Dobrovolníci na slovenských hranicích s Ukrajinou se ujímají uprchlíků. Pomáhají i Češi

„Zase jsme včera makali jak motorové myši. Ukládal se materiál, tady se to třídilo, odsud to pak jde na Ukrajinu,“ popisuje vysokoškolský učitel Lukáš Hanus. Ukazuje přitom na plný stan jídla a balíků vody.

Na hranice vzal pomáhat i svoje studenty, sám kvůli dobrovolnictví zmeškal i svoji vlastní dovolenou. „Učím na filozofické fakultě. Chtěl jsem, aby to mí studenti chápali, aby tu byli se mnou, pomáhali. A já tu nejsem – jsem na dovolené v Barceloně. Nechal jsem si včera uletět letadlo,“ konstatuje.

Na hraničním přechodu ve Vyšném Německém je dobrovolník Matouš z Orlických Hor. S kolegy se střídají po 12hodinových směnách, po kterých se jdou vyspat do blízké vesnice.

„Máme tu ubytovnu na faře ve vesnici. Je to tam skvělé – jsou tam sprchy, teplo,“ říká na konci dvanáctihodinové směny unaveně Matouš. Pak už se musí opět věnovat dalším uprchlíkům. Hned jak zjistí, kam mají lidé namířeno, posílá je ke správným autobusům.

Dobrovolníci nabízejí uprchlíkům teplé nápoje, jídlo i vlídná slova

Dobrovolníci vítají uprchlíky z Ukrajiny i ve Velkých Slemencích. Lidem, kteří čekají v zimě na autobusy, rozdává teplou polévku pro zahřátí Petr Globočník.

„Přes den tam bude guláš, včera byl zelnačka, chilli noc carne. Je to dost pestré. Chce to něco teplého, ti lidé chodí dost vymrzlí. Takže kafe, čaj – cokoliv teplého n zahřátí,“ popisuje Globočník.

Kromě jídla, dek nebo informací mají dobrovolníci, nejen ti z Česka, pro uprchlíky také vlídná slova.