Edith Wayde, pramáti fotokopírek, začínala v ústecké chemičce

18. září 2026

Ve výročí týdne si připomeneme významnou chemičku, vynálezkyni prvního kopírovacího procesu Edith Wayde. Narodila se 17. září 1901 v Praze.

Jejím otcem byl Johann Weyde, rodák z Českého Krumlova, který se spolupodílel na založení reálné školy v Ústí nad Labem, kterou 10 let řídil. Edith díky tomu strávila mládí v Ústí nad Labem.

Editin dědeček se zabýval přírodními vědami a pod jeho vlivem zatoužila studovat chemii. Nejdříve ale čtyři roky pracovala jako laboratorní asistentka v ústeckém Spolku pro chemickou a hutní výrobu, což později označila jako důležité formativní období.

Od dětství měla díky tatínkovi a dědečkovi blízko k fotografování. Ve 20. letech tedy odešla do Drážďan na Technickou univerzitu, kde získala doktorát na Fotografickém institutu. Byla jednou ze tří žen ve svém ročníku.

Následující rok začala pracovat ve fotochemické laboratoři firmy IG Farbenindustrie, odkud po několika letech odešla do firmy Agfa v Leverkusenu. Tam se například podílela na vývoji papírů pro barevné fotografie, ale především vyvinula metodu zvanou Copyrapid. Šlo o proces urychlené produkce fotografického obrazu, kdy se negativ i pozitiv obrazu vyvolal z filmu zároveň.

Tato metoda, kterou si Edith Wayde nechala patentovat v roce 1941, vedla k vývoji fotokopírek a instantních fotoaparátů, které chvíli po vyfocení obrazu dokážou vyvolat hotový snímek. Patent Edith Wayde se uplatnil až po válce, kdy zaznamenal veliký komerční úspěch.

Za svou vědeckou práci v oblasti klasické fotografie získala Edith Wayde celou řadu cen a čestných členství. Zemřela v roce 1989 v porýnské obci Kürten.

Heute erinnern wir an eine bedeutende Chemikerin und Erfinderin: Edith Wayde, die den ersten Kopierprozess entwickelte.

Edith Wayde wurde am 17. September 1901 in Prag geboren. Ihr Vater Johann Weyde stammte aus Böhmisch Krumau. Er war an der Gründung einer Realschule in Aussig an der Elbe, beteiligt und leitete die Schule zehn Jahre lang. So verbrachte Edith ihre Jugend in Aussig.

Ihr Großvater beschäftigte sich mit Naturwissenschaften. Unter seinem Einfluss entwickelte Edith Wayde schon früh den Wunsch, Chemie zu studieren. Zunächst arbeitete sie jedoch vier Jahre lang als Laborassistentin beim Verein für chemische und metallurgische Produktion in Aussig. Diese Zeit bezeichnete sie später als eine wichtige und prägende Phase ihres Lebens.

Schon seit ihrer Kindheit hatte sie durch ihren Vater und Großvater einen engen Bezug zur Fotografie. In den 1920er-Jahren ging sie deshalb nach Dresden an die Technische Hochschule. Am Fotografischen Institut promovierte sie später zum Doktor der Naturwissenschaften. In ihrem Jahrgang war sie eine von nur drei Frauen.

Im darauffolgenden Jahr begann Edith Wayde in einem fotochemischen Labor der IG Farbenindustrie zu arbeiten. Einige Jahre später wechselte sie zur Firma Agfa nach Leverkusen.

Dort war sie unter anderem an der Entwicklung von Fotopapieren für die Farbfotografie beteiligt. Vor allem aber entwickelte sie ein Verfahren mit dem Namen Copyrapid. Dabei handelte es sich um ein Verfahren zur beschleunigten Herstellung eines fotografischen Bildes: Negativ und Positiv konnten dabei gleichzeitig aus dem Film entwickelt werden.

Edith Wayde ließ dieses Verfahren 1941 patentieren. Ihre Erfindung wurde zu einer wichtigen Grundlage für die Entwicklung von Fotokopierern und Sofortbildkameras – also von Geräten, die bereits kurze Zeit nach der Aufnahme ein fertiges Bild liefern können.

Der große kommerzielle Erfolg ihres Patents stellte sich allerdings erst nach dem Zweiten Weltkrieg ein.

Für ihre wissenschaftliche Arbeit auf dem Gebiet der klassischen Fotografie erhielt Edith Wayde zahlreiche Auszeichnungen und Ehrenmitgliedschaften.Edith Wayde starb 1989 in der rheinischen Gemeinde Kürten.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.