K čemu slouží vědcům fytotron - a kde se na světě vzalo tolik myší?

V úvodním přehledu zajímavostí vás seznámíme s detaily polární expedice ledoborce Polarstern, dozvíte se o výskytu velkých exotických klíšťat rodu Hyalomma v naší přírodě a představíme vám skvělý archeologických nález hrobu velmože z Uherského Brodu. Povíme si o planetě u vzdáleného červeného trpaslíka, na které je možná voda a přidáme základní informace o druhém mezihvězdném návštěvníkovi naší Sluneční soustavy, kterého se astronomům podařilo zaznamenat.

Fytotron a ozdobnice

Rostlinná fyzioložka Hana Malinská ve fytotronu|foto: Frederik Velinský

Ústecká univerzita letos otevřela nové Centrum biologických a environmentálních oborů, kde se nachází mimo jiné i nový výzkumný skleník a také tzv. fytotron. A my vám prozradíme, jak takový fytotron vypadá a k čemu vlastně slouží. Půjdeme dovnitř, povíme si tam o některých výzkumech, které ve fytotronu probíhají, a prohlédneme si ukryté baňky, zkumavky i květináče, které s těmito výzkumy bezprostředně souvisí. Především nás bude zajímat projekt, v jehož centru je původem východoasijská okrasná tráva Miscanthus, česky ozdobnice. Možná ji znáte – bývá větší než člověk a zdobí se s ní zahrady. V budoucnu by však mohla mít i jiné využití.

Fytotron byste v Ústí nad Labem našli v prostorách Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Podobných fytotronů je na našich vysokých školách i výzkumných institucích jistě celá řada. Ten ústecký nás zajímal, protože je nový a máme to k němu nejblíže. Naší průvodkyní byla rostlinná fyzioložka Hana Malinská.

Kde se vzalo tolik myší?

Kiore neboli polynéská krysa |foto: Creative Commons licence 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0), Toter Alter Mann

Myši dobyly svět dřív, než lidé. Je to sice trochu nadsázka, protože není myš, jako myš; úplně nesmyslné však tohle tvrzení není - pokud tedy mluvíme o Starém světě; o té části planety, která byla Evropanům známá už před výpravami Kryštofa Kolumba. Ke Starému světu však musíme připočíst i Austrálii, kterou myši při svých cestách nevynechaly. Správně bychom také měli říkat spíše „myšovití hlodavci“, než jen „myši“. Díky datům, získaným molekulárně genetickými metodami, jsou naše znalosti o této rozmanité skupině živočichů stále přesnější.

Zpřesňují se také naše vědomosti o evolučním vývoji myšovitých hlodavců v čase a také o jejich putování po světě. Důležitým příspěvkem k tomuto poznání je článek, publikovaný před časem v časopise Molecular Phylogenetics and Evolution. Kromě genetiky pomohly jeho autorům k přesnější kalibraci jednotlivých větví vývojového stromu myšovitých hlodavců i poznatky dalších vědeckých oborů – především paleontologie, která objevuje a zkoumá fosilní pozůstatky organismů. Není to nic divného. Právě fosilie toho vědí o evoluci druhů nejvíce. Kde všude myšovití hlodavci žijí a kolik jich vůbec bylo do dnešních dnů objeveno a popsáno? O tom hovoří bioložka Tatiana Aghová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a pražského Národního muzea.