Jana Hubinská - herečka

Tam se ostatně mohli diváci pozastavit i u jejích fotografií z cest po světě. Jana Hubinská ale taky – v rozporu se svým křehkým vzhledem – miluje silné motory.

Poslechněte si celý rozhovor s ní z přiloženého zvukového záznamu... Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru...

Slávka Brádlová, moderátorka: Herečka Jana Hubinská, vítejte a pěkný den.

Jana Hubinská, herečka: Přeji krásný pěkný den a děkuji za pozvání.

Slávka Brádlová, moderátorka: Kdysi jsem o ní řekla, že je to žena mnoha tváří, což samozřejmě k herečce tak trochu automaticky možná patří, ale ona je také fotografkou, taky ráda cestuje, dokonce pokouší i dokumentární film, také zpívá. Tak, pojďme dnes začít u toho zpívání. To si myslím, že k hereckému řemeslu vlastně patří, i když ne každému je shůry dáno.

Jana Hubinská, herečka: Tím, že já mám dobré uši, Pán Bůh mi nadělil, tak vlastně zpívám odmalička a ráda zpívám, ale má to jedno ale. Vždy jsem se hrozně bála zpívat, jsem trémista, zase ten paradox. Nejsem tedy nějaký příliš velký exhibicionista, nejdřív se bojím. U mikrofonu při zpěvu jste sám za sebe, kdežto postavy v divadle, tam jsem zase já schovaná za nimi a mají obrovskou svobodu i díky mě, i já díky jim. Je to taková nádherná symbióza, kdežto u mikrofonu s tou kapelou tam já, když mám kapelu za sebou, tak je to výborné, neboť má nějakou oporu, ale v podstatě za tím mikrofonem stojíte sám a je to Jana Hubinská. Kteroukoliv chybu a cokoliv se stane, tak prostě já tam můžu zemřít. Nikdo tona mě nevidí, což je o moc horší, protože nikdo nedovede pochopit, jak se hrozně bojím. Zpívám tehdy, když nemám co hrát a začalo celé moje zpívání v podstatě na škole mě přesvědčili, potom na muzikál, ale to bylo stále spojené s herectvím. Samostatně to začalo, když jsem udělala, v Bratislavě jsme s tím Divadlo ves, kdysi Edit Piaf životopis a vlastně tam se po premiéře stalo to, že když si se narodila, nejsi reinkarnovaná a já nevím, co bylo na jedné straně lichotivé a na druhé straně se mi to zdálo směšné, ale bylo to příjemné a vlastně mě velmi mě atakovali lidé s tím, že proč nezpívám. Až nakonec jsme přišla k tomu, dobře, dala jsem dohromady kapelu a začali jsme zpívat a hrát. Začali jsme šansony. Tím, že já jsem neposedný člověk, tak dlouho jsme při tom nevydržela, přešli jsem na džezy, takže už byla kombinace, ani s tím jsem dlouho nevydržela, i když na džezu vyrůstám a rostu stále, prostě miluji džez. Potom jsme začali dělat autorské věci a skončilo to v roce 1986 CD Hotel Hazard, které jsme natočili a potom mě zase cesty odvanuly ke svému rodnému filmovému a divadelnímu světu, takže na chvíli se to zabrzdilo, ale přitom jsme dále koncertovali. Takže, co se týká zpěvu, opravdu zpívám tehdy, když mám relativně volno na prknech, co znamenají světa a nebo před tím kritickým okem, před kterým nic neutajíte, jako je kamera.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Dopolední Expres Českého rozhlasu Sever teď s dnešním hostem, herečkou, zpěvačkou Janou Hubinskou vyměníme za úplně jiný dopravní prostředek. Je nádherně kovový, částečně chromovaný, nádherně sexy bublá. Můžete hádat, co to je?

