Skalní rytiny - opomíjení svědkové minulosti

Vyryli jste už někdy něco do pískovcové skály? Třeba vaše iniciály, datum a nebo některý z nechvalně známých obrazců? Pak jste se zachovali jako vandalové, zejména pokud to bylo ve zvláště chráněném území. Zároveň jste však, aniž jste o tom věděli, stvořili historický pramen. Podobných recentních, tedy víceméně současných nápisů je ve skalách nejvíce. Narozdíl od středověku totiž dnes umí psát prakticky každý. Občas by se chtělo říci - bohužel. Gramotnost nemusí být nutně provázena moudrostí, což se pozná nejen na skalních rytinách. O tom jsem však psát nechtěl. Vypravil jsem se raději do českolipského muzea, za archeology Petrem Jenčem a Vladimírem Pešou, kteří se v rámci speciálního výzkumného projektu zabývají právě dokumentací skalních rytin. O jejich práci už jsme vás před časem stručně informovali, teď tedy došlo na podrobnější povídání. V prvním čísle sborníku historických prací Porta Bohemica, vydávaného litoměřickým archivem totiž před časem vyšel souhrn první etapy dokumentace rytin v Labských pískovcích, v okolí Jetřichovic. Nejdříve se pojďme věnovat projektu jako celku...

K čemu je dobré zkoumat skalní rytiny? Co nám jejich výzkum může přinést?

Jenč: Skalní rytiny jsou unikátním fenoménem pískovcových skalních měst severních a severovýchodních Čech...
Peša: Rytiny jsou historickým pramenem, který nebyl až do nedávné doby zkoumán. Nebyla mu věnována pozornost a přitom se jedná o pramen, který každým dnem zaniká. Získané údaje sice nejsou rovnocenné třeba s písemnými prameny, se kterými pracují historici, ale nesou v sobě řadu zajímavých informací, týkajících se běžného každodenního života. Ať už ve spojení s turistikou, existencí různých úkrytů místních obyvatel za válek a nebo s výrobou probíhající v minulých staletích mimo obce. Nebo třeba i s komunikacemi, ať už zaniklými nebo dodnes existujícími.
Jenč: Nejstarší přepisy některých výrazných skalních rytin známe již z předminulého století, z prací vlastivědných badatelů. Jejich systematičtější dokumentace však začala až v 90. letech 20. století. Naše pracoviště se zabývá dokumentací historických skalních rytin v pískovcích obecně; nejenom tedy v oblasti Labských pískovců, ale též na Českolipsku a v Českém ráji.

Jak v praxi vypadá vaše práce v náročném terénu Labských pískovců?

Jenč: Máme vytyčený prostor, konkrétně sektor o ploše jednoho čtverečního kilometru. Našim cílem je tento sektor celý v terénu projít a opravdu každou skalní stěnu, samostatný blok nebo balvan řádně prohlédnout a zdokumentovat vše, co pokládáme za zajímavé a přínosné. V případě projektu dokumentace skalních rytin v Labských pískovcích překreslujeme a fotografujeme rovněž rytiny recentní, tedy současné. I současnost nebo nedávná minulost je pro nás totiž zajímavá; tou "současností" mám na mysli období od počátků turistického zájmu o krajinu v 19. století až po dnešek. V průběhu staletí se měnilo využívání krajiny a pochopitelně vztah člověka k ní. Uvědomujeme si i skutečnost, že současné rytiny budou také jednou cenným historickým pramenem. V některých případech však ne tak dobře interpretovatelným jako rytiny, které vznikly před několika staletími. Ty jsou, jak už ukazují výsledky našeho výzkumu, daleko obsažnější, s větší výpovědní hodnotou než moderní rytiny, vzniklé ve volné kratochvíli.

Skalní rytiny se jistě dají i nějak roztřídit, rozdělit do skupin...

Jenč: Ano, určitě. Musíme oddělit dobu před nástupem turistického ruchu, zejména před zavedením povinné školní docházky, kdy třeba na vesnici uměl psát jen farář, od doby, kdy už je krajina zaplavována turisty a vnímána jako romantická krajina přitahující lidi i z jiného důvodu než je běžné hospodářské využití či útočiště v neklidných dobách.

Jaké typy nápisů se vyskytují nejčastěji?

Jenč: Letopočty. Méně často nápisy, z nichž ty vzácnější jsou provedené švabachem. Celkem četným typem rytin jsou křížky. Ty řeckého typu zpravidla spojujeme, podobně jako kameny s křížem, s hranicemi porostů nebo pozemků - pocházejí většinou z 19. století. Kříže latinské mohou být podstatně starší, objevují se už od přelomu středověku a novověku. Nejstarší letopočty máme z počátku 16. století, rytiny v podobě erbů nebo různých symbolů známe už ze sklonku vrcholného středověku.

Hrad Falkenštejn. Východní stěna světnice s nejstarším letopočtem 1553 (v pravé horní části)

Jak se pozná stáří rytiny?

Peša: Způsobů je řada. Samozřejmě, některé jsou více, některé méně použitelné - jak pro kterou rytinu. Nejbezpečnějším znakem je způsob, jakým byla vyryta; jaký byl použit typ písma. V případě letopočtů se v podstatě jedná pouze o to ověřit, jestli písmo souhlasí s dobou, ve které mělo být vyryto. V případě nápisů, jmen nebo iniciál je to problematičtější a tak je pochopitelně časové rozpětí, kdy mohla rytina vzniknout širší. To se týká i různých obrazců nebo reliéfů, ať už lidských postav, zvířat nebo zmiňovaných latinských křížů. Další důležitý znak, kterého si všímáme je například stupeň zvětrání materiálu, protože ten zase do určité míry ukazuje, jak je rytina stará ve srovnání s jinými rytinami na tomtéž místě. Ale to je jen orientační údaj, nikoliv nějaké číselně vyjádřitelné stáří.
Jenč: Svou roli hraje i stratigrafie rytin. Znamená to, že rytiny mladší porušují rytiny starší. To je zase z hlediska chronologie údaj víceméně relativní. Zjistíme pouze to, která rytina vznikla dříve a která později, ale i to je důležité. V případě zobrazení určitých předmětů můžeme typologicky zařadit i je. Ať už se jedná o rytinu sekery, nádoby, či něčeho jiného.

