Jiří Žáček – básník, inženýr, textař a chomutovský rodák
Maminka mu říkala, aby se učil a nepsal básničky, protože ty ho živit nebudou. Naštěstí ji neposlechl a stal se jedním z našich nejuznávanějších básníků posledních desetiletí. Jiří Žáček skládá slova s takovou lehkostí a nadhledem, že jsou jako čmeláčci – podlé té slavné písničky, kterou kdysi napsal pro Michala Prokopa.
Jiří Žáček vystudoval stavební průmyslovku a stavební fakultu ČVUT. Technický obor ho ale nebavil, tak nastoupil jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel. Pracoval tam až do roku 1991.
Po kratším působení v časopisu Vlasta se poté stal spisovatelem na volné noze. Je autorem velkého množství básnických sbírek, knížek pro děti i dospělé, učebnic i písňových textů. Vyhlášené jsou i jeho sarkastické aforismy. Věří, že na jeho poezii musí být vidět, že ji psal inženýr. Protože je méně kudrnatá a víc pravoúhlá.
Inspiraci hledal ve vnitřním světě a v přírodě. Miluje stromy a těší se, až v příštím životě jedním bude. Zázračnou energií ho také nabíjely jeho dvě děti. Básničky mají podle něj výhodu v tom, že si je může skládat za chůze nebo vyležet v posteli. Dokonce prý kdysi zkoušel psát ve snu.
V roce 2004 mu lékaři objevili rakovinu hrtanu a po operaci se musel učit mluvit jinak. Od té doby mu chybí zpěv i cigarety, bez kterých mu nějaký čas nešlo psát.
Jiřímu Žáčkovi byl v roce 1987 udělen titul Zasloužilý umělec. V roce 2015 ho prezident republiky vyznamenal Medailí za zásluhy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.