Žemličkova Lhota: Husova kazatelna

Pikantní je, že se vlastně o viklan nejedná - Kačena má sice úzkou, nicméně pevnou základnu. Tradičně se však za viklan označuje a tak u tohoto označení zůstaňme i my. Jako první upozornil odbornou veřejnost na existenci Husovy kazatelny roku 1877 Jan Pudil. Dnes dva metry vysoký a tři metry dlouhý kámen býval podle něj pohanskou obětnicí, navíc s obětní miskou na horní ploše. O této prohlubni dnes samozřejmě víme, že je přírodního původu a vznikla erozí, stejně jako celý kamenný útvar - ale vysvětlujte to romantikovi. Ten se pochopitelně v okolí pídil po děsivých pověstech, které by mohly být oporou jeho "obětní" teorii, žádné se mu však zachytit nepodařilo. Jediné, co se o kameni vypráví, se týká Mistra Jana Husa, který roku 1413 pobýval na blízkém hradu Zvěřinci. Chodíval prý po okolí a často zavítal i k tomuto viklanu. Dokonce se říká, že z něj zdejším lidem kázal. Proto prý také místní jezuité kámen přezdili na Čertovu kazatelnu. Husův pobyt na Zvěřinci je historická skutečnost, stejně jako jeho občasná kázání v přírodě. Jestli ale kázal i z viklanu nad Žemličkovou Lhotou, o tom kromě pověsti žádné důkazy nemáme.
Po roce 1900 koupil pozemek s viklanem nadšený Husův ctitel, učitel František Bobek Sedličanský. Kámen dal ohradit plotem z ostnatého drátu, který opatřil dvířky a zámkem. Klíč předal starostovi Žemličkové Lhoty. U nedaleké silnice na Sedlčany dal postavit sloup s ukazatelem, aby památný kámen všichni dobře našli. To se bohužel stalo. Vandalové ukradli plot, ukazatel zničili, nešťastnému učiteli se posmívali a házeli po něm kamením, že prý uctíval kacíře. František Bobek Sedličanský se kvůli posměchu nakonec z kraje odstěhoval.
Po druhé světové válce se pokusil jistý Bohuš Kareš oživit myšlenku o Husově kazatelně coby "pohanské obětnici", ale nesetkal se s úspěchem. Byla jiná doba a na pohany už se moc nevěřilo. Husova kazatelna je dnes chráněným přírodním výtvorem. V jejím širším okolí se vyskytují i některé další zajímavé kameny - mezi nimi i skutečné viklany.

Frederik Velinský

Prameny:
Bedřich Dubský: Pravěk jižních Čech. Blatná 1949
Karel Sklenář: Slepé uličky archeologie. 2. vydání. Hořovice 1995
Pavel Toufar: Tajemnou českou krajinou - Český Meran. Benešov 2001

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.