Hroby na Bakalářích
Archeologické výzkumy v jihočeském Písku v minulých letech přesvědčivě prokázaly, že středověké město tam vznikalo doslova na kostech generací. Pravěké hroby se našly i na píseckých Bakalářích, nedaleko děkanského chrámu Narození Panny Marie. A kromě nich i spousta mladších nálezů ze středověku a novověku.
Písecké Bakaláře se nacházejí na okraji historického městského jádra, v prostoru u bývalých městských hradeb. Proč ten zvláštní název? Po dobu čtyř století totiž v těchto místech stávala škola – a učiteli na středověkých školách bývali právě bakaláři. Školu ovšem v polovině 19. století zbořili a z veřejného prostoru před kostelem se v následujícím století díky prudkému rozvoji automobilismu stalo parkoviště. Když bylo nedávno rozhodnuto o rekonstrukci Bakalářů a vypuzení aut z tohoto historicky cenného prostoru, došlo i na archeologický průzkum, který provedlo příslušné oddělení Prácheňského muzea v Písku. Tento průzkum přinesl řadu překvapení. Které z nich bylo největší?
„Pochopitelně nálezy z pravěku,“ říká archeolog píseckého muzea Jaroslav Jiřík: „Podařilo se nám zde odhalit zbytky mohyl ze střední doby bronzové, zhruba 3500 let nazpět. V jednom z těch hrobů se nám podařilo najít zbytky soupravy bronzových šperků, sestávající z jehlice upínající plášť na rameni, několika náramků a bronzových terčů, patrně z opasku, a dále ze zlomků závěsků. Tyto šperky svědčí o tom, že v mohyle byla pohřbena žena. V dalších mohylách byly nalezeny pouze keramické zlomky obětin. Původní vzhled mohyl, tak jako to známe i z dalších lokalit v jižních Čechách, byl takový, že měly kamenné jádro, kde byla patrně situovaná rakev se zemřelým nebo zemřelou. Toto kamenné jádro bylo dále převrstveno hliněným násypem, který ovšem v případě mohyl z Bakalářů nebyl již dochován. Byl rozptýlen ve středověku při zakládání města. Komory mohyl v prostoru Bakalářů byly nalezeny celkem tři. Bohužel však nevíme z kolika mohyl, protože v jedné mohyle mohlo být i více komor. Uvažujeme o tom, že se nám podařilo získat zbytky dvou až tří mohyl. Jedna z těch kamenných komor mohyly byla ponechána přímo v terénu, bylo nad ní vybudováno jakési skleněné ‚oko‘, takže si návštěvníci mohou prohlédnout jádro mohyly, jak vypadalo před 3,5 tisíci lety.“
Kromě mohyl se na píseckých Bakalářích našly také o něco mladší urnové hroby z mladší doby bronzové. O těch hovoří druhý písecký archeolog, Martin Pták:
„Nalezli jsme jich celkem pět, z toho tři se nechaly jakžtakž rekonstruovat a dva byly poškozené úpravami jak středověkými, tak novověkými. Výbava byla poměrně chudá, pouze v jednom hrobu jsme nalezli kousek neurčitého bronzového předmětu, takové malé tyčinky; asi se původně jednalo o jehlici – nevíme. Jednotlivé žárové hroby se skládaly vždycky z jedné větší nádoby, urny, ve které byl nasypán popel toho zemřelého se zbytky kůstek. A dva hroby obsahovaly ještě další drobnější nádobky; ty se nám dochovaly v torzech. Zajímavostí je, že se nám podařilo ten první hrob nalézt přímo v konstrukci městské hradby, která ho částečně narušila a překryla. Proto se nám zachoval do dnešních dnů. Je dost možné, že tam ještě některé hroby zůstaly, jakoby pod úrovní té skrývky. Ty jsou zachované pro další případné zkoumání.
Jaroslav Jiřík: „Dá se říci, že od počátku 20. století byla pravděpodobně na několika lokalitách v Písku výstavbou domů zničena různá pohřebiště. Například v Jeronýmově nebo Denisově ulici máme stopy z období halštatského, pravděpodobně také z hrobů. Čili se zdá, že intravilán města Písku byl poměrně významnou pohřební lokalitou po dosti dlouhé období pravěku.“
Kolik pravěkých pohřebišť pod sebou písecký intravilán, tedy zastavěná část města, skrývá, lze pochopitelně odhadnout jen stěží.
Při výzkumech na lokalitě Bakaláře v Písku odebrali archeologové řadu vzorků, proběhlo množství expertiz a byly provedeny některé analýzy. Co podstatného se jim zatím podařilo zjistit? O tom stále hovoří archeolog Jaroslav Jiřík:
„Byly například odebírány kompletní výplně těch urnových hrobů. V hrobě č.3 byl proveden antropologický rozbor, podle kterého zde byla pohřbena osoba již dospělá, která patrně trpěla dnou, jak ukázal rozbor jednoho záprstního článku. Bohužel stav zachování těch spálených kostí byl takový, že ve většině případů se antropologický rozbor nepovedl. Čili naše informace o tom konkrétním obyvatelstvu jsou poměrně skromné. Už jsem hovořil o té výbavě z mohyly s inventářem šperků; ty byly samozřejmě ve velice špatném stavu, což bylo dáno chemismem půdy v lokalitě. Je třeba si uvědomit, že po celé 20. století tento prostor fungoval jako parkoviště. Tudíž postup při výzkumu byl takový, že tam, kde jsme tušili přítomnost šperků, byla zemina odebírána v celých blocích a následně podrobně preparována. Díky tomu se podařilo najít předměty, které by jinak zanikly. Už se nejednalo o výzkum terénní, ale o výzkum laboratorní, díky kterému se podařilo získat velice cenné poznatky. Co bylo také bez pochyby zajímavé – kolega Jaroslav Cícha z Prácheňského muzea provedl petrografický průzkum kamenů, které tvořily jádro jedné z těch mohyl. Zjistil, že kámen, který tvoří tuto komoru, není lokálního původu, ale byl transportován přibližně z kilometrové vzdálenosti, z prostoru dnešní nemocnice, odkud máme také stopy osídlení z doby bronzové. Sice o něco mladší, ale ukazuje to kontinuitu využívání toho prostoru.“
Jak už jsem řekli na začátku, výzkum píseckých Bakalářů přinesl i řadu zajímavých nálezů ze středověké a novověké minulosti města Písku. Zmiňovali jsem se už například o městských hradbách, tak začněme právě jimi. Slovo má archeolog Martin Pták:
Kromě pozůstatků městského opevnění a dvou studen našli archeologové v prostoru před píseckým děkanským chrámem Narození Panny Marie také základy staré školní budovy, která, jak víme, dala této lokalitě její dnešní název – Bakaláře. Pokračuje archeolog Jaroslav Jiřík:
Výzkum na Bakalářích přinesl konečně také objevy středověkých a raně novověkých hrobů – jak se ostatně v blízkosti kostela dalo čekat, říká Martin Pták:
Určitým vyvrcholením jejich snažení bude tématická výstava věnovaná právě výzkumům na Bakalářích, která se uskuteční v srpnu v Prácheňském muzeu v Písku. Zvou vás na ní Jaroslav Jiřík a Martin Pták, dva písečtí muzejní archeologové, se kterými jsme si o nálezech z Bakalářů povídali.
Vysíláno v Planetáriu č. 26/2010, 27. června - 2. července.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:13).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
