Bruno Köhler, služebník rudého teroru

Od mládí se angažoval v levicovém hnutí. Byl nejprve členem sociální demokracie, kde sympatizoval s jejím levým křídlem. V roce 1921 proto přešel do komunistické strany. Zde se stal nejprve funkcionářem Komunistického svazu mládeže a sekretářem krajské organizace strany v Ostravě.

Mezi lety 1926 až 1928 žil v Moskvě, kde studoval na Mezinárodní leninské škole Kominterny. Později zastupoval KSČ v Kominterně a stal se také členem předsednictva Ústředního výboru strany. Zároveň byl za komunistickou stranu poslancem národního shromáždění.

Po vypuknutí druhé světové války uprchl nejprve do Francie; v roce 1941 odešel do Sovětského svazu. Zde byl jednak členem zahraničního vedení strany a zároveň působil v rozhlasovém vysílání určeném pro zahraničí: Hovoří Moskva. Spolu s dalšími Němci z Československa tu měl na starost německé vysílání.

Bruno Köhler by také hlasem pirátského vysílání, které se napojovalo na vlny oficiálního berlínského rozhlasu. V něm pak ironicky komentoval nacistické vysílání. Po válce se Bruno Köhler vrátil do Československa. A to na rozdíl od svých německých kolegů z rozhlasu, kteří byli odsunuti do sovětských zón Německa.

Podle historiků za tím stály Köhlerovy kontakty s NKVD, sovětskou tajnou policií. V Československu byl Köhler jedním z těch, kdo dbali, aby vývoj šel cestou, kterou si přála Moskva. Patřil k hlavním organizátorům stalinského teroru v Československu a přímo se podílel na procesech s Rudolfem Slánským, Otou Šlingem a dalšími.

Až do poloviny 60. let byl tajemníkem ústředního výboru KSČ. Když v roce 1963 v rámci odstraňování kultu osobnosti přišla tzv. Kolderova komise se zprávou o nezákonných postupech při soudních procesech v padesátých letech, Köhlerova kariéra skončila. Postupně byl zbaven stranických funkcí a žil v ústraní. Zemřel v březnu 1989 v Praze.

Im Jubiläum für diese Woche erinnern wir an eine interessante Persönlichkeit, die aber mit dunkler Vergangenheit belastet ist. Bruno Köhler wurde am 16. Juli 1900 in Neustadt an der Tafelfichte in eine deutsche Familie geboren. Schon in seiner Jugendzeit engagierte sich in der Linksbewegung. Zuerst war er Mitglied der Sozialdemokratie, in der er mit dem linken Flügel sympathisierte. Im Jahre 1921 ging er zu der Kommunistischen Partei über. Dort wurde er zuerst Funktionär des Kommunistischen Jugendverbandes und Sekretär der Bezirksorganisation der Partei in Mährisch Ostrau.

Zwischen den Jahren 1926 bis 1928 lebte Köhler in Moskau, wo er an der Internationalen leninistischen Schule der Komintern studierte. Später vertrat er dort die Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei und wurde Mitglied des Vorstandes des Zentralkomitees der Partei. Gleichzeitig war er für diese Partei auch Abgeordneter in der Tschechoslowakischen Nationalversammlung. Nach dem Beginn des zweiten Weltkrieges flüchtete er zuerst nach Frankreich, im Jahre 1941 dann in sie Sowjetunion. Hier war Köhler Mitglied der Auslandsführung der Partei und wirkte in den Rundfunksendungen fürs Ausland: „Es spricht Moskau.“ Mit anderen Deutschen aus der Tschechoslowakei kümmerte er sich dort um deutsche Sendungen. Bruno Köhler war auch die Stimme der Piratensendungen, die sich auf die Wellen des offiziellen Berliner Rundfunks anknüpften.

In diesen Sendungen kommentierte er ironisch die nationalsozialistischen Sendungen. Nach dem Kriegsende kehrte Köhler in die Tschechoslowakei zurück, im Gegensatz zu anderen deutschen Kollegen aus dem Rundfunk, die in die Sowjetische Zone vertrieben wurden. Den Historikern nach standen die Kontakte zu der NKVD dahinter, der Sowjetischen Geheimpolizei. In der Tschechoslowakei gehörte Köhler zu denen, die die Entwicklung des Landes nach Moskaus Wunsch unterstützte. Er gehörte auch zu den Hauptorganisatoren des Stalinistischen Terrors in der Tschechoslowakei und beteiligte sich direkt an den Prozessen mit Rudolf Slánský, Otto Šling und mehreren. Bis in die Hälfte der sechziger Jahre war er Büroleiter des Zentralkomitees der Kommunistischen Partei. Als im Jahre 1963 die sogenannte „Kolder-Kommission“ ihre Arbeit aufnahm, die den „Persönlichkeitskult“ abschaffen sollte und ihren Bericht über rechtswidrige Vorgänge bei den politischen Prozessen in den fünfziger Jahren vorlegte, endete auch die Kariere von Bruno Köhler. Nach und nach wurden ihm die Parteifunktionen abgenommen und er lebte in der Abgeschiedenheit. Köhler starb am 21. März 1989 in Prag.