Capoeira. Tanec nebo bojové umění?

28. květen 2013

Dopolední expres

Už jste je možná někdy viděli - lidi v bílém oblečení, kteří hrají na hudební nástroje, zpívají, tančí a přitom spolu bojují. Jsou to vyznavači capoeiry. Do capoeiry se může pustit každý - na věku, pohlaví ani fyzické kondici nezáleží. Stejně jako v dalších sportech, také v tomto bojovém umění se pořádají závody, včetně mistrovství světa.

Redaktorka Šárka Sudová se rozhodla do tajů tohoto bojového umění s osobitou filozofií proniknout, a tak se vydala na trénink jabloneckého dětského oddílu...

Při tréninku malých capoeiristů si připadala jako na atraktivním divadelním představení. Žádné výkřiky ambiciózních trenérů, žádné unavené vzdechy. Jen chytlavá, živá hudba, smích a až magická atmosféra.

Capoeira totiž není sport, ale spíš umění, spojující tanec, akrobacii a netradiční boj. Jeho původ odhaluje instruktor Miroslav Riedel: „Začátky jsou africké, ale vyvíjela se v Brazílii a dnes už je z té původní capoeiry zachováno velmi málo... Původně šlo o obranu otroků před otrokáři – jde vlastně o boj za svobodu.“

Mnoho lidí mylně vnímá capoeiru jako tanec. „Lidé v Evropě to tak vnímají, protože když vidíte vystoupení capoeiry, tak vždy vidíte to nejatraktivnější – a to je ta akrobacie.“ vysvětluje Miroslav Riedel.

Pod pravým jménem ale vystupuje málokdy. Ve světě capoeiry mu nikdo neřekne jinak než Big Baby. „Je to jedna z tradic, která se zachovala z té původní capoeiry. Otroci totiž měli pořád problém se zákony, a proto nikde neuváděli své pravé jméno... Každý capoeirista proto dostane od svého trenéra přezdívku, která ho světem capoeiry provází. A kolikrát se stane, že ani kamarádi neznají svoje pravá jména...“ popisuje jednu ze zvláštností capoeiry Miroslav Riedel.

Někdo svou přezdívku dostane hned, jiný na ni čeká roky. Záleží, jak rychle se mezi ostatními capoeiristy projeví jeho osobnost.

autor: Šárka Sudová