Kakapo soví: papoušek, který nelétá, nejmladší česká sopka, dějiny geologie a Johann Wolfgang Goethe

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že se velká čínská města zvolna propadají a čím je to způsobeno, představíme vám patnáctimetrového hada-škrtiče, který kdysi obýval indický Gudžarát, povíme si o unikátním nálezu depotu bójských mincí na Rakovnicku, zmíníme se o pádu kosmického smetí z Mezinárodní vesmírné stanice na obytný dům na Floridě a uslyšíte také o husarském kousku techniků z NASA, kteří rozchodili porouchaný palubní počítač 24 miliard kilometrů vzdálené sondy Voyager 1.

Jak zachránit kakapa sovího

Kakapo soví|foto:Shutterstock

Každý zná třeba pštrosy a ví, že na světě žijí i jiní nelétaví ptáci – není jich mnoho, řádově pár desítek druhů. V minulosti jich bylo mnohem víc; bohužel už stačily vyhynout. Často to bylo vinou člověka, který je lovil. Jiné vyhubily nepůvodní druhy, které přišly s lidmi. Biologické invaze jsou i dnes jednou z hlavních příčin ohrožení řady druhů. A nejen těch ptačích. Nelétaví ptáci se dodnes vyskytují třeba na Novém Zélandu, kde se příroda desítky milionů let vyvíjela v ostrovní izolaci. S výjimkou netopýrů a ploutvonožců tam až do příchodu lidí nežili žádní savci; tím pádem ani savčí predátoři, vybavení klíčovým smyslem: čichem. Létání nebylo k ptačímu životu bezpodmínečně nutné, a tak se řada novozélandských ptáků přizpůsobila životu na zemi. Mezi nimi i obří pozemní papoušek Heracles inexpectatus, který dorůstal výšky až 90 centimetrů a vážil přibližně 7 kilogramů. Vyhynul asi před 16 miliony lety.

Nový Zéland, krajina|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Jeho potomkem či alespoň vzdáleným příbuzným, by mohl být jiný papoušek, který na Novém Zélandu žije dnes. Jmenuje se kakapo soví a je to jediný nelétavý papoušek současnosti. Vyprávět nám o něm bude biolog a ekolog Pavel Pipek z Botanického ústavu Akademie věd České republiky v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Novozélandští ptáci jsou pro něj srdeční záležitostí... Kakapové na ohrožení reagují tak, že místo útěku prostě jen ztuhnou. A to proti nepůvodním či invazním druhům savců, krysám, potkanům nebo lasicovitým šelmám, nepomáhá – nehybné kakapy jednoduše vyčenichají. Jak se je podařilo zachránit?

Komorní hůrka a Johann Wolfgang Goethe

Pohled od Ameriky na sopku Komorní hůrka|foto:Jana Strejčková, Český rozhlas

Naše krajina byla ještě nedávno, převážně v třetihorách, formována vulkanickou činností, která místy přetrvala hluboko do čtvrtohor. K posledním sopečným výbuchům u nás došlo asi před nějakými třemi sty tisíci lety na západě Čech. Právě k těmto nejzápadnějším a také nejmladším českým vulkánům se vydáme a povíme si i něco z dějin geologie, v níž tyto nejmladší české sopky zanechaly dost zásadní stopu.

Heinrich Christoph Kolbe: Goethe jako básník a umělec před Vesuvem|foto:Profimedia

Ještě nedávno se mělo za to, že na Chebsku se nacházejí pozůstatky dvou mladých sopek, které dnes tvoří už jen nevýrazné kopečky v krajině – jsou to Komorní a Železná hůrka. Jak ale říká geolog a vulkanolog Vladislav Rapprich z České geologické služby, během posledních dvou desetiletí se podařilo v jejich okolí odhalit čtyři další vulkány. Nejde o žádné kopečky, ale o kruhové „díry“ v krajině, které vulkanologové označují jako „maary“.

Vrátíme se také do minulých století, kdy se rodily moderní vědy o Zemi a kdy se také prosazovaly základní principy geologie. Velmi živý byl například spor tzv. plutonistů a neptunistů o vznik hornin. Aktivně do něj zasáhl i Johann Wolfgang Goethe, který byl nejen básníkem a spisovatelem, ale také vědcem. Mineralogie a geologie patřily k jeho hlavním zájmům.