Známá i neznámá kukačka obecná a její strategie
Kukačka obecná je kromě kukání známá hlavně tím, že svá vejce snáší do hnízd jiných ptáků a dál se o ně nestará.
Vědci takovému chování říkají hnízdní parazitizmus. Kukačky žijí v skrytu. O jejich životě se ještě před dvaceti lety nevědělo skoro nic. Co se o nich ví dnes nám prozradil Tomáš Grim z Katedry zoologie a ornitologické laboratoře Univerzity Palackého v Olomouci, asi největší znalec života kukaček u nás. Jeho specialitou je právě výzkum hnízdního parazitizmu:
„Kukačka obecná je pták, kterého zná asi úplně každý laik. Její hlas je nepřeslechnutelný. Zdánlivě je to velice běžný druh, který se vyskytuje od nížin do hor a ve všech prostředích od lesů přes otevřenou krajinou až po rákosiny. Přesto je to druh, který v posledních letech poměrně prudce a nápadně ubývá. Právě tento populační pokles kukaček byl například jedním z důvodů, proč Česká společnost ornitologická zvolila kukačku ptákem roku 2010.“
Kukačka si hnízdo nestaví a svá vejce svěřuje do péče jiných ptáků, nedobrovolných hostitelů. Podle čeho si vybírá vhodná hnízda?
„Oběťmi rozmnožovací taktiky kukaček jsou většinou drobní pěvci, kteří si staví otevřená hnízda a svá mláďata krmí hmyzem. Kukačka hnízda vyhledává podle chování hostitelů; snaží se nalézt hnízda, která jsou ve správném stádiu pro parazitaci – snaží se naklást své vejce v době, kdy klade hostitel. Kdyby vejce nakladla příliš brzy, tak hostitel kukaččí vejce vždycky vyhodí. Naopak pokud by ho kukačka nakladla příliš pozdě, tak by riskovala, že se její mládě vylíhne příliš pozdě nebo se nevylíhne vůbec.“
Jak rychle ten samotný akt kladení kukačka zvládá?
„Kukačka klade velice rychle, návštěva hostitelského hnízda trvá typicky něco kolem jedné minuty a v extrémních případech celá návštěva hnízda trvá asi 10 vteřin, což je naprosto neuvěřitelný výkon, protože většina hostitelů, řekněme konipas, červenka, rákosník obecný, klade své vejce několik desítek minut.“
Co se děje dál, pokud je hostitel kukačkou úspěšně parazitován?
„Pro hostitele je to naprostá katastrofa, protože jak asi taky každý ví, kukaččí mládě hned po vylíhnutí vytlačí z hnízda všechna vejce a mláďata hostitele. Reprodukční úspěch hostitele je roven nule. Proto se hostitelé brání. Samozřejmě – nejlepší obrana proti parazitizmu je v první řadě nebýt parazitován. Hostitelé tedy na kukačku útočí, jsou vůči ní agresivní a v některých výjimečných případech ji mohou i zabít nebo od hnízda odehnat. Kukačka je ale docela velký pták, takže většinou tuto první linii hostitelské obrany překoná a úspěšně snese své vejce do hostitelského hnízda. Z hlediska hostitele ovšem není pořád vše ztraceno, hostitel to parazitické vejce může rozpoznat a rozklovat nebo ho jiným způsobem vyjmout z hnízda.“
Je tedy schopen to vejce rozeznat?
„Je docela zřejmé, že hostitel spíš rozpozná kukaččí vejce, které se hodně odlišuje od jeho vlastních vajec, a naopak nebude schopen rozpoznat cizí vejce, pokud se jeho vlastním hodně podobají. Během evoluce tím pádem přežívají pouze ta kukaččí vejce, která jsou podobnější hostitelským a následně pak vznikají takzvané mimikry, čili podobnost vajec kukačky k vejcím hostitele – co se týče velikosti, zbarvení podkladu a skrvnění.“
Kteří ptáci jsou nejběžnějšími hostiteli kukačky na našem území?
