Ztracená historie těžby uhlí na Islandu a poslední výlet po českých sopkách, od Luže po Velký Roudný

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o možném návratu kytovců plejtvákovců šedých do Atlantského oceánu, kde byli před třemi staletími vyhubeni, představíme teorii o tyranosaurech jako společenských zvířatech lovících ve smečkách a také archeologické objevy od Dašic na Pardubicku, kde se podle všeho pohřbívalo nepřetržitě více než 3600 let; zmíníme se o nejmenší a zároveň nám nejbližší černé díře, objevené 1500 let od nás v souhvězdí Jednorožce a také o úspěšném pokusu marsovské sondy Perseverance vyrobit na povrchu rudé planety z atmosférického oxidu uhličitého kyslík.

Surtarbrandur alias kol: uhlí na Islandu

Nová publikace o těžbě uhlí na Islandu je z velké části dílem českých badatelů|foto:Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Deset let zkoumal tým specialistů na geologii a paleontologii Islandu tamní nepříliš vydatná uhelná ložiska a historii jejich těžby. Výsledkem pečlivé práce je publikace „Mineral Resources in Iceland: Coal Mining“, tedy „Nerostné zdroje na Islandu: Těžba uhlí“. Vydalo ji britské nakladatelství Cambridge Scholars Publishing. Vedoucím autorského týmu byl geolog a paleontolog Richard Pokorný z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, vedoucí Institutu Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy. Kniha poskytuje první ucelený přehled o historii těžby islandského uhlí, která je už dávno minulostí, spjatou především s obdobím první a druhé světové války, kdy byl Island odříznut od světa i pravidelných dodávek důležitých komodit námořní blokádou.

Proč se čeští badatelé zajímají o tak odtažité téma, jako je historie těžby nepříliš kvalitního islandského uhlí? Kde se vlastně uhlí na Islandu vzalo, jak je staré a kdy ho začali Islanďané těžit „ve velkém“? Jak to v opuštěných dolech vypadá dnes? A co přinesla analýza vzorků, které naši vědci z Islandu přivezli?

Za sopkami od Luže až po Velký Roudný

Úlomky sopečných uloženin na Zebíně|foto:Michala Janochová

Pokračujeme v procházce po dávno vyhaslých českých sopkách... Šumná nad Kláštercem nad Ohří, Vinařická hora nad Vinařicemi u Kladna, Radobýl u Litoměřic a Panská skála u Kamenického Šenova jsou místa spjatá s dávným vulkanismem, která jsme navštívili minule. V poslední díle seriálu, ke kterému nás inspirovala kniha Vladislava Rappricha, geologa a vulkanologa České geologické služby „Oživlé sopky České republiky“ navštívíme Luž, Kamenický vrch u Zákup, Zebín a Velký Roudný.

Luž, německy Lausche, je nejvyšší vrchol Lužických hor, který leží přímo na česko-saské hranici. Kamenický vrch u Zákupy nedaleko České Lípy je nenápadný a geology neprávem opomíjený zbytek třetihorního vulkánku, stejně opomíjený je i vrch Zebín v Českém ráji. Pár vulkánů kdysi soptilo také v izolované oblasti Nízkého Jeseníku na severu Moravy. Z nich je nejzajímavější vrch Velký Roudný, který se dnes tyčí nad vodní nádrží Slezská Harta.