Určit stáří jednotlivých skalních nápisů může tedy být dost složité a není pochyb o tom, že se mezi nimi mohou vyskytovat i falza, tedy padělky, vyryté v moderní době a hlásící se do více či méně vzdálené minulosti. Jak už tu bylo naznačeno, velkou roli při odhalování těchto padělků hraje paleografie; věda, zabývající se písmem a jeho vývojem. Přesto - dá se takové falzum opravdu bezpečně odhalit?

Jenč: Falzátor by skutečně musel být znalý paleografie. Zároveň, jak jsem říkal, i stupeň zvětrání zkušenému dokumentátorovi mnohé napoví. My se s falzy setkáváme velmi výjimečně, ale i tak jsme jich už několik zdokumentovali. Jsou prakticky ve všech případech velice dobře rozpoznatelná. Psaní písmen nebo číslic se prostě v průběhu doby mění.

Co všechno, vedle lidských aktivit, má vliv na zachování rytin?

Jenč: Ten vliv člověka je nezanedbatelný. Zvláště turistika s sebou "přinesla" přerytí obrovského množství historických rytin. Asi málokdo si přitom opravdu uvědomuje, že to není jenom problém estetický, ale že tím zároveň zanikají i důležité historické prameny z dob, kdy jen skutečně málokdo uměl číst a psát, kdy to nebylo samozřejmostí. Jak už jsem říkal, ty starší skalní rytiny mají často hlubší výpovědní hodnotu. Pak jsou tu přírodní vlivy - selektivní zvětrávání, solná koroze přispívající k odpadávání skalní kůry (tam ta destrukce bývá obvykle velmi rychlá). Vůbec fyzikálně-chemické pochody, které jsou v pískovcích zcela běžné, přispívají k likvidaci rytin. Rovněž vlhkost, a s ní související porosty mechů a lišejníků také zásadním způsobem rytiny ničí. Nezanedbatelným faktorem je také tvrdost pískovce, závisející na kvalitě tmele, který jednotlivá zrna křemene pojí. Pokud má pískovec pevnější tmel, nabízí lepší podmínky pro zachování rytin. Labské pískovce jsou obecně tvrdší než třeba skály centrálního Kokořínska nebo Českého ráje. I severní část Polomených hor má pískovce tvrdší než Český ráj. V Českém ráji rytiny zanikají daleko rychleji. Proto byly pro potřeby systematického epigrafického výzkumu vhodnější Labské pískovce. Je zde dochováno daleko více historických rytin.

Jak velkou oblast jste zatím prozkoumali a co vás ještě čeká?

Jenč: V Labských pískovcích jsme zatím prošli dva a půl čtverečního kilometru, což se možná zdá málo, přesto bylo vyplněno více než 400 karet. S tím, že na jedné kartě může být evidována třeba i víc než desítka rytin. Musím ale znovu připomenout, že dokumentovány jsou i rytiny recentní. Starší rytiny tvoří výrazně menší díl - rytiny z doby před rokem 1800 máme jen asi na 50 kartách.

Hrad Falkenštejn u Jetřichovic. Silně zvětralá středověká rytina erbovního znaku ve vstupní strážnici hradu

Zatím jste publikovali jednu souhrnnou práci, ve sborníku Porta Bohemica 1. Týkala se zejména hradu Falkenštejna a jeho okolí. Co chystáte dál? Bude nějaký další článek?

Peša: To byla první sezóna našeho projektu, kdy jsme se pohybovali v nejbližším okolí Jetřichovic a samozřejmě jsme věnovali pozornost i Falkenštejnu, kde jsme ověřovali přítomnost středověké rytiny, což se nám k naší velké radosti podařilo. Jedná se o erb, který byl vyryt do stěny v místě bývalého vstupu na hrad. Další plány nás zavedou směrem do hloubi lesů Národního parku. Našim dlouhodobým cílem je získat určitý přehled o výskytu a množství rytin směrem od obydlené části krajiny až po státní hranici. Je to projekt dlouhodobý; jeho délku nedokážeme v současnosti odhadnout.

Dá se tedy předpokládat, že budou i nadále následovat spíš jen dílčí zpracování, jako bylo to první a že nějaká větší publikace je záležitost skutečně vzdálené budoucnosti?

Peša: Nemusí to tak být. Pokud se nám podaří získat finanční prostředky, chtěli bychom ty tři nebo čtyři uplynulé sezóny nějakým způsobem prezentovat v ucelené podobě. Včetně publikace všech zdokumentovaných rytin.
Jenč: Poslední dvě sezóny, to znamená léta 2001 a 2002 hodláme ještě před tím publikovat formou článku opět ve sborníku Porta Bohemica.

Ptal se Frederik Velinský
Fotografie a kresby Vladimír Peša a Petr Jenč.

DODATEK

Přečtěte si:
JENČ, Petr - PÁTKOVÁ, Hana - PEŠA, Vladimír (edd.): Historické skalní rytiny v Labských pískovcích (1. etapa dokumentace v okolí Jetřichovic). Porta Bohemica 1, sborník historických prací. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2001, str. 149 a n.