150 let provozu na trati z Ústí nad Labem do Teplic

28. srpen 2017
Vlak na stanici v Mariánských Radčicích

Letos si připomínáme 150 let od zahájení provozu na takzvané Ústeckého - teplické dráze. Pro Severočeský Atlas je to námět pro vzpomínku na dobu, kdy se tratě stavěly, zatímco dnes provoz na nich spíše omezujeme.

Železnice v Čechách je spojena se snahou rakouského státu zmodernizovat dopravu a přinést hospodářské oživení do dalších oblastí mocnářství. V roce 1847 vznikla Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně přes Moravu do Krakova. V roce 1851 vznikla další páteřní trať, která se v Olomouci oddělovala od té předcházející. Vedla z Olomouce do Prahy a do Drážďan. Bylo to období páry, a parní stroje - nejen ty na lokomotivách, ale i všechny ostatní - potřebovaly uhlí. A tak bylo jasné, že další tratě povedou k lokalitám, kde se uhlí těží. V roce 1855 vznikla Železniční společnost Ústecko-teplická dráha, jejímž záměrem bylo provozovat tratě pod Krušnými horami. Zakladatelem byl Edmund hrabě Clary-Aldringen, majitel teplického panství. Ředitelství společnosti se usadilo v nádražní budově stanice Teplice-Šanov. První úsek, na kterém se začalo pracovat, vedl z Ústí nad Labem do Teplic. Dokončen byla v roce 1858. První, slavnostní vlak po něm projel 20. května a pravidelná osobní doprava byla zahájena 21. května. O necelé dva měsíce později, 8. července 1858, byla sedmnáct a půl kilometru dlouhá trať otevřena i pro nákladní dopravu. Díky vlečkám do okolních dolů prosperovala a tak brzy společnost pokračovala ve stavbě. Roku 1867 přišel na řadu úsek z Teplic do Duchcova, roku 1870 z Duchcova do Chomutova a roku 1871 z Duchcova do Světce a z Trmic do Bíliny. Ke slavnostnímu zahájení provozu před sto padesáti lety si společnost Ústecko-teplická dráha objednala v berlínské lokomotivce Borsig čtyři lokomotivy, které dostaly tehdy nikoli číselné označení, ale jména: Türmitz, Karbitz, Schönfeld a Mariaschein, tedy Trmice, Chabařovice, Krásné Pole a Bohosudov. Ústecko-teplická dráha se rázem stala úspěšným dopravním podnikem. Prodloužila trať z Ústí nad Labem až do Liberce a postavila desítky vleček ke hnědouhelným dolům. Akcionáři dostávali každoročně desetiprocentní dividendy, zaměstnanci měli vlastní sociální fond a už v roce 1884 dostávali železničáři na severu Čech v prosinci dvě výplaty. Kromě tratí vybudovala Ústecko-teplická dráha i vlastní labské překladiště, odkud vozila uhlí odběratelům do Saska. Například kolem roku 1905 se v Ústí nad Labem překládaly ročně dva miliony tun uhlí, ale také 400 tisíc tun ovoce. V Chomutově byly koleje Ústecko-teplické dráhy napojeny na koleje Buštěhradské dráhy a v roce 1886 začaly obě společnosti provozovat lázeňské rychlíky z Ústí nad Labem do Karlových Varů. Pověst o nich se šířila i za hranicemi mocnářství. Mimochodem - když bylo před sto padesáti lety dokončeno ústecké západní nádraží, mělo pět kolejí. Už v roce 1901 bylo na nádraží 53 kolejí a denně projelo stanicí 250 vlaků. Ústecko-teplická dráha také poháněla technický vývoj lokomotiv, protože od svých dodavatelů žádala nové stroje pro složité podmínky: ať už rychlé pro osobní dopravu, nebo výkonné pro nákladní. Jako jedna z prvních drážních společností jezdila rychlostí kolem sto kilometrů za hodinu. Lokomotivy musely být stále rychlejší, lehčí a úspornější. Vždyť například jen cestou z Ústí do Chomutova musel topič na 64 kilometrech přeházet na rošt přes tři tuny uhlí. A pro srovnání - jede-li dnes ten nejrychlejší spoj z Ústí do Chomutova 66 minut, je to jen o dvanáct minut rychleji, než před sto lety jezdily lokomotivy Ústecko - teplické dráhy. Nesmírně výnosná drážní společnost se stala po zestátnění v roce 1923 součástí Československých státních drah. Zestátněna byla jako jedna z posledních soukromých tratí u nás. Pod stát přešlo přes 720 kilometrů kolejí, téměř 150 lokomotiv a přes pět tisíc zaměstnanců. A dodejme, že díky bezvadné údržbě byla řada lokomotiv Ústecko - teplické dráhy v provozu v barvách ČSD ještě v šedesátých letech a na vlečkách Severočeských hnědouhelných dolů ještě v polovině sedmdesátých let.

Spustit audio
autor: David Hertl