Immanuel Kant a jeho antinomie: na co je i rozum krátký
Žil byl jeden filosof. Byl to sice Němec, ale nenarodil se v Německu, nýbrž v Prusku. A bydlel v Královci, který založil český král, ale který dnes patří Rusku.
Ten filosof z toho města jakživ nevytáhl paty, ale přesto obsáhl celý vesmír. Doslova. Jmenoval se Immanuel Kant a patří k nejvýznamnějším myslitelům vůbec.
Všeho s rozumem…
Vrchol Kantova díla můžeme zařadit lehce před rok 1800, což činí mírnou, roztomilou potíž, kam ho zařadit. Uvádí se německá klasická filosofie, ale může to být i osvícenství. Ale ono je to obojí, takže je to jedno. Co je ovšem jisté, že ten člověk byl takřka posedlý rozumem. Tedy zkoumáním rozumu. Ostatně dvě jeho nejslavnější díla se jmenují „Kritika čistého rozumu“ a „Kritika praktického rozumu“. Zaměřme se na ten čistý rozum; takže řeč bude o rozumu, což dá rozum. Tohle slovo vyzdvihuji záměrně, protože sám Kant je užívá v míře až nerozumné. Posuďte sami podle názvů některých kapitol: Obecná úloha čistého rozumu. O čistém rozumu jako sídle transcendentálního zdání (ta je moje oblíbená). Antinomie čistého rozumu. Ideál čistého rozumu. Disciplína čistého rozumu. Kánon čistého rozumu… A tak dále. Jsou to všechno půvabné názvy se zamotaným obsahem a my se teď zaměříme na jednu takovou rozumovou pikanterii. Na ty zmíněné antinomie.
…s rozumem v koncích
Copak to jsou antinomie? V řečtině, oblíbené řeči filosofů, to znamená protichůdná tvrzení, rozpor. Jde o to, že Kant má opravdu velikou důvěru v rozum. Staví ho na piedestal lidství. Ale přeci jen… přeci jen ten rozum nemůže úplně všechno. Má své meze, na které nutně při svém hledání pravdy narazí. Co Kant myslí těmi hranicemi? Teze, které prostě nejde dokázat, ale ani vyvrátit. Respektive teze (přesněji řečeno ideje), u kterých najdeme důkazy jak pro jejich existenci, tak pro jejich neexistenci. Ten skvělý rozum tak nakonec musí kapitulovat před těmito antinomiemi a přiznat si, že to rozlousknout nepůjde až do skonání světa.
Nemít z toho rozum
Tím je hned nastíněna jedna z těch antinomií: je svět konečný, anebo je nekonečný? To se my prostě nedozvíme. Nepomůže nám v tom ani spekulativní rozum, ani vědecké experimenty. Víme jen, že to nevíme. Ty antinomie jsou ale celkem čtyři. A další z nich se také týká světa (či chcete-li, vesmíru): podle Kanta není možno se vší jistotou zjistit, zda se vesmír skládá z nějakých nejmenších možných částic (byť zatím neobjevených), nebo je to jedna spojitá existence, která jen vytváří zdání nějakého postupného skládání. Třetí antinomie se týká nás, lidí, a oprašuje odvěkou otázku: můžeme sami svobodně rozhodovat o svém osudu, nebo podléháme nějakému řetězci příčin bez možnosti ho ovlivnit? Řečeno s Kantem, těžko říct. A pak je tu poslední, tak často zmiňovaná antinomie: existuje Bůh jako příčina všeho? Anebo se vše děje jen tak? Lze jen věřit v jeho existenci, nebo v jeho neexistenci.
Ale jak soudí Kant, rozumem na to přijít nemůžu. Anglicky: I can´t.
Související
-
Přichází Doba složitá. Filozofické podcasty jsou ve světě úplně normální věc, říká filozof
Saša Michailidis se ptá Tomáše Koblížka z Filosofického ústavu AV ČR a Aleše Nováka z Fakulty humanitních studií UK.
-
Vývoj kosmologie II.
Když jsme si minule povídali o vývoji kosmologie, tedy vědecké disciplíny, která se zabývá vesmírem jako takovým, skončili jsme u jednoho z rozhodujících mezníků – ...
-
Král Přemysl Otakar II., zakladatel měst a poslední archeologické pohledy na naši krajinu z výšky
Královská města Přemysla Otakara II. (4:37) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Sonda Lucy se potká s asteroidy (20:06) – Archeologie z nebe, 3. část: Současnost (25:39)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