Jana Hubinská, herečka: Já vám to prozradím, je to Harley Davidson. Mám 883 sportstera, takže to mám takový splněný pubertální, postpubertální sen. V nějakých osmnácti jsme se musela vzdát motorky po havárii, že jsem jezdila od šestnácti, máme to v rodině. Máma parašutistka, otec pilot. Takže někde to tam přeci jenom zůstalo, tak jsme po letech k tomu vrátila a teď si užívám, ne jet jako ty silniční motorky v tom, co to dá, ale v tom užívat si vše, co je okolo a to harley absolutně poskytuje, takže opravdu krásně bublá a krásně se z něho dívá na svět.

Slávka Brádlová, moderátorka: Posluchačům, kteří neznají vaše civilní podobu, teď řeknu, že momentálně jste blond, máte vlasy delší, tak to se všechno dá schovat pod helmu, samozřejmě, ale jednou z té motorky slezete, tu helmu dáte dolu a mě by zajímala reakce pánského okolí.

Jana Hubinská, herečka: Ono byste se divila, ale když náhodou nějaký ten vlásek vyleze z přilby, už jen na té cestě je spousta řidičů, kteří vlastně nějakým způsobem /nesrozumitelné/ to, co na cestě je a přeci ten hřbet a pozadí neutajíte na té motorce. Ono je to dost čitatelné, pokud by to nebylo opravdu nějaké dítě v mužském provedení, tak to musí být žena, takže někdy je to nebezpečné, protože někdy chlapi dělají hlouposti v tom, jak se na cestě koketuje a já vždy vykřikuji, ty máš čtyři kola, já jen dvě, tak proč blbneš, když mi chceš něco říci, tak počkej na červenou a potom a nebo tak, ale já se snažím, i když opravdu už mám svůj věk a rozhodně nechci spadnout z motorky. Možná někdy jezdím rychleji, ale to mám ráda, ale rozhodně jezdím velmi opatrně a i když žiji v autě, napůl minimálně celý život, tak na té motorce o to opatrněji se chovám na cestě a opravdu čekujem všechno, co je kolem mě, jestli mám přednost a nebo nemám přednost mě nezajímá a prostě řeším to, jako kdybych neměla přednost, aby se mi nic nestalo. Takže asi takto je návod na přežití na motorce a rozhodně nechci být dárcem orgánů, protože podle mě moje by už nikam nepatřily.

Slávka Brádlová, moderátorka: S Janou Hubinskou rozhodně není nuda, to jste si mohli potvrdit i teď a že to diváci a patrně i odborníci umí ocenit, tak o tom si dneska také ještě něco řekneme.

písnička

Náš milý host, herečka, zpěvačka, motorkářka Jana Hubinská a pozor, taky nositelka několika docela významných cen. Tak, připomenu Českého lva za vedlejší roli ve filmu Děvčátko a ráda bych připomněla nebo spíše možná českému posluchači představila slovenskou cenu Lita, jednak za divadlo hra Apatie, jednak za televizní hru Důvěrní nepřátelé, já si posloužím češtinou. Českého lva známe dobře, ale co je cena Lita?

Jana Hubinská, herečka: V podstatě ta divadelní byla předchůdkyní divadelních prken dnešních. I když jsem všechno začala včas, tak jsem nestihla prkna, ale stihla jsme předchůdce. To bylo představení tak trošku avantgardní a bylo to nádherné období, které jsme si prožili v divadle Astorka, které lidi znají. Ta druhá, ta televizní cena, ta je vlastně z před dvou roků, dva roky dozadu a bylo to na 50. výročí slovenské televize, kdy se dělali na začátku inscenace v přímém přenosu a my jsme vlastně na to 50. výročí udělali s těmito možnostmi technickými a vším inscenaci v přímém přenosu, bylo to nesmírně těžké, složité, ale krásné, dělali jsme nádhernou hru Důvěrní přátelé a měla obrovský úspěch, takže já se těším, že vlastně to nepřešlo bez povšimnutí a myslím si, že tu cenu jsme si zasloužili.všichni tak, jak režisér, tak scénáristka, i všichni mojí kolegové a celý štáb, protože to byl opravdu zázračné, že jsme vůbec měli možnost při něčem takovém být, protože to se už nikdy v životě nezopakuje.

