Bubliny na cizí hvězdě
O granulaci na povrchu Slunce věděli astronomové už před více než sto lety. Předpokládají, že existuje i ve fotosféře jiných hvězd. Teprve teď se jim to však podařilo dokázat.
Pozorování uskutečnili už během dvou zářijových nocí roku 2014, vyhodnotit výsledky však ani zdaleka nebylo jednoduché. Osmnáctičlenný mezinárodní vědecký tým použil obří teleskop VLT na evropské observatoři v chilském Paranalu v kombinaci s přístrojem PIONIER (Precision Integrated-Optics Near-infrared Imaging ExpeRiment). Díky němu byla poprvé v historii zaznamenána a vyfotografována granulace na povrchu vzdálené hvězdy. Výsledky byly publikovány koncem loňského prosince na stránkách prestižního časopisu Nature.
Hvězdou, které se to týká, je stárnoucí chladný rudý obr π1 Gruis ze souhvězdí Jeřába (latinsky Grus) na jižní obloze. Leží asi 530 světelných let od nás a má podobnou hmotnost jako naše Slunce. Tím ovšem podobnost končí. Průměr této hvězdy je 350krát větší a svítivost je větší dokonce tisícinásobně. Asi tak bude vypadat naše Slunce za pět miliard let, až jaderná fúze v jeho nitru spálí dostupné vodíkové palivo a vnější plynové obálky nafouknou Slunce do stonásobně větších rozměrů. V současné době je π1 Gruis proměnným rudým obrem.
Bubliny, správněji „granule“, vznikají ve fotosféře hvězd konvektivním prouděním horkého plynu v blízkosti povrchu. Jak se plazma ve hvězdném nitru ohřívá, rozpíná se a vystupuje k povrchu, následně chladne, houstne a zase klesá zpět. Tento proces hraje klíčovou roli v mnoha astrofyzikálních procesech, včetně přenosu energie, pulsací, hvězdného větru apod.
Snímek granulace na povrchu hvězdy π1 Gruis odhaluje konvektivní buňky o průměru asi 120 milionů kilometrů – zhruba tak je vzdálena Venuše od Slunce. Pro srovnání – na naší mateřské hvězdě mají tyto bubliny průměr jen 1500 až 2000 km a je jich ve fotosféře kolem dvou milionů. Hvězda π1 Gruis jich má jen několik. Obrovský rozdíl ve velikosti, a tím i počtu, vysvětlují vědci rozdílnou přitažlivostí. π1 Gruis je sice obrovská, ale jen 1,5krát hmotnější než naše Slunce. V místě fotosféry má tedy mnohem menší gravitaci, což zřejmě umožnilo vznik a existenci jen několika extrémně velkých konvektivních buněk.
Inu, vesmír neustále překvapuje a udivuje. Třeba i bublinami…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
