Britská Indie, nejcennější drahokam v koruně britských panovníků

Na Indii si totiž posvítili, a to ne úplně nebesky, Britové a v dlouhém procesu trpělivě pracovali na tom, aby ji integrovali do své globální říše, Britského impéria.

Příběh skoro jako pohádka

Pevnost v Džajpuru, hlavním městě indického státu Rádžasthánu|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Jak k tomu vlastně došlo? Je to příběh o malé, válkami zkroušené zemi na periferii Evropy, která si podmanila obrovskou a bohatou říši v daleké Asii, s tradicí civilizace sahající tisíce let nazpět. Zní to skoro jako pohádka, ale taková ta německá pohádka, kde to je hodně temné, umírají tam lidi a dějí se tam vůbec nepěkná zvěrstva.

Anglie se v raném novověku začala poohlížet po planetě a zjišťovat své možnosti. Jako velká byznysová příležitost se jevil obchod s Indií, ale byl tu problém: Portugalsko. A taky Francie. A v menší míře i další evropské státy, protože do Indie za jejím bohatstvím chtěl z Evropy kdekdo. Ale každý problém má své řešení, a to v novověku znamená vykopat konkurenty válkou. Anglie a později Velká Británie vynaložila velké úsilí, peníze, čas a personální zdroje na to, aby z Indie vyštípala všechny ostatní. To se jí v rozhodující míře povedlo po sedmileté válce, v polovině osmnáctého století – ta válka byla mimochodem prakticky válkou světovou, i když se o ní tak nemluví. Od té doby Britové dominují Indii, i když tam stále ještě byla Mughalská říše se svým Taj Mahalem, Červenou pevností a islámem, ale stále více se tam objevuje pivo, červené kabáty a kříž.

Láhaur v dnes pákistánském Paňdžábu byl významným sídlem Mughalské říše|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Malý stát ve státě

Protože to byla doba, která naplno dala zelenou ekonomice a zisk se stává nepokrytou motivací, řídila v Indii britské zájmy nikoliv koruna, tedy státní administrativa, nýbrž Britská východoindická společnost. Prakticky polostátní firma, která sjednocuje své ekonomické zájmy s politickými zájmy Británie. A za tím účelem má svá vlastní vojska, své úředníky a zákony, a dokonce vydává i vlastní měny. Takový malý stát ve státě, zřízený pro ovládnutí jiného státu.

Kupole indického Tádžmahálu|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Indie, civilizace v té době na sestupu, s tím nedokáže nic moc dělat, jen tak strnule sleduje, jak přichází o suverenitu. A když se britské hegemonii nepostavil nikdo shora, zkusilo se to zdola a v polovině 19. století došlo k Velkému indickému povstání. Ovšem to už bylo pozdě, Britové ho potlačili hrozně a krvavě a vůdcové byli přivazováni k hlavním děl a z nich se pak vystřelilo a vojáci se věšeli ve velkém a zazvonil zvonec a Mughalské říši byl konec. Poslední císař rezignoval a převedl vladařskou legitimitu na Británii. Ta si vše hezky pojistila a odebrala správu té své firmě, Britské východoindické společnosti, a učinila z Indie Britský rádž. Stalo se tak rok po povstání, v roce 1858.

Královna Viktorie a princ Albert v roce 1854|foto:TopFoto / Profimedia

Padišáh imperátor

Netrvalo dlouho a královna Velké Británie Viktorie se prohlásila indickou císařovnou, s půvabně znějícím titulem Badišáh-e-Hind. A trochu příznačné bylo, že se při té příležitosti do Indie ani nevypravila, a tak jen jejím jménem přečetl v Dillí lord Lutton prohlášení, jak to teď bude. A bylo. Vyslechly si to tenkrát desítky tisíc Indů a Britů, kteří mohli říct „byl jsem při tom“, a to byly elity nové, už císařské Indie. Nejurozenější z nich pak obdrželi Řád indické hvězdy, ten s nápisem Nebeské světlo je naším průvodcem. A to nebeské světlo je provázelo až do roku 1947.