Zapomenutý malíř Jan Nowopacký

26. červenec 2008
Jan Novopacký - Kovárna u Lofru

Třetího července uplynulo sto let od smrti českého malíře Jana Novopackého. Jeho jméno a i jeho dílo už asi po letech upadly v zapomnění - a to je dobrý důvod, proč si obojí připomenout v Severočeském Atlasu.

Poslední léta svého života spojil totiž Jan Novopacký s naším krajem. Narodil se v listopadu 1821 v chudé tkalcovské rodině v Nechanicích nedaleko Hradce Králové. V mládí hrál dobře na housle a flétnu a proto ho rodiče chtěli poslat na učitelská studia, ale nakonec zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové odešel mladý Jan v sedmnácti letech do Vídně na akademii výtvarných umění, kde studoval u profesorů Schrotzberga a Gselhofera. V roce 1848 ze zúčastnil revolučních bojů ve Vídni a po porážce revoluce se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem. Kvůli nedostatku peněz poté působil ve šlechtických rodinách jako učitel, naposledy jako učitel dětí císaře Františka Josefa I. Působením v těchto kruzích si získal zásluhy, pro které byl později povýšen do rytířského stavu. Řadu let potom žil Novopacký v Itálii, kde se věnoval malbě. Zařadil se do okruhu takzvané vídeňské krajinomalby šedesátých let devatenáctého století, která prvky romanticky pojímané krajiny spojuje s realistickým detailem. Jako malíř - krajinář měl i řadu zakázek pro v té době velmi oblíbená topografická alba. Podnikl také dlouhou studijní cestu po mnoha evropských galeriích a v roce 1880 se usadil ve Vídni, kde se stal správcem císařské galerie. Vydržel tam patnáct let. Po odchodu do výslužby přišel v roce 1895 do Ústí nad Orlicí. Následoval svoji neteř Antonii Novopackou, která se provdala za Júlia Šafránka, syna ústeckoorlického barvíře. V rodině Šafránkových pak starý malíř žil až do roku 1901. V tom roce se ovdovělá neteř Antonie znovu provdala, a to za slavětínského lékaře Františka Kučeru a odstěhovala se do Slavětína u Loun. Jan Novopacký odešel s ní. Na sklonku života tam žil a tvořil. Právě ve Slavětína vznikla řada jeho děl s náměty z Lounska. Malíř Jan Novopacký zemřel ve Slavětíně 3. července 1908 a je pohřben na tamějším hřbitově. Novopacký sepsal ještě za svého života paměti, které se ale nedochovaly. Vydatně z nich však čerpal učitel a spisovatel románů pro mládež František Andrlík. Ten sepsal Novopackého biografii pod názvem Šlechtic z české chaty, ve které Novopackého paměti vydatně cituje. Skutečnost, že Novopacký téměř celý život strávil v cizině způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.

Spustit audio
autor: David Hertl