„Je to rákosník obecný, což je běžný druh vyskytující se v mokřadech a kolem rybníků. Kromě něj jsou běžnými hostiteli červenka a pěvuška v lesích, konipas bílý v otevřené krajině a řada dalších druhů. Celkově bylo kukaččí vejce nalezeno v hnízdech asi 150 ptačích druhů, ale pravidelně je parazitováno pouze 10-15 ptačích druhů. Některé hostitelské druhy jsou parazitovány velice často, ale je dobré si uvědomit, že to znamená zhruba 1-5 % hnízd. U řady dalších hostitelů nalezneme kukaččí vejce třeba jen v jednom z tisíce hostitelských hnízd. V některých výjimečných případech může frekvence parazitizmu dosáhnout velmi vysokých hodnot. Třeba v Maďarsku je v některých populacích rákosníka velkého parazitováno až 60 % hnízd a je jasné, že v takto masivně parazitované populaci ti hostitelé nejsou schopni vychovat dost vlastních mláďat na to, aby se populace rákosníků sama udržela. Ta parazitovaná populace pak funguje jako tzv. propadlo, kde musí být populace doplňována zvenku, protože se sama nedokáže udržet.“
Někdy se uvádí, že najde-li kukačka vhodné hnízdo příliš pozdě, vejce hostitele jednoduše sežere, popřípadě zabije i jeho mláďata, aby jej donutila zahnízdit znovu a získala čerstvou snůšku, ke které pak přidá své vejce. Skutečně to kukačky dělají?
„Takhle to funguje třeba u evropské kukačky chocholaté, u naší kukačky to nebylo jasně potvrzeno. U té víme, že často žere vejce nebo mláďata hostitelů, ale nemáme doloženy případy, kdy by donutila hostitele znovu zahnízdit a následně ho parazitovala. Na to bychom potřebovali dost podrobnější pozorování, než máme k dispozici.“
Kukaččí vejce jsou prý velmi malá?
„Vzhledem k velikosti samice je to relativně nejmenší vejce v ptačí říši. Mělo by být asi dvakrát větší. Důvodem je skutečnost, že hostitelé rozpoznají větší vejce snadněji a odmítáním těchto větších vajec postupně během evoluce vzniklo to drobné kukaččí vejce. Částečně i díky tomu se kukaččí mládě vylíhne po nějakých 11-12 dnech inkubace, v naprosté většině případů ještě před tím, než se vylíhnou mláďata hostitele. Vzápětí, během prvních 24 hodin po vylíhnutí, začíná kukaččí mládě vytlačovat na svých zádech z hnízda vejce, případně mláďata hostitele. Je naprosto neuvěřitelné, že to kukaččí mládě, holé, slepé a na první pohled naprosto bezmocné, dokáže často z velice hlubokých hnízd vytlačit mláďata hostitele, která mohou vážit víc, než kukačka sama. Je to možná vůbec nejnáročnější fyzický výkon v živé přírodě.“
Vraťme se ještě k otázce, podle čeho si kukačka vybírá své hostitele. Říkali jsme, že ji zajímají téměř výhradně otevřená hnízda drobných pěvců, a to jen taková, do kterých hostitel právě klade vejce. Podle Tomáš Grima je ale těch významných faktorů víc – hostitelem musí být běžný pták, aby se našlo dost jeho hnízd, a kukačky také neparazitují ptáky, kteří hnízdí v dutinách. Do dutin se špatně snáší a mládě by se nedostalo ven. Záhada je, jak je možné, že hostitelé dovedou v hnízdě rozeznat kukaččí vejce od vlastních, ale kukaččí mládě, které vypadá úplně jinak než jejich mláďata, klidně krmí...
Péče o mohutné a nenasytné kukaččí mládě je pro jeho nedobrovolné hostitele obrovskou zátěží. Podle Tomáše Grima stráví malá kukačka v hnízdě tři týdny a další tři týdny je krmena mimo hnízdo. Někteří rákosníci obecní jsou ale ochotní pečovat o kukaččí mládě jen asi 12 dnů, tak jako o svá vlastní mláďata; pak se stane, že malí rákosníci z hnízda vylétnou, ale kukačka už ne. Tuto strategii má ale jen asi 15 % rákosníků.
O kukačkách obecných by se jistě dalo povídat i déle, ale i těch pár detailů, které jste slyšeli, by mělo stačit k pochopení skutečnosti, proč si kukačka obecná zaslouží náš obdiv, zájem i ochranu. Kukačky svou hnízdní strategií nelikvidují celé populace jiných ptačích druhů; využívají jen malé procento hostitelských hnízd. Kdyby tu nebyly, jistě by vám po čase přišlo líto, že už neslýcháte jejich kukání.
Vysíláno v Planetáriu č. 01/2012, 31. prosince - 6. ledna.
Repríza z Planetária č. 16/2010, vysílaného 17. - 23. dubna
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Bludy, pověry a pravda o kukačce
Kukačka obecná
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
