Jupiterův měsíc Amalthea

Díky němu teď budeme muset poopravit některé poznatky, které o tomto zajímavém měsíci máme. Mimochodem - Galileo krouží kolem Jupiteru už od 7. prosince 1995. Při největším přiblížení sondu poškodila silná radiace planety a některé údaje už Galileo nevyšle. Zánik sondy je naplánován na 21. srpen roku 2003, kdy dopadne na Jupiter.
Ale vraťme se k setkání sondy s Amaltheou, která je jen jedním z mnoha Jupiterových měsíců. K přiblížení na pouhých 160 kilometrů došlo letos 5. listopadu. Ukázalo se přitom, že Amalthea je doslova provrtána velkým množstvím děr a pravděpodobně obsahuje více volného prostoru než pevných částí. Astronom John Anderson z americké NASA uvádí, že hustota měsíce bude mnohem nižší, než se čekalo. Amalthea je zkrátka jen velká hromada sutin. Astronomové předpokládali podobnou konzistenci už dlouho před tímto objevem i u některých asteroidů. V případě Amalthey však jde o první průkazné pozorování tělesa tohoto typu.
Co tedy dnes o tomto malém Jupiterově měsíci víme? Je asi 270 kilometrů dlouhý a přibližně 130 kilometrů široký. Hustota Amalthey se blíží hustotě vodního ledu. Nic v Jupiterově systému však nemůže být utvořeno převážně z ledu. Nepravidelný tvar Amalthey a nízká hustota svědčí podle vědců o tom, že měsíc tvoří několik částí. Ty spolu drží pohromadě jen díky vzájemné gravitaci. Amalthea přitom nemá dostatečnou hmotnost k tomu, aby se jednotlivé části semkly těsněji a zformovaly těleso sférického tvaru, zjednodušeně řečeno kouli jako Země nebo třeba jiné velké Jupiterovy měsíce. Tyto poznatky podporují teorii, podle níž jsou vnitřní měsíce Jupitera intenzivně bombardovány jinými úlomky. Není vyloučeno, že Amalthea vznikla jako jeden kus, postupem času ji ale bombardování prostě rozbilo na jednotlivé části.
Jeden z modelů formování Jupiterových měsíců sestavený počítačem určil, že měsíce blíž k Jupiteru jsou z hustšího materiálu než ty vzdálenější. Model předpokládá, že Jupiter ve svém raném stadiu produkoval slabší obdobu slunečního větru. Tento vítr odvál řidší materiál do větších vzdáleností, nebo dokonce pryč z dosahu Jupiterova systému. V blízkosti obří planety tak zůstal pouze hustší a těžší materiál. Čtyři největší měsíce této teorii odpovídají. Nejbližší a také nejhustší měsíc Io je tvořen převážně železem a kameny.

Miroslav Zimmer