K čemu slouží vědcům fytotron - a kde se na světě vzalo tolik myší?

Výzkumy ve fytotronu
Výzkumy ve fytotronu
0:00
/
0:00

Poslechněte si:

01:06 - Objevy a události
04:34 - Fytotron a okrasná tráva ozdobnice
19:52 - Historie vědy: Třída filozofů aneb Sókrate, podejte mi pero!
24:39 - Soutěž o Knihu měsíce „Neviditelná fyzika“
25:52 - Evoluce myšovitých hlodavců: Z Asie do celého světa

V úvodním přehledu zajímavostí vás seznámíme s detaily polární expedice ledoborce Polarstern, dozvíte se o výskytu velkých exotických klíšťat rodu Hyalomma v naší přírodě a představíme vám skvělý archeologických nález hrobu velmože z Uherského Brodu. Povíme si o planetě u vzdáleného červeného trpaslíka, na které je možná voda a přidáme základní informace o druhém mezihvězdném návštěvníkovi naší Sluneční soustavy, kterého se astronomům podařilo zaznamenat.

Fytotron a ozdobnice

Rostlinná fyzioložka Hana Malinská ve fytotronu

Ústecká univerzita letos otevřela nové Centrum biologických a environmentálních oborů, kde se nachází mimo jiné i nový výzkumný skleník a také tzv. fytotron. A my vám prozradíme, jak takový fytotron vypadá a k čemu vlastně slouží. Půjdeme dovnitř, povíme si tam o některých výzkumech, které ve fytotronu probíhají, a prohlédneme si ukryté baňky, zkumavky i květináče, které s těmito výzkumy bezprostředně souvisí. Především nás bude zajímat projekt, v jehož centru je původem východoasijská okrasná tráva Miscanthus, česky ozdobnice. Možná ji znáte – bývá větší než člověk a zdobí se s ní zahrady. V budoucnu by však mohla mít i jiné využití.

Fytotron byste v Ústí nad Labem našli v prostorách Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Podobných fytotronů je na našich vysokých školách i výzkumných institucích jistě celá řada. Ten ústecký nás zajímal, protože je nový a máme to k němu nejblíže. Naší průvodkyní byla rostlinná fyzioložka Hana Malinská.

Kde se vzalo tolik myší?

Kiore neboli polynéská krysa

Myši dobyly svět dřív, než lidé. Je to sice trochu nadsázka, protože není myš, jako myš; úplně nesmyslné však tohle tvrzení není - pokud tedy mluvíme o Starém světě; o té části planety, která byla Evropanům známá už před výpravami Kryštofa Kolumba. Ke Starému světu však musíme připočíst i Austrálii, kterou myši při svých cestách nevynechaly. Správně bychom také měli říkat spíše „myšovití hlodavci“, než jen „myši“. Díky datům, získaným molekulárně genetickými metodami, jsou naše znalosti o této rozmanité skupině živočichů stále přesnější.

Zpřesňují se také naše vědomosti o evolučním vývoji myšovitých hlodavců v čase a také o jejich putování po světě. Důležitým příspěvkem k tomuto poznání je článek, publikovaný před časem v časopise Molecular Phylogenetics and Evolution. Kromě genetiky pomohly jeho autorům k přesnější kalibraci jednotlivých větví vývojového stromu myšovitých hlodavců i poznatky dalších vědeckých oborů – především paleontologie, která objevuje a zkoumá fosilní pozůstatky organismů. Není to nic divného. Právě fosilie toho vědí o evoluci druhů nejvíce. Kde všude myšovití hlodavci žijí a kolik jich vůbec bylo do dnešních dnů objeveno a popsáno? O tom hovoří bioložka Tatiana Aghová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a pražského Národního muzea.