jiných kulturách. Při současném stavebním boomu, který na území naší republiky probíhá a jehož důsledkem je i v široké míře vedený záchranný archeologický výzku, lze očekávat, že podobný druh památek, tedy stavby typu cromlechů by se mohly objevit i v jiných částech Čech. Tyto stavby samozřejmě souvisejí s náboženskými představami tehdejších obyvatel. Objekt u Cehnic přitom nemusel sloužit jen jedné komunitě; právě v mladší době bronzové je totiž osídlení ve středním Pootaví nebývale husté. Mohl proto sloužit i několika dalším vesnickým osadám, které se nacházejí v blízkosti naleziště.

O tom, co tam kdysi mohlo probíhat toho dnes asi mnoho říci nemůžeme...

O vlastním průběhu těch náboženských obřadů nebo kultovních ceremoniálů opravdu těžko můžeme říci něco bližšího. To bychom se již pohybovali ve sférách čiré fantazie a spekulací.

Zmínili jsme se už o kamenných kruzích, které kdysi stávaly na Strakonicku u Nihošovic a také u Rovné. Bohužel byly příliš brzy zničeny; časem pak převládl názor, že se v tomto případě nejednalo ve skutečnosti o megalitické památky, ale o takzvané kamenné věnce mohyl. Co si o tom myslíte?

Tento názor se objevil poté, kdy archeologové definitivně odmítli uvažovaný výskyt pravěkých megalitů na území Čech, a to zejména v pracích Karla Sklenáře. Kamenné věnce skutečně bývaly součástí mohylových staveb; ovšem kamenný věnec na obvodu hliněné mohyly býval sestaven z menších kamenů. Jde zpravidla o souvislý věnec, někdy i dva soustředné věnce z drobných kamenů, jejichž funkcí bylo zamezit rozplavení mohylového násypu; každá mohyla byla původně několikrát vyšší, než jak se nám zachovala do dnešních dnů. Mám zato, že izolované, několik metrů od sebe vzdálené kameny z lokalit u Nihošovic a Rovné sotva mohly být součástí staveb, interpretovaných jako kamenné věnce mohyl z doby bronzové či železné.

Zajímavé také je, že u Nihošovic, Rovné a teď i u Cehnic jde vždy o kruh, sestavený z devíti kamenů.

Ano - to je skutečně nápadné. V obou těch případech z 19. století romantičtí badatelé popsali stavby jako kruhy, složené z devíti velkých balvanů. K té první lokalitě se ještě navíc vázala i pověst, že to byla sedátka devíti králů, kteří se na tom místě scházeli...

Orientace středového kamene podle světových stran, opakování "krajově oblíbeného" modulu kruhu z devíti vztyčených kamenů a dva záhadné, pečlivě vybroušené jehlánky ze zeleného kamene, který by snad mohl být jadeitem (viz výše - pozn. F. Velinský) - to bude opravdu mimořádně šťavnaté sousto pro všechny milovníky záhad, kolik jich jen u nás je. Do Cehnic se budou jezdit dívat i archeologové, běžní zvědavci a turisté. Uvidí tam vůbec něco? Vždyť místo nálezu je, jak už bylo řečeno, staveništěm...

Situace v terénu zůstane nezměněna, protože naleziště se nachází na břehu budoucího rybníka. Lokalita bude zasypána a kameny zůstanou na původním místě, jako součást břehu rybníka. Nálezy se samozřejmě budou konzervovat. Pokusíme se doplnit celé tvary nádob i ostatní předměty; všechny nálezy budou dokumentovány, nakresleny a fotografovány. Kamenné jehlánky budou podrobně mineralogicky prozkoumány a určeny. Nakonec dojde ke studiu literatury, pokud se budeme moci opřít o podobné nálezy v Evropě, a také k celkovému a kritickému vyhodnocení celé nálezové situace.

Nebude to však hned. Na publikaci v odborném tisku si ještě počkáme. "Snad v průběhu příštího roku," říká k tomu Jan Michálek. Nových nálezů je totiž velké množství, z mnoha dalších míst; a to se na Strakonicku bude kopat dál, až do konce roku. Proto zatím nezbývá čas na zpracování a publikaci nových objevů... Času pro fantazii je však spousta.

Frederik Velinský

Výběrová literatura:

O nálezu u Cehnic se zatím psalo jen stručně v tisku, převážně regionálním. Zajímají-li vás podrobnosti o nálezech u Nihošovic a Rovné, můžete zalistovat například touto literaturou:

Dubský, Bedřich: Pravěk jižních Čech. Blatná 1949.
Sklenář, Karel: Menhiry a jejich problematika. Památky a příroda, roč. 9, 1984, s. 219-221.
Sklenář, Karel: Ještě k otázce českých "menhirů". Památky a příroda, roč. 9, 1984, s. 557-562. (zde uvedena i další literatura)
Sklenář, Karel: Slepé uličky archeologie - 2. vydání. Hořovice 1995.
Vocel, Jan Erazim: Pravěk země české. Praha 1868.
Woldřich, Jan Nepomuk: Předhistorické výzkumy v jihovýchodních Čechách z r. 1895. Památky archeologické XVII, 1896, s. 159-176, 307-320.
Velmi nekriticky pak o obou lokalitách v nejnovější době píše i Pavel Kozák, k jehož informacím však přistupujte s maximální obezřetností. Jde většinou o čirou fantazii:
Kozák, Pavel: Místa působení. Megality, posvátná místa, obrazce v obilí. České Budějovice -Zdíkov 1997.
Kozák, Pavel: Tajemná místa od Blaníku k Sušici. Beroun 1999.

Na titulní stránku.