A nad Europou se vznášela pára...

Připomeňme, že jsou k tomu nutné nejméně tři předpoklady – základní chemické prvky jako uhlík, vodík, kyslík, dusík, síra atd., dále zdroj energie, a samozřejmě voda, nejlépe tekutá. Ta je na seznamu nejdůležitější, protože rozpouští živiny a chemické látky a umožňuje jejich transport uvnitř živých buněk a organismů.

O Europě, která je jedním že čtyř tzv. galileovských měsíců Jupiteru, víme, že by tam voda měla být. Jde o ledový měsíc, který od obří planety dělí přibližně 670 000 km. Těleso o průměru asi 3 100 km má vázaný oběh, tedy podobně jako náš Měsíc ukazuje své planetě stále stejnou tvář. Ledová krusta, která Europu pokrývá, je silná  kolem 100 km a odráží až 67 procent slunečních paprsků. Vědci téměř s jistotou tvrdí, že pod ledem se skrývá obrovský oceán kapalné slané vody. Až dosud ji zatím přímo nedetekovali.

Havajský dalekohled a štěstí na páru

Europa, jak ji vyfotografovala sonda Galileo|foto: NASA/JPL-Calech / University of Arizona

Tým kolem Lucase Paganiniho z americké NASA však pozorováním pomocí infračerveného spektrografu na desetimetrovém teleskopu havajské Keckovy observatoře zaznamenal nad tímto měsícem vodní páru. Astronomové měli během 17 pozorovacích nocí štěstí v tom, že množství páry bylo ještě v detekčních možnostech zmíněného přístroje. Europa ji uvolňovala přibližně 2360 kg/s. Voda potřebná k takové přeměně by prý dokázala  naplnit padesátimetrový olympijský bazén za několik minut.

Význam objevu je v tom, že o gejzírech, které čas od času vytrysknou nad povrch Europy, sice mluví astronomové už delší dobu, zatím však nebyli schopni vodu a její molekuly v těchto výtryscích přímým zjištěním potvrdit. Teď se tak stalo. Závěry studie byly nedávno publikovány v časopise Nature Astronomy.