Zapomenuté historie: Zvrhlíci z lodi Bounty

Vzbouřenci z lodi Bounty opouští člun s kapitánem Blighem a částí důstojníků a posádky, kteří se odmítli připojit ke vzpouře (29. dubna 1789)
Vzbouřenci z lodi Bounty opouští člun s kapitánem Blighem a částí důstojníků a posádky, kteří se odmítli připojit ke vzpouře (29. dubna 1789)
0:00
/
0:00

Ke vzpouře na lodi Bounty došlo před 230 lety, 28. dubna 1789. Dubnový příběh s devítkou na konci budete patrně znát z filmů.

Bounty byla britská královská loď, která v zimě roku 1787 vyplula na Tahiti. Zde měla za úkol získat sazenice chlebovníku a odvézt je na Jamajku, aby se tam pěstovaly jako obživa pro místní otroky. Bounty dorazila na Tahiti v říjnu 1788, v období pro přesazování chlebovníků naprosto nevhodném. Námořníci proto na ostrově půl roku čekali, až nastane pro chlebovníky správný čas. Tak dlouhé poflakování na nádherném ostrově s přátelskými obyvateli, a především obyvatelkami, námořníkům řádně nabouralo morálku.

Když se na začátku dubna 1789 opět nalodili, těžko si znovu zvykali na námořní dril, stýskalo se jim po tahitských fešandách a tak se po třech týdnech vzbouřili. Kapitána Williama Blighe a několik jeho věrných posadili do člunu a vrátili se na Tahiti. Tam nakonec zůstala jen část vzbouřenců; devět námořníků včetně vůdce vzpoury Fletchera Christiana plus šest Tahiťanů a dvanáct Tahiťanek odplulo na dva tisíce kilometrů vzdálený neobydlený ostrov Pitcairn. Obávali se totiž dopadení a Pitcairnovy ostrovy vybrali proto, že věděli, že jsou chybně zaznamenány v mapách.

Tahiti

Alkohol a vzpoura proti vzbouřencům

Dobře udělali, protože britské královské námořnictvo skutečně vyslalo na Tahiti pro vzbouřence trestnou výpravu. Christiana a jeho skupinu pochopitelně nenašli. Ti si zatím na Pitcairnu postavili chýše a založili rodiny. Život v izolaci se jim ale příliš nedařil, zvlášť, když po nějaké době přišli na to, jak si vyrobit alkohol. Mnozí propadli alkoholismu a vše nakonec vyvrcholilo vzbouřením Tahiťanů, při němž bylo zabito pět Angličanů, mezi nimi i Christian. I zbývající muži přišli o život vesměs násilně.

Na ostrově nakonec zbyly jen ženy, děti a jediný muž – John Adams. Toho napadlo, že by hladšímu soužití ostrovanů možná pomohlo, kdyby jejich životy měly nějaký řád a smysl, a proto všechny obrátil ke křesťanství. Když pak v roce 1808 Pitcairn náhodou objevila americká velrybářská loď, nalezla na ostrově vzornou vzkvétající kolonii, žijící přísně podle křesťanských zásad. I to později přesvědčilo britského krále Jiřího V., aby Adamse omilostnil a nežádal jeho potrestání za vzpouru.

Adamstown. Hlavní a jediné sídlo na ostrově Pitcairn v jižním Pacifiku, obydleném potomky vzbouřenců z lodi Bounty

Kdo by chtěl žít na Pitcairnu?

V následujících letech se obyvatelstvo ostrova utěšeně rozrůstalo. V polovině 19. století došlo na Pitcairnu dokonce k přelidnění a část obyvatel odešla na ostrov Norfolk. Ve dvacátém století ovšem počet obyvatel ostrova klesal. Zejména mladí lidé začali dávat přednost moderní civilizaci před sice kouzelným, ale jinak malým ostrovem, kde stojí jen pár domů, odevšad je sem nesmírně daleko, letiště tu není a je možné se sem dostat jen lodí – a kvůli vysokým vlnám leckdy jen s obtížemi. Loď  se zbožím z Nového Zélandu jezdí jednou za tři měsíce a turisté sem zavítají jen občas.

Pitcairňané také už dávno nemají tu morálku, co za Johna Adamse. Podle jedné cestovatelky je zajímají jen tři „F“: food – jídlo, fishing – rybolov a fucking – to myslím překládat nemusím… Před patnácti lety řešily britské soudy – Velké Británii ostrov patří – dost otřesný případ. Přišlo se na to, že na Pitcairnu je běžné zneužívat děvčata mladší patnácti let. Jedenáctiletá nejsou výjimkou. Několik pitcairnských mužů bylo proto odsouzeno do vězení. Ovšem nejdřív si ho museli na ostrově sami vybudovat.

Na Pitcairnu dnes žije jen asi padesát lidí – všichni jsou potomci vzbouřenců z Bounty a Tahiťanů. Hrozí, že ostrov opět zpustne. Jeho správa proto nabízí zájemcům o přistěhování pozemky zdarma. Zajímavé je jistě i to, že se tu neplatí žádné daně. Noví obyvatelé se ale prý zatím nehrnou.