Jednocení výsevů a proč je nutné rostliny protrhávat
V období, kdy jarní výsevy zesílí a začnou vytvářet první pravé listy, přichází čas na jednocení rostlin. Právě protrhávání bývá práce, kterou mnozí odkládají, ale pro zdravý růst zeleniny je velmi důležitá.
Kdyby rostlinky, které vzejdou, zůstaly příliš hustě vedle sebe, začaly by si konkurovat: bojovaly by o světlo, vodu i živiny. Příliš hustý porost navíc hůře osychá po dešti a bývá náchylnější k chorobám i škůdcům. Výsledkem pak bývají slabé, vytáhlé nebo deformované rostliny a menší úroda. A to nechceme.
Jednocení se týká hlavně mrkve, petržele, červené řepy, salátu nebo cibule ze semen.
Slabší nebo poškozené rostlinky opatrně odstraníme, cílem je ponechat rostliny tak, aby jim zůstalo dostatek prostoru na budoucí růst. Je výhodnější tuhle práci dělat po zálivce nebo po dešti – půda jde lépe od sebe a kořeny okolních rostlin se méně poškodí.
Rozestupy závisí na druhu zeleniny. Například mrkev potřebuje jen několik centimetrů, zatímco červená řepa potřebuje prostoru víc.
Někteří pěstitelé si pomáhají postupným protrháváním. Nejprve odstraní jen část rostlin a konečné rozestupy upraví až později podle růstu. U salátů nebo mladé řepy můžeme vyjednocené rostlinky rovnou využít v kuchyni.
A na co si dát pozor? Snaha o co největší úrodu vede k tomu, ponechat na záhonu co nejvíc sazenic. Jenže, jak se říká, méně je někdy více. Méně rostlin tak často může znamenat lepší a kvalitnější sklizeň.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
