Edikt z Alhambry: Pád Granady a konec tolerance
Rok 1492 je v obecném povědomí spojen s připlutím Kryštofa Kolumba do Ameriky. Je to však i rok, kdy padl poslední muslimský stát na Pyrenejském poloostrově.
Výpravu janovského mořeplavce financovali a válku s Granadským emirátem vedli sjednotitelé Španělska Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Muslimové ovládali Pyrenejský poloostrov, který sami nazývali Al–Andalusia, od 7. století. Vytvořili zde jednu z nejvyspělejších kultur své doby.
Decreto de la Alhambra
Zhruba od 11. století začali muslimy pomalu vytlačovat křesťané. Poslední muslimský útvar, Granada, padl, jak jsme řekli, v roce 1492. Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský tehdy 31. března vydali dokument nazvaný Edikt (případně Dekret) z Alhambry – španělsky Edicto de Granada nebo Decreto de la Alhambra. Edikt umožnil muslimům na území Španělska, aby dál praktikovali své náboženství. K dalšímu náboženství – judaismu, ovšem tak tolerantní nebyl. Židé, kteří na Pyrenejském poloostrově žili po staletí, museli buď konvertovat ke křesťanství, nebo odejít ze země.
Židům z Pyrenejského poloostrova se říká sefardští podle biblické krajiny Sefarad, která byla později ztotožněna s Hispánií. V této oblasti jsou doloženi od 3. století, ale možná přišli už dříve. Ovládnutí poloostrova Araby jim přineslo zlatý věk. Muslimové, s výjimkou fanatického rodu Almohadů vládnoucího ve 12. století, byli vůči Židům tolerantní.
Učenci, obchodníci i cestovatelé
Židé se dostávali i do státní správy, kde působili třeba jako diplomaté, rádci nebo dokonce vojenští velitelé. Také směli vlastnit půdu; vlastnictví půdy a vojenská služba bylo pro Židy v křesťanském prostředí až do 19. století něčím nemyslitelným. Sefardští Židé vytvořili na Pyrenejském poloostrově svébytnou kulturu. Působila tu řada básníků, uctívaných židovských mystiků a učenců. Sefardským Židem byl také cestovatel a obchodník Ibráhím ibn Jákúb neboli Avraham ben Ja'akov, který v 10. století procestoval Evropu a zanechal nejstarší dochovanou písemnou zprávu o Praze.
Dalším významným cestovatelem byl obchodník Benjamin z Tudely, který se ve 12. století přes Řecko vypravil do Palestiny, Sýrie a Iráku, obeplul Arabský poloostrov a pěšky se přes Egypt vrátil do Zaragozy, kde žil. Během cest mapoval především komunity svých souvěrců. O svém putování sepsal cestopis, který je důležitým pramenem pro poznání židovského osídlení ve středověku.
Sefardští Židé: Z Granady do světa
Když tedy v 15. století jejich katolická veličenstva Isabela s Ferdinandem začali Židy vyhánět, způsobili tím své zemi kulturní i ekonomickou ztrátu. Nejdříve na tom království vydělalo, protože Židé si s sebou mohli vzít jen to, co unesli. Španělům tak zůstaly jejich peníze, domy a půda. Jenže zároveň přišli o mnoho lékařů, řemeslníků, úředníků – například výběrčích daní, obchodníků a finančníků. Náhle si nebylo od koho půjčit peníze. Křesťané totiž půjčky na úrok považovali za nepřípustné.
Sefardští Židé se rozprchli do různých zemí. Odešel například i sefardský astronom Abraham Zacuto, jehož astronomické tabulky použil při své cestě právě Kryštof Kolumbus. Někde Sefardy vyháněli, jinde viděli ve vzdělaných a obchodně zdatných lidech kapitál. Ochotně je přijal osmanský sultán Bajezíd II., florentští Medicejové jim dovolili usadit se v Livornu, kde jim přiznali plnou náboženskou svobodu. Další Sefardé se usadili v Antverpách, Amsterodamu, Benátkách i jinde. Ti, kteří ve Španělsku zůstali a konvertovali, byli dál pronásledováni. Podobně jako muslimové, kterým bylo po několika letech od vydání ediktu také nařízeno konvertovat nebo odejít.
Edikt z Alhambry byl španělskou frankistickou vládou v roce 1968 prohlášen za neplatný, v roce 1992 ho neodvolatelně zrušil španělský král Juan Carlos.
Související
-
Sefardští Židé
Židům historicky usazeným ve střední a východní Evropě se říká Židé aškenázští. Kromě toho však existuje ještě jedna velká skupina Židů, kteří jsou označováni jako ...
-
Španělsko – břehy, ke kterým se vracel Kryštof Kolumbus
Španělsko, to zdaleka nejsou jen písčité pláže, ale také nepřeberná truhlice pokladů pro ty, kteří rádi cestují za poznáním. Starobylá architektura i špičky moderní...
-
358. schůzka: Nechť je tvůj dům pro každého otevřen
Tuto schůzku uvádíme titulkem, vypůjčeným od učence Josefa ben Jóchanana z Jeruzaléma, a ten na něj přišel už někdy ve 2. století před naším letopočtem...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