Slávka Brádlová, moderátorka: Kdybychom se vraceli hodně zpátky nebo o více let zpátky, tak bychom došli i k jinému ocenění, které pravda, nemá váhu a sílu a oficialitu těchto cen, Komik školy, vzpomenete ještě?

Jana Hubinská, herečka: Ano, ano. Já jsem vždycky odmalička byla takový srandista, který všechno převracel na srandu a dělal si ze sebe obrovskou srandu, což vždy ostatní pobaví, když si dokážete ze sebe utahovat a na škole vlastně hned, jak jsem nastoupila, jsem stala takový komik a tím, že jsem chtěla být hrozně dramatická umělkyně a měla jsme tu duši nastavenou, že konečně jsme na škole, tak jako vlastně se mi to zdálo, že ta komediálnost je dobrá, tak šup, šup, šup, všichni se smějí, to je strašně krásné, hrozně příjemné je to dar a ta odezva od diváků, prostě to je dar, je to nádherné. Ale jako neklidná povaha, tak samozřejmě jsem v období této krásné slávy jsem toužila po jiné a ta se mi vlastně k závěru školy zvrtla, protože už jen tím představením Od Vitakciho oni, to byla opravdu těžká role, vlastně nastoupilo to dramatické období, které se mě drží absolutně jako klíště a já roky toužím vlastně po komedii, po něčem, čím nejen budu tahat za srdce lidí a vytahovat jim slzy z očí a opravdu tu duši ždímat a ždímat, že je dokáži strašně krásně rozesmát, že přijdou s tou pusou roztaženou, že budou mít dobrou náladu, takže se na to hrozně těším a doufám, že se mi to tedy zase podaří otočit na tu vtipnější stránku, protože ten život je sám o sobě dost těžký a čím jsme starší, tím ho opravdu vnímáme tak. Že už nemáme tolik nadšených mladých pohledů, že se nám ty běžné dennodenní věci stávají rutinou a rázem máme týden za sebou, měsíc za sebou a nemáme pocit, že by nás něco rozsvěcovalo, něco uchvacovalo a tak dále, takže v tom to je vynikající smích a já bych se na to chtěla zase dostat a vrátit.

Slávka Brádlová, moderátorka: No a my jsme pořád ještě neprobrali úplně všechno, protože před námi je jedno veliké téma - fotografování.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Dopolední Expres Českého rozhlasu Sever si tak dost dobře vyfotografovat nemůžete, ten si můžete každý všední den poslechnout,ale náš dnešní host Jana Hubinská, žena mnoha tváří, mnoha profesí, ta tedy by možná dokázala vyfotografovat i ten expres. Řekněte, jak se herečka dostane k fotografování? Já myslela, že herečky jsou spíše fotografovány.

Jana Hubinská, herečka: To taky, ale já vám děkuji, tedy nevím. Odhaduji, kdybych pospekulovala, tak Expres také vyfotím, ale zase nejsem profesionální fotograf. Já jsem nadšenec a vždycky říkám, že tedy ani zpěvačka nejsem profesionální, protože vím, co to stojí námahy a energie člověka, který se tomu věnuje jako prvotní své profesní záležitosti a ne jako to nadšenecké věci, které dělám. Je to nádherné. Já si myslím, že každý má spoustu koníčků a takových zájmů a to je krásné, protože to obohacuje život. Co se týká fotografování, cestování, tak to mám asi také odmalička, v podstatě od takové půlky svého života se snažím cestovat mimo daných tras, většinou si vezmu auto, doletím někam, vezmu si auto a jdu, kam nechodí běžní turisté. Objevuji, poznávám krajinu, lidi, mentalitu, všechny zákoutí, které jsou odlišné od naší krajiny. To mě strašně baví a když jsem lakomec, tak si to chci uchránit nějak v podvědomí a v očích, tak fotím. To se mi zdálo takové, že je to na to nejlepší. Někdy, když se podívám na některé fotky, tak se dokáži tak přenést vlastně přenést do toho prostoru, že cítím vůni, mně se odehraje celá scéna, dialogy, všechno, zvuky a je to fantastické, takže díky fotkám se vracím do toho prostředí, ve kterém jsem se ocitla, které nejsou běžné, ale je nesmírně pro mě bohaté duševně, historicky, prostě dá se tam najít miliony věcí, které si pro sebe tímto způsobem kradu.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nejenom pro sebe, protože například pražské Divadlo Na zábradlí zahajovalo sezónu 2012, 2013 výstavou vašich fotografií z Nepálu. Viděla jsme a musím říci, teď nevím, jestli to pro vás bude pochvala nebo naopak, ale zdá se mi, že ani nefotíte technikou jako spíše srdce?

Jana Hubinská, herečka: No, ale vždyť to je to nadšení. Proto říkám, že nejsem profesionál, protože technika a technické věci jsou pro mě velmi zdlouhavé na učení a tak dále, takže jediné, co můžu využívat, je opravdu to srdce, to oko, které zřejmě mám, když to lidi profesně zdatní říkají, takže opět mám štěstí, že oko mám a ostatní je už jen na tom s těmi danými objekty být natolik sblížený, že se vám otevřou a že máte šanci udělat pěknou fotku a nebo krajina, to je jedno, prostě krajina vás musí přijmout, aby vám dala pohled, které vám v tom foťáku zůstanou. Co se týká toho, že tedy nejen pro sebe, je pravda, že když jsme se vrátila v roce 2003 z Afriky, já jsme byla tak unesená tou krajinou. Podle mě je to opravdu jedna z nejkrásnějších zemí na světě - jižní Afrika, že jsem asi půl roku létala dvacet centimetrů nad zemí a všichni se ze mě brali energii a stále chtěli, abych jim ještě něco říkala. Když to trvalo hrozně dlouho a to moje nadšení bylo takové, já jsem přišla k tomu, že to musím nějak vrátit a rozhodla jsem se, že ty fotky vystavím, udělala jsem vernisáž, napsala jsem knížku, udělali jsme filmy, složili jsme muziku a tohle všechno na té vernisáži prošlo a opět to mělo obrovský úspěch a stále se mi zdálo, že něco ještě neskončilo, takže asi za čtyři měsíce jsme udělala aukci těch fotek a vydražily se všechny. Za to jsem si adoptovala dvě děti z Ghany a 16 let studia jsme jim zaplatila. Takže, až tam se uspokojila moje duše a tam došlo k tomu, že ano, všechno, co jsem si já energie vzala z Afriky, tak jsem doufám nějakým dobrým počinem tam opět vrátila a vlastně toto je taková motivace, že i ten Nepál funguje na té samé bázi u mě, že když se náhodou nějaké obrázky prodají, tak to jde okamžitě na výstavbu školy. Mám tam kamaráda, velmi dobrého horolezce Šerpu a oni v horách prostě budují školu, takže na tu školu by všechny tyto prostředky potom šly.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnešním hostem dopoledního Expresu Českého rozhlasu Sever byla herečka, zpěvačka, fotografka, žena s velkým srdcem Jana Hubinská. Díky za váš čas, za zajímavé vyprávění, na Sever si někdy vzpomeňte a někdy si Sever zase vzpomene na vás.

Jana Hubinská, herečka: Děkuji velmi pěkně, děkuji vám za přízeň, děkuji za trpělivost a poslouchání a těším se na vás někdy, všechno dobré.