Život, pád a zánik habsburské říše

A právě skutečnost, že knížku nepsal profesionální historik, je její výhodou - odráží se to v lehkém stylu, kterým je publikace napsána, a který jí činí opravdu čtivou.
Proč dnes vůbec číst knížku o předposledním rakouském císaři? Třeba právě pro to, co občas s oblibou říká historik - Jan Mareš - čteme o rakouském, tedy našem císaři. Ano, František Josef I. byl naším císařem, a také naším králem, byť nekorunovaným. A tak čteme-li o Františku Josefovi, čteme i o svých dějinách. V neposlední řadě stojí za to přečíst si knížku i proto, aby byly rozbity některé mýty, které s Františkem Josefem souvisejí. Daly by se rozdělit do dvou skupin: ty první, řekněme Haškovsko - Švejkovské, které z Františka Josefa dělají senilního starce, kterého, slovy legendárního putimského závodčího, nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn - a ty druhé mýty, které líčí romantickou dobu mocnářství, kdy všechno fungovalo, ve všem byl řád a vše mělo pravidla. Jak už to bývá, ani jedno nelze brát stoprocentně.
John Van der Kiste sleduje život budoucího císaře doslova od chvíle, kdy se jeho rodiče setkali, až do okamžiku pohřbu. Neschází mu potřebný odstup od celé problematiky, takže některé dějinné události, které jsme z mnoha důvodů zvyklí vnímat stereotypně, popisuje pro nás nezvyklým způsobem. Jsou to třeba okolnosti, za kterých mocnářství v roce 1914 mobilizovalo a později i vyhlásilo válku Srbsku. Vůbec zahraniční politika Rakouska je v knížce rozebírána do řady nečekaných podrobností, což je dáno skutečností, že autor mohl studovat v britském královském archivu. Dochovala se tam řada písemností se vztahem k Rakousku a speciálně k císaři Františku Josefovi, které z Vídně nebo z jiných měst posílali do Londýna velvyslanci Jejího Veličenstva. Jsou to často trefné postřehy, přibližující život u vídeňského dvora s nevšedním citem. A dokreslují postavu císaře velmi pracovitého, který spíše než senilní byl autokratem vyškoleným ve staré škole absolutistických jistot, ale okolnostmi donucený vládnout v době, kdy tyto jistoty přestaly mít hodnotu. A John Van der Kiste má určitě pravdu, že je velkým paradoxem, když František Josef celý život usiloval o udržení míru, ale nakonec musel podepsat dokument, umožňující zahájení války.
Knížka je i plná zajímavých detailů - jako třeba toho, že shodou mnoha okolností míval v císařské vile službu u telefonu hrabě Paar, a tak to byl on, kdo císaři oznamoval v roce 1889 sebevraždu jeho syna, korunního prince Rudolfa, v roce 1898 zavraždění císařovny Alžběty a v roce 1914 úspěšný atentát na synovce Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii. Velmi obšírně také autor rozebírá poněkud zvláštní manželství Františka Josefa s takzvanou "oblíbenou" Alžbětou Bavorskou, přezdívanou také Sisi. Kdo podléhá kýčovitým filmům, má jistě tuto dámu zafixovanou jako jemné, něžné stvoření, které trpělo pod nenáviděnou tchýní. Pravdou spíš je, že náladová Alžběta byla vždy jakýmsi velkým nezvladatelným dítětem, které - přinejmenším - nemělo na uzdě své emoce. Vědci dnes mají téměř za potvrzené, že poněkud hysterická Alžběta trpěla mimo jiné mentální anorexií, když při 172 centimetrech vážila kolem 48 kilogramů, váhu si denně třikrát kontrolovala a měla období, kdy jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa. Není se co divit, že František Josef celkem rád posílal tuto nezvladatelnou ženu na dlouhé pobyty do zahraničí, a v Rakousku býval viděn s herečkou rakouského Burgtheatru Kateřinou Schrattovou. Ostatně i o jeho vztahu k této dámě je v knížce řada zajímavých informací - a vyplývá z nich, že spíše než slovo "milenka" je na místě výraz "přítelkyně".
Knížku Johna Van der Kiste Císař František Josef vydalo pražské nakladatelství Práh a každému zájemci o dějiny konce 19. a začátku 20. století ji mohu vřele doporučit.