Češi v Súdánu: V ruinách merojského Arabikelebu
O egyptských aktivitách českých badatelů ví u nás každý. Jejich zájem se však poslední léta upírá i za jižní hranici Egypta, do Súdánu.
Od roku 2009 působí v Súdánu také stálá archeologická expedice Národního muzea v Praze. Sami Súdánci do ní, zdá se, vkládají velké naděje. Doufají, že se našim badatelům v ruinách starověkého města Arabikelebu podaří najít klíč k dosud nerozluštěnému jazyku, kterým se mluvilo a psalo v dávno zaniklé Merojské říši.
Vedoucím expedice je egyptolog Pavel Onderka, vedoucí Oddělení pravěku a starověku Přední Asie a Afriky Náprstkova muzea, které je součástí Národního muzea v Praze. Místem zájmu expedice je lokalita Wad ben Naga. Tak se jmenuje obec, která dnes leží víceméně na troskách zmíněného starověkého města.
Co to bylo za město?
„Lokalita Wad ben Naga je jednou z nejvýznamnějších archeologických lokalit oblasti takzvaného Merojského ostrova. Merojský ostrov je historické území, které se nachází mezi řekami Modrým Nilem, Nilem a Atbarou. Jedná se o centrum takzvaného Merojského království, státního útvaru, který se v oblasti dnešního Súdánu rozvíjel mezi 3. stoletím př.n.l. a 4. stoletím n.l. Lokalita Wad ben Naga tvořila jakousi jižní hranici, nejjižnější město, které se nacházelo ve starověku na březích Nilu. My víme, že zde existovalo město nejpozději ve 4. století př.n.l. a že osídlení vytrvale pokračovalo po dalších deset století až do 6.-7. století našeho letopočtu.“
Vy ale nejste první, kdo tu provádí archeologické výzkumy?
„Lokalita Wad ben Naga je zkoumána již od roku 1821, kdy sem přichází první Evropan Frédéric Cailliaud. V roce 1844 sem přichází pruská královská expedice vedená Karlem Richardem Lepsiem a činí tu první zásadní objevy. V roce 1844 zde bylo objeven oltář, který nechali vyrobit král Natakamani a královna Amanitore, opatřený nápisy jak v egyptských, tak také v místních merojských hieroglyfech. Právě tento nález umožnil, aby bylo v roce 1911 rozluštěno merojské písmo, avšak jazyk zůstává z velké části doposud nerozluštěn.“
Jak jste se dostali vy na tuto lokalitu?
„V roce 2009 po konzultacích se súdánskou památkovou správou. Naše preference byly v oblasti Merojského ostrova a z nabídnutých lokalit jsme vybrali právě lokalitu Wad ben Naga. Aktuálně máme za sebou čtyři výkopové sezony.“
Jaká byla jejich náplň?
„První výkopová sezona byla věnována především celkovému průzkumu lokality, zajištění jejích hranic, zjištění archeologické situace. V druhé výkopové sezoně a z velké části také během té třetí jsme se zaměřovali na revizní výzkum oblastí, které již v minulosti byly archeologicky zkoumány. A ve třetí a čtvrté výkopové sezoně jsme se zaměřili na výzkum v západní části lokality. Doufali jsme, že bychom tam mohli objevit takzvané Týfónium, chrám, o kterém se zmiňují raní cestovatelé a který v druhé polovině 19. století zmizel v zapomnění. Archeologické práce potvrdily naše očekávání a opravdu se nám na podzim roku 2011 podařilo Týfónium objevit. S jeho výzkumem jsme pokračovali i na začátku roku 2012.“
Jádrem lokality Wad ben Naga jsou ruiny města Arabikeleb. Co všechno se z tohoto nejjižnějšího starověkého města na Nilu do dnešních dnů dochovalo?
„Město obklopují rozsáhlá pohřebiště. V současné době máme identifikováno více než 220 na povrchu viditelných hrobů, rozdělených do přibližně 12 pohřebišť. Toto číslo není finální, protože v rámci poslední výkopové sezony se nám podařilo identifikovat další pohřebiště, které je z velké části pohřbeno pod současnou vesnicí Wad ben Naga. To samotné starověké město je postaveno převážně z cihel, jelikož leželo přímo na Nilu a jeho stavitelé měli jen omezený přístup ke kamenům. Lomy se nacházely ve velké vzdálenosti. V současné době známe šest, respektive sedm důležitých staveb. Ústřední stavbou lokality je palác královny Amanišacheto, datovaný do 1. století př.n.l. V jeho blízkosti se nachází pět, respektive šest chrámů, které mají jak egyptské vzezření, jsou to tedy pravoúhlé stavby, ale máme zde i tzv. Kruhovou stavbu, která je námi interpretována jako unikátní svatyně mající místní architektonickou formu. Její půdorys je kruhový o poloměru 20 metrů a předpokládáme, že i samotná stavba byla vysoká 20 až 25 metrů. V té rovině, kde leží současná vesnice Wad ben Naga, musela do značné míry působit jako maják, který díky svému bílému plášti musel zářit do širokého okolí.“
Co se těch chrámů týče, máte nějaké poznatky o tom, co bylo uvnitř nebo jakým bohům byly zasvěceny?
