Ze Zeměplochy na Zeměkouli a zase nazpátek

Plachetnice v mlze
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Plachetnice v mlze

Společnost ploché Země na svém Twitteru nedávno oznámila, že má své členy po celé zeměkouli.

Evropa v jednadvacátém století je tak naivní a prostoduchá: její obyvatelé si myslí, že Země je plochá. Zarazilo Vás to? A že to je absurdní paušalizace, protože v Zeměplochu věří jen hrstka pomatenců a čtenářů Terryho Pratchetta? Přesně takovéto absurdní paušalizace se většinou dopouštíme, když mluvíme o našem středověku – po generace šíříme mýtus o úsměvné představě Země coby desky. Plochy, jejíhož okraje lze na korábu dosáhnout a pak už jen přepadnout do hlubin vesmíru. A díky tomuto mýtu si můžeme říci: jak poetické, jak hloupé, jak středověké – a: ó, jak my jsme dál a chytřejší… Není to pravda.

Žijeme na kouli. Jen to dokázat

Středověký poutník nahlíží za okraj Země. Známý dřevoryt z knihy Camilla Flammariona L'Atmosphère: Météorologie Populaire (Paříž, 1888)

Tvrzení „ve středověku si lidé mysleli, že Země je plochá“ je právě tak pravdivé, jako totéž tvrzení o našem století. Tedy – je pravdivé jen zpola. Ano, část lidí tuto myšlenkou přijala za svou a podporovala ji. Zdála se jim tak zřejmá, jako se zdál zřejmý pohyb Slunce po obloze… Existenci tohoto názorového proudu dokládají až surrealistické iluminace z tehdejší doby, ale argumentovat jen jimi by bylo liché: v tehdejších publikacích se objevují taky iluminace zajíců honících psy, anebo žen sbírajících ze stromu penisy. A u podobných témat by snad nikdo netvrdil, že to byly obecné domněnky středověké Evropy.

Navzdory všem civilizačním poryvům totiž na našem kontinentě stále přetrvávala intelektuální elita, která za pomoci řeckých filosofů, arabských astronomů a koneckonců i za pomoci křesťanských námořníků předkládala důkazy o kulatosti Země. Pravda, přesvědčovat o Zeměkouli mohlo být ošemetné, když kolem sebe vidíme takřka rovinu, ale s tím se filosofové uměli vyrovnat vcelku svérázně: smysly nás klamou a basta. A ejhle, zrovna tady měli pravdu. Zkrátka i ve středověku ti opravdoví odborníci neměli pochyb o tom, že žijeme na kouli. Rozdíl mezi dobou tehdejší a dnešní je jen v rozšíření této koncepce mezi prostý lid. A taky v důkazu. To, co v 15. století je hypotézou, je dnes verifikovaným faktem.

Lodí kolem světa

Planeta Země

K verifikaci staro- i středověké hypotézy došlo až v 16. století, když konečně hrstka lidí na pár lodích vyplula z bodu X směrem na západ a připlula do bodu X z východu. I když ani tady to nebylo úplně jednoznačné: na západ vyplul Magalhães, z východu ale připlul Elcano – toho prvního, chudáka, zabili domorodci na druhé straně planety.

Pro myšlenku o kulatosti Země je ale stejně zásadní plavba, která se uskutečnila o generaci dříve: je to ta slavná Kolumbova výprava. V roce 1492 vyplul ze Španělska na dálný západ, aby dosáhl Dálného východu. Pomineme-li ekonomickou a politickou motivaci k tomuto činu, pak je nasnadě, že v tom sehrál zásadní roli předpoklad – aha – kulatosti Země. A teď uvažme, jak dlouho při tehdejším šíření informací muselo trvat, než se takový astronomický model dostane z pracoven myslitelů do kajut námořníků… Plyne z toho, že kdo se koncem středověku zabýval naší matičkou Zemí prakticky i teoreticky, představoval si ji jako kouli a nikoliv jako placku. A byl tak člověkem více moderním, než je dnes celá řada našich současníků.