Dalekohled Jamese Webba, jeho snímky a naši vědci v projektu simulovaných kosmických letů: co dál?

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o nepříliš silném zemětřesení, které postihlo naši seismicky nejaktivnější oblast – Chebsko, prozradíme vám, jaké informace přinesly zlomky genetických informací, zamrzlých dva miliony let v permafrostu na severu Grónska, povíme si o objevu nových dosud neznámých obrazců na slavné planině Nazca na jihu Peru, uslyšíte o startu rakety, která nese na palubě vozítko Rašíd ze Spojených arabských emirátů, směřující k Měsíci, a nakonec vám představíme budoucího kosmického turistu z Liberce, který by se měl vydat kolem Měsíce v lodi japonského miliardáře.

Obrázky z dalekohledu

Dalekohled Jamese Webba zachytil rodící se hvězdy i v mlhovině Carina|foto:NASA, ESA, CSA and STScI, CC BY 2.0, ©

Je to už rok, co do vesmíru odstartoval toužebně očekávaný dalekohled Jamese Webba. Úspěšně doletěl do tzv. Lagrangeova bodu L2 a začal kolem něj kroužit. Jeho přístroje po příslušné kalibraci posílají na Zemi první snímky. Jsou trochu jiné, než jsme byli zvyklí třeba z Hubbleova teleskopu – zejména proto, že Hubble pozoruje vesmír ve viditelné oblasti a Webb v infračerveném oboru. Obrázky Webbova teleskopu vzbudily velké nadšení u laiků i odborníků. Proč – a co nejzajímavějšího je na nich zachyceno?

Slavné Sloupy stvoření s rodícími se hvězdami na snímku z Webbova dalekohledu|foto:NASA, ESA, CSA, STSc, CC BY 2.0, ©

Nad krásnými snímky z dalekohledu Jamese Webba jsme se sešli s fyzikem a astrofyzikem Petrem Kulhánkem, profesorem pražského ČVUT a pracovníkem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Doménou dalekohledu Jamese Webba budou především snímky hlubokého vesmíru, a to v dosud neviděných detailech. Řada se jich už objevila ve sdělovacích prostředcích a snadno je můžete najít i na internetu. Jak vznikají? Které z nich Petra Kulhánka nejvíce zaujaly? A jak to vůbec je – dává NASA dopředu vědět co se chystá fotografovat, nebo je to pokaždé překvapení?

Naši vědci a projekt SIRIUS: budoucnost

Účastník 120denního izolačního experimentu SIRIUS-19 Jevgenij Tarelkin z Ruska pózuje fotografům po opuštění pozemního experimentálního komplexu v Moskvě, kde se zúčastnil simulovaného letu na Měsíc|foto:Profimedia

O účasti českého výzkumného týmu v mezinárodním projektu simulovaných kosmických letů SIRIUS, který probíhá v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů Ruské akademie věd, jsme si povídali už třikrát. Dnes toto povídání zakončíme. Podíváme se do budoucnosti projektu, která je sice naplánovaná, ale trochu nejistá, a povíme si něco i o jeho lidské stránce. „Pozemští“ kosmonauti z izolačních experimentů jsou pro vědce jaksi samozřejmě pokusnými osobami; v první řadě jsou to ale normální lidé a bylo by asi dobré se k nim podle toho chovat. Nicméně ne každý vědec to tak úplně dokáže.

Vzhůru do vesmíru!|foto:Shutterstock

Jak už jsme v Planetáriu několikrát zdůrazňovali, letos v létě skončila v moskevském experimentálním komplexu osmiměsíční simulace letu lidí na Měsíc. Na práci výzkumníků se podílel i český tým, vedený psycholožkou Kateřinou Bernardovou z QED Group a Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jak bude výzkum českého týmu v rámci projektu SIRIUS pokračovat? A jak bude pokračovat samotný projekt? Měření lidských postojů se provádí prostřednictvím dotazníků. Jak se ale pozná, že je kosmonauti vyplňují pravdivě a poctivě. Že nelžou?