„Máme zde minimálně dva chrámy, které byly zasvěceny původně egyptskému bohu Amonovi. Dále zde máme doložen kult místního stvořitelského božstva Apedemaka, dále nubijských bohů Sebiumekera a Arensnufida. Při výkopech na konci roku 2011 jsme objevili sošku boha Usíra a máme zde doloženy další egyptské bohy, jako je Eset nebo Hathor. Je důležité říci, že většina nubijských chrámů z tohoto období byla zasvěcena buď Amonovi nebo Apedemakovi, ostatní božstva byla v chrámech vyznávána společně s tím či oním božstvem.“
Vy ovšem v súdánském Wad ben Naga nejen zkoumáte, ale také provádíte restaurační a konzervační práce. Proč je to vůbec nutné?
„Lokalita Wad ben Naga se v roce 1958 stala místem působení první samostatné súdánské archeologické expedice, kdy byla odkryta podstatná část onoho města, včetně paláce královny Amanišacheto. Bohužel, těmto památkám, poté co byly odkryty, se nedostalo žádného konzervačního zásahu a tak posledních 50 let podléhaly vlivu prostředí. Tomu jsme se rozhodli učinit konec. Provádíme především konzervaci paláce královny Amanišacheto, který i přesto, že se 50 let pouze ztrácel, je i nadále nejlépe zachovaným palácem Merojského království.“
A jak podobná činnost v praxi vypadá?
„Vytvoří se strategie, na základě které se stanoví, co lze zachránit a co zachránit nelze. A postupuje se od těch důležitějších částí k méně důležitým. Ta konzervace bude probíhat po dobu dalších pěti až deseti let.“
Jaké přitom používáte technologie?
„Pokud jde o konzervaci, tak se držíme daných standardů. Především se snažíme zachránit části paláce, které jsou postaveny z pálených cihel. Začišťujeme zdivo, pokládáme izolant, následují dvě řady cihel. Abychom zachovali charakter té stavby, tak používáme materiál, který je volně k dispozici z výsypek súdánských výzkumů z konce 50. let. Takže tedy zakryjeme zdi a jejich horní části potom zakryjeme jakousi omítkou, která brání tomu, aby voda pronikala dovnitř a ničila je. Což je momentálně strategií všech misí, které se zabývají konzervací těchto památek.“
Na práci našeho výzkumného týmu ve Wad ben Naga se aktivně podílejí také inspektoři súdánské Národní korporace pro památky a muzea. Badatelé z České republiky postupně budují i vztahy s místním obyvatelstvem. Dokonce se jim podařilo zprostředkovat oficiální partnerství mezi obcí Wad ben Naga a moravskými Otrokovicemi. Už jsme řekli, že Súdánci do našich vědců vkládají velké naděje, že najdou něco, co by pomohlo rozluštit dávno zapomenutý merojský jazyk. Nápisy v něm sice přečíst umíme, nikdo jim ale příliš nerozumí. „Hledáme jakousi analogii Rosettské desky,“ říká k tomu egyptolog Pavel Onderka. Naději vkládá zejména do výzkumů Týfónia. „Pokud by se podařilo rozluštit merojské nápisy, získali bychom mnoho nových informací o politickém vývoji oblasti v tomto období.“
A když pomineme zmíněný „domácí úkol“ – najít klíč, který by pomohl rozluštit merojské nápisy – co ještě badatele z archeologické expedice Národního muzea na súdánské lokalitě Wad ben Naga čeká? „Délka výzkumu se počítá na desetiletí,“ říká Pavel Onderka. V první řadě je teď ve hře příprava lokality Wad ben Naga na připsání do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Přejme našim badatelům mnoho úspěchů. Ať se jim daří. Určitě se za nimi ještě někdy podíváme. Hostem v Planetáriu byl vedoucí stálé archeologické expedice pražského Národního muzea v súdánském Wad ben Naga, egyptolog Pavel Onderka.
Vysíláno v Planetáriu č. 16/2012, 14. - 20. dubna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
