Českolipský KČT funguje už od roku 1928. Mezi rituály jeho členů patří i takzvaná úlitba bohům
Českolipský Klub českých turistů má za sebou bezmála 90letou historii. Pracuje nepřetržitě od roku 1928 s jedinou výjimkou, kterou byla druhá světová válka. Po válce se skupina nadšenců opět pustila do práce a začala značit turistické cesty a připravovat ubytovny. Se zhruba dvěma sty členy je jedním z největších klubů v Libereckém kraji, a jako jeden z prvních organizoval v druhé polovině minulého století i zahraniční výlety.
„První takové zahraniční cesty byly za doktora Venuše, kdy vyjížděli do Německa. Němci jim tam zaplatili pobyt a naši jim zaplatili pobyt většinou v Tatrách a takhle se to střídalo. Velice zajímavé to bylo také za předsedy pana Mečíře, dělal vlaky, které jezdili po Evropě. Vlak prostě v noci přijel, dejme tomu z Barcelony, do Norimberku. Tam se probudili, prošli si město a zase se vrátili a pokračovali. A takhle byli čeští turisté například za polárním kruhem,“ vzpomíná na historii Českolipského klubu českých turistů jeho místopředsedkyně Anna Machová.
Kde to máte v regionu nejraději?
„Nejkouzelnější končiny jsou Dubsko. Ne nadarmo prosazoval jeden ze zakladatelů Klubu českých turistů Bohumil Kýnský název Dubské Švýcarsko. To jsou kouzelná místa; nádherné skály, lesy, hluboké strže a nádherná údolíčka. A hlavně klid. Až moc velký klid, protože tam jsou ty vesnice opuštěné, nežijí. Kolega, předseda Čestmír Povolný, má zase nejkouzelnější místa kolem Kvítkova,“ popisuje Anna Machová.
„Chodíme po různých neznačených stezkách, po různých nápisech, letopočtech, pamětihodnostech, které nejsou nikde uváděny, je to velice populární. Navštěvujeme to, co je v blízkém okolí České Lípy, Zahrádek, Kozlů, Kozelského hřebenu a jsou to věci, které opravdu lidé míjejí, jezdí okolo a neví, že třeba sto metrů od silnice jsou krásné pískovcové lomy,“ dodává Čestmír Povolný.
Máte nějaký talisman pro štěstí na cesty?
„Vždycky nosím svůj šátek, protože šátek musíte mít. Ale ten už trpí, takže budu muset opatřit jiný, protože ani není půvabný, je odrbaný a nedá se ani spravit. Takže budu muset tento talisman vyměnit nebo schovat do batohu na doma,“ svěřuje se Machová.
„Já ani talisman nemám, ale jelikož jsem tak pověrčivý, tak nosím velice dobře vybavenou lékárnu. A taky malý obřad, když se vrátíme ze zahraničí nebo z těch našich vícedenních akcí, takzvaná úlitba bohům. Čili, že na nádraží dáme s chutí jedno pivo, že jsme se vrátili a abychom mohli příště zase ve zdraví vyjet,“ doplňuje s úsměvem Čestmír Povolný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
