Z historie létání: Dobývání oblohy

Nemaje přirozených schopností k létání, musel člověk pro tento cíl využít svou největší přednost: rozum. Řada vynálezů napříč historií umožnila, abychom dnes mohli ve vší vážnosti uvažovat o kolonizaci dalších planet. Pojďme si přiblížit dějinný kontext, ve kterém se pohybovali všichni ti báječní muži na létajících strojích.

Pokud přeskočíme starověké mýty, ojedinělé pokusy středověku a jistě fascinující, avšak ryze teoretický příspěvek období renesance, můžeme se obrátit rovnou do novověku, do předrevoluční Francie na konci 18. století.

Čtěte také

Léta Páně 1783 se podařilo dvěma bratrům Montgolfierovým za pomoci osvícenského důvtipu a peněz z rodinného obchodu zkonstruovat první horkovzdušný balon. Navzdory rozšířenému mýtu se prvního letu nezúčastnili dva přátelé obou bratří, nýbrž pozoruhodný „triumvirát“ ovce, kohouta a kachny. Tato zvířata plnila takříkajíc roli kanárků v dolech, a to se stejnou nevědomou odevzdaností, s jakou byl později do vesmíru vystřelen nebohý pes Lajka. Ale zpátky k balonu – ten se vznesl do výše necelých dvou kilometrů a přibližně stejnou vzdálenost i uletěl. Jeho konec je pak ve vztahu k absolutistické Francii dokonale symbolický: jak balon, tak starý režim vzali útokem na vidle vystrašení a rozezlení sedláci. Samotná monarchie si na to jen počkala dalších devět let, i když její hroucení už započalo dříve…

První veřejné vypuštění montgolfiéry u města Annoay, 4. června 1783|foto: Wikipedia Commons

Dalším významným mezníkem v dějinách létání je nástup vzducholodí, označovaných po svém slavném konstruktérovi jako zepelíny. Ponechme stranou možný příspěvek nejmenovaného českého génia a podívejme se jen na dobu, v níž