Když se stěhují aligátoři v ústecké zoo aneb Jak Adéla bojovala

29. květen 2018

„Udělejte místo, ať má kam uskočit, kdyby se Libor vysmekl.“ „Sakra, ten je naštvanej.“ „Pozor na nohy, pozor! Mám ho.“ Takové a podobné výkřiky zaznívaly dnes (29. 5.) od 9 hodin dopoledne v zimovišti aligátorů amerických v ústecké zoo. Přestěhovat zhruba 150kilového plaza, který se brání, jsou pěkné nervy.

Velká dřevěná bedna z pořádného masivu je připravena v chodbě zimoviště tak, že její čelo směruje do místnosti = expozice aligátora. Uvnitř je ošetřovatel, který se snaží kolem hlavy navléct aligátorovi smyčku z pevného lana.

Stěhování Libora

Nejde to nijak zvlášť – je teplo, aligátor je vzhledem ke své váze docela čiperný a ještě víc rozzuřený. Není zvyklý na takový šrumec – jako nebezpečné zvíře je zvyklý na klid, maximálně na příchod svého ošetřovatele. Teď je kolem spousta lidí, hluku a nezvyklé vůně.

Ošetřovatel se ale nenechá odradit. Je pohotový a pozorný, včas uskakuje před výpady a v ruce drží koště, jehož násadou aligátora usměrňuje, kam potřebuje.

„Teď!“ …a aligátor má kolem krku smyčku. Nastává závěrečný boj. Jeden konec lana svírá aligátora, druhý je protažený skrz bednu a za bednou dva chlapi ze všech sil tahají za druhý konec. Další dva lidi hlídají u vstupu do bedny, aby si aligátor „nezašprajcl“ nohy a nezranil se.

„Héj rup! Héj rup!“ Aligátor Libor prohrává a boj vzdává. Je teď celý v bedně, tak ještě za ním rychle zaklapnout dřevěné víko. Uf! Pěkně adrenalinová záležitost! A taky fyzicky namáhavá.

Bednu s aligátorem zvedá 10 chlapů (žádní hovňouskové, ale docela vzrostlí mužští), a s funěním nesou asi 15 metrů do dodávky.

Dodávka dopraví aligátora k jeho letnímu výběhu. Šikovně nacouvat, chlapi do výběhu, a zas s bednou ven. Tady to „odsejpá“ mnohem víc, aligátorovi se v bedně nelíbí, takže s vykládáním není žádný problém.

A jde se na Adélu!

Hotovo. Tedy napůl. Zbývá ještě Adéla. A s tou je to mnohem větší boj. Je zarputilá, mrštnější a boj nevzdává. Teď se vyvlekla ze smyčky! Ne, vidím dobře? Ošetřovatel jí čapl za čumák a drží jí ho holýma rukama!

Je fakt, že Adéla má „jen“ přes 50 kilo, loni ji ještě stěhovali v náručí. Ale stejně, i když takovou váhu dospělý mužský fyzicky asi zvládne, držet aligátora holýma rukama, to tedy klobouk dolů!

Adéla je nebezpečná, i když je v bedně. Bedna je na míru Liborovi, takže mnohem menší Adéla dokáže prostrčit kus čumáku a chlapi, co bednu nesou, musí dávat pořádný pozor.

Naložení do dodávky a vypuštění aligátora do letní ubikace už bylo docela bez problémů. Tak, a je to: Adéla i Libor už jsou na letním bytě!

Proč nejsou Adéla a Libor spolu? Tito aligátoři američtí (dříve severoameričtí) jsou natolik rozdílné váhové kategorie, že by společné ubytování pro Adélu nemuselo dopadnout dobře.

Samec měří téměř 3 metry, Adéla necelé 2, ale je podstatně lehčí. Je to proto, že Libor je o dost starší – je mu už kolem 48 let. Adéla je naopak mladinká – je jí teprve 10.

A jak často se aligátoři stěhují? Každoročně na zimu do budovy do speciálních expozic, kde je „příjemná“ teplota 27 stupňů Celsia. Tam mají k dispozici bazének a prostor souše. V létě, když to teploty dovolí, putují za sluníčkem do venkovního prostoru.

Spustit audio

Související