Aztékové, Hernán Cortés a jeho cesta k Tenochtitlánu, městu na jezeře, alchymisté a falešné zlato

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že v letošním roce přišlo u nás na svět o polovinu méně sýčků než v loňském roce, představíme vám nový druh ropuchy, který objevila přírodovědecká expedice v panamských pralesích a zmíníme se o rozsáhlé analýze, díky níž tým vědců pod vedením našich badatelů popsal pět nových druhů afrických hlodavců; povíme si o meteoritickém pádu, k němuž došlo nedávno v Norsku a nakonec se budeme věnovat ruskému modulu Nauka, který se víceméně úspěšně vydal k Mezinárodní vesmírné stanici ISS, a dokovacímu modulu Pirs, který mu uvolnil místo.

Hernán Cortés a jeho cesta k aztéckému Tenochtitlánu

Portrét španělského dobyvatele Mexika Hernána Cortése (1485–1547), dílo neznámého autora 17. století ze sbírek Námořního muzea v Madridu|foto:Wikimedia Commons, Museo Naval Madrid, CC0 1.0, ©

Brzy to bude rovných 500 let. 13. srpna 1521 dobyli Španělé město Tenochtitlán, centrum mocné mezoamerické říše Aztéků. Na jeho místě se dnes rozkládá hlavní město Mexika – Ciudad de México. Vítězství dobyvatele Hernána Cortése patří k základním kamenům mexické historie. A je zajímavé, že současní Mexičané se k svému aztéckému dědictví hlásí stejně jako k tomu španělskému; mexická identita je zkrátka průnikem obou. Jak to vlastně tenkrát, před pěti sty lety, bylo?

Aztécká říše byla kratičkým vrcholem dva a půl tisíce let dlouhého kulturního a politického vývoje na území dnešního Mexika, říká Markéta Křížová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vznikla jen nějakých 100–150 let před příchodem Evropanů a její politické uspořádání bylo proto velmi křehké; i přesto, že v mnohém navazovalo na zmíněný předchozí vývoj. 

Setkání španělského dobyvatele Cortése z aztéckým panovníkem Moctezumou II.|foto:Library of Congress, CC0 1.0, ©

O Aztécích jako takových toho bohužel víme jen málo. Ze španělských zdrojů máme informace o krvavých obětech, které Aztékové přinášeli svým bohům. Opravdu byly jejich rituály tak kruté? Jak se vůbec Španělé o aztécké říši a městu na jezeře dozvěděli? Byl aztécký král Moctezuma II. předem informován o tom, že přicházejí? Považoval je skutečně za nadpřirozené bytosti a Cortése samotného za boha Quetzalcoatla, jak se často vypráví?

Alchymisté – 4. část: Podvody a podvodníci

Hermes Trismegistos, považovaný za „otce alchymie“, na vyobrazení z knihy Viridarium chymicum z roku 1624. Není však prokázáno, že skutečně existoval|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Evropští alchymisté se celá staletí pokoušeli o transmutaci kovů. Na základě dobových znalostí byli přesvědčeni, že je možné za pomoci složitých procesů proměnit, tedy transmutovat, obyčejný kov ve stříbro nebo zlato. Že to nejde, se podařilo prokázat až v druhé polovině 18. století. Řada bohatých mecenášů minulosti zatoužila rozmnožit snadno a pokud možno levně obsah svých pokladnic větším množstvím drahého kovu. Alchymisté byli proto po jistou dobu žádanými odborníky. Zvláště když Evropou šly zvěsti o skutečných mistrech oboru, kterým se prý transmutace povedla. Byly to jen povídačky – a mnohdy také podvody. Mezi alchymisty, kteří laborovali poctivě, se vyskytovali i podvodníci. V historii alchymie jich však bylo skutečně odhaleno a také potrestáno jen málo. 

Zlato - věčná touha alchymistů|foto:Michaela Danelová, Český rozhlas

Jak říká chemik a znalec dějin alchymie Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, problém byl do značné míry technického rázu. Týkal se prubířských technik, umožňujících rozeznat ryzí stříbro a také ryzí zlato... Fiškusové, kteří se vezli na vlně alchymie, si dovedli spočítat, že movitý mecenáš pro ně může být požehnáním. Pokud náhodou nepřijde na to, jak svá „kouzla“ s kovy vlastně provádíte. V takovém případě mohlo jít nepoctivci i o krk.