Děti na návštěvu raději neberte. Leda ke kamarádům s dětmi, navíc po předchozí domluvě

Pokud je návštěva formální – například když jste pozváni ke svému šéfovi nebo k někomu, s kým jste se teprve seznámili, je ideální nechat děti doma babičce nebo sousedce.

Děti totiž někdy dokážou návštěvu natolik rozkouskovat, že pak nemáte čas na smysluplnou konverzaci. A o té je návštěva především. Děti proto bereme sebou jen po vzájemné domluvě.

Ještě než na návštěvě usedneme ke stolu, bychom měli společně s hostiteli umístit ratolesti do dětského pokoje a nabídnout jim nějaký program. Děti si pak většinou vystačí samy. V žádném případě je nenecháme volně pobíhat a tzv. šmejdit všude po bytě.

Problém však často nastává v případě, kdy někteří lidé považují základní dovednosti svých malých dětí za natolik výjimečné, že se jimi snaží návštěvu vyplnit.

Pásmo písniček a básniček musí být v tomto případě krátké, abychom návštěvu neotrávili. Když už je to dlouhé, zatleskáme a řekneme dětem, že jsou moc šikovné a že jim moc děkujeme. To by měl být pro rodiče srozumitelný náznak.

Když to nepochopí, vyslechneme si ještě jednu písničku nebo básničku – pak nám nezbývá nic jiného, než děti opět pochválit a zeptat se, jestli umí taky kreslit. Ony samozřejmě řeknou, že ano. V tu chvíli je vyzveme, aby nám něco namalovaly. Děti obvykle rády odejdou do pokojíčku čmárat.

U návštěv neformálních, třeba u kamarádů, je to jiné. Tam už máme hřiště dávno vykolíkované. Mějte se hezky.