Aligátoři z ústecké zoo se do zimoviště stěhovali nejpozději v historii díky mimořádně dlouhému létu
Aligátoři ústecké zoologické zahrady se dvakrát do roka stěhují. Od jara letošního roku je mohli návštěvníci vidět v jejich venkovních expozicích. V pondělí 22. října je ale zaměstnanci převezli do jejich zimoviště, které je veřejnosti nepřístupné. Čím bylo letošní stěhování zvláštní a jak probíhalo?
Aligátoři Libor a Adéla žijí odděleně, proto se návštěvníci zoo mohli na celou akci podívat dvakrát.
„To počasí bylo pro aligátory letos luxusní, tak jsme je nechávali co nejdéle na sluníčku,“ vysvětluje chovatel František Šubík.
Stěhování aligátorů je i pro zkušené chovatele velmi náročné, proto na něj musí zvířata náležitě připravit. „Den dopředu jim zhasneme všechny tepelné zdroje, vypustíme vodu a necháme je trochu podchladit, protože pak nejsou tak aktivní. Samce, protože má za hlavou tukové vaky, chytáme do smyčky z lana. Na odchytovou tyč, na kterou chytáme samici, ho chytat nemůžeme – není dost dlouhá na to, abychom si od něj drželi distanc,“ vysvětluje chovatel.
Aligátor Libor je „služebně“ nejstarším zvířetem v zoo. Naopak samice Adéla se do zoo dostala teprve v roce 2013.
O tom, kdy je návštěvníci opět příští rok ve venkovních výbězích uvidí, rozhodne opět počasí.
Související
-
Když se stěhují aligátoři v ústecké zoo aneb Jak Adéla bojovala
„Udělejte místo, ať má kam uskočit, kdyby se vysmekl.“ „Pozor na nohy, pozor! Mám ho.“ Takové a podobné výkřiky zaznívaly 29. května ze zimoviště aligátorů v ústecké zoo.
-
V ústecké zoo probíhá tradiční jarní stěhování aligátora...
Právě dnes (26.5.) probíhá stěhování aligátora Libora ze zimoviště do venkovního výběhu v zoologické zahradě v Ústí nad Labem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
