Horké bubliny kolem Země

Nejvíce poznatků pochopitelně nasbírali pomocí kosmických sond, které touto oblastí prolétávaly. Tak tomu bylo i v případě nejnovějších objevů, o které se postaral výzkum prostřednictvím evropského projektu Cluster a čínského Double Star. První začal v roce 2000, druhý o tři roky později. Výsledek je pro odborníky překvapující, i když nebourá žádné mýty - Ostatně ty se vzhledem ke specifice problému a možnostem zkoumání ani vytvořit nemohly.
Ve zmíněné zóně, kde se zemské magnetické pole v interakci střetává s neustálým proudem plynů ze Slunce, vznikají a zanikají bubliny velmi horkého plynu. Evropské družice projektu Cluster se s nimi střetávaly pokaždé, když se nacházely nad Sluncem osvětlenou zemskou polokoulí, ve vzdálenostech mezi 13 až 19 zemskými poloměry, tj. mezi 83 000 až 120 000 km. Jde o jakési "díry", ve kterých je hustota plynu až desetinásobně menší, ale jeho teplota až stonásobně vyšší - tedy i 10 miliónů stupňů Celsia. Tyto anomálie přičítal George Parks z Kalifornské univerzity nejprve krátkodobému výpadku přístrojů. Když si však ověřil, že stejná data zaznamenaly všechny čtyři družice projektu Cluster, obrátil se o pomoc na čínský projekt. Ukázalo se, že i družice Double Star prolétávaly při každém oběhu skrz 20 až 40 takových bublin. Pečlivým rozborem dat Parks se svými spolupracovníky objevil kolem půldruhé stovky těchto bublin a určil, že se rozpínají do vzdálenosti 1000 km a existují velmi krátce, přibližně 10 sekund. Pak "prasknou" a jejich místo zaujme chladnější a hustší plyn slunečního větru.
Vědci hledají obdobu s rázovými vlnami, které existují všude v přírodě, např. při obtékání těles vodou, vzduchem apod. Známý je třeba supersonický třesk, když letadlo překonává rychlost zvuku. Zdroj energie, který umožňuje vznik hustotních děr čili zmíněných bublin, ovšem neznají. Nevědí ani, jak může být energie rázové vlny uvolněna. Podle Parkse jim zatím nezbývá, než jen sledovat a podrobně studovat tento jev a pak se ho snažit modelovat na počítačích.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.