Záhadný amyloid, marné hledání léku na Alzheimerovu chorobu, peklo na Venuši a plány na její výzkum

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jaká rizika pro přírodu představuje hlubokomořská těžba surovin, o které se mluví stále častěji, povíme si, jak dopadlo přepočítávání japonských ostrovů, představíme objev nové jeskyně v Moravském krasu, díky němuž je podzemní systém Amatérské jeskyně zase o něco delší a budeme se věnovat potížím ruské zásobovací lodi u Mezinárodní vesmírné stanice – včetně informací o ruských plánech další účasti na tomto mezinárodním projektu.

Tajemný protein a marné hledání léku

Starý muž|foto:Roland Kay Smith, Fotobanka Unsplash

V roce 1907 popsal německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer symptomy onemocnění, které později jeho slavný kolega psychiatr Emil Kraepelin nazval Alzheimerovou chorobou. Jedná se o neurodegenerativní onemocnění mozku, které se projevuje ubýváním nervových buněk a v souvislosti s tím postupnou ztrátou paměti a vzpomínek, dezorientací v čase i prostoru a v závěru naprostým rozpadem osobnosti. Nejběžnější je tzv. sporadická forma nemoci, která přichází často z čistého nebe a její příčiny jsou neznámé. Mnohem vzácnější je tzv. familiární Alzheimerova choroba, která je podmíněna geneticky; je tedy dědičná. Jak už jsme si říkali před týdnem, Alzheimerova choroba je velkým strašákem zejména pro osoby pokročilejšího věku. Přestože ji známe tak dlouho, nevíme přesně co ji způsobuje, a proto na ni nemáme žádný účinný lék.

Seniorka na vozíku|foto:Unsplash, CC0 1.0

Za hlavní podezřelé ve věci Alzheimerovy choroby jsou považovány dva proteiny, které se nemocným hromadí v mozku: amyloid beta a tau protein. O tau proteinu jsme se bavili před týdnem. Dozvěděli jsme se, že je součástí buněčné kostry, kde stabilizuje takzvané mikrotubuly, které buňku vyztužují a zároveň fungují jako jakési dopravní tepny. Pokud z nějakého důvodu přestane tau protein u nervové buňky plnit svou normální funkci, buňka přijde o kostru a tau protein se v mozku začne shlukovat. Dnes se budeme věnovat hromadění amyloidu beta, který se v mozku postiženém Alzheimerovou chorobou nachází vesměs v podobě typických plaků. K čemu nám vůbec za normálních okolností tenhle protein je; proč ho v sobě máme? Hovoří biolog a popularizátor vědy Tomáš Petrásek z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky a Národního ústavu duševního zdraví.

Jak je u nás Alzheimerova choroba rozšířená? Kolik lidí ji má – a přibývá jich? Jak to v současnosti vypadá s léky na Alzheimerovu chorobu? Už jsme si řekli, že nějaký opravdu účinný zatím bohužel není k mání. Pomáhají některé léky aspoň trochu? A co naše osobní prevence. Jak bychom měli žít a na co skutečně dbát?

Peklo na Venuši

Planeta Venuše|foto:Shutterstock

Na přelomu dvacátých a třicátých let začne nová éra výzkumu Sluneční soustavy. Bude to éra Venuše. Americká NASA vyšle k této planetě kosmické sondy DAVINCI+ a VERITAS. Evropská kosmická agentura ESA chystá sondu EnVision. Nebudou mít lehkou práci – povrch Venuše je extrémně nepřátelský svět, do kterého se zatím pozemským sondám podařilo jen nahlédnout. Drtí jej obrovský tlak husté atmosféry a spaluje nepředstavitelný žár. Planeta Venuše je přitom skoro stejně velká jako naše Země; dalo by se říci, že je to její rodná sestra. I ona měla možná kdysi pevniny, moře a oceány – jenže pak se něco zvrtlo. Nemohlo by se totéž stát i nám? Odpověď by vědci rádi našli právě pod mračny Venuše.

Tajemným kruhovým objektům o průměru několika desítek kilometrů a více než kilometrové výšce nad okolním terénem Venuše se přezdívá „palačinky“. Mozaika z radarových dat, dodaných sondou Magellan|foto: NASA/JPL, ©

Jak to na povrchu Venuše vypadá? Vyskytuje se tam kromě běžných útvarů i něco neobvyklého? Pokud to skutečně na Venuši kdysi vypadalo jako na Zemi, co způsobilo, že se tehdejší venušský „ráj“ proměnil v dnešní peklo? Co všechno potřebují vědci prozkoumat, aby zjistili, co se kdysi na planetě stalo, co se tam děje dnes a jak by se Venuše mohla vyvíjet dál? Ptali jsme se vulkanologa a planetologa Petra Brože z Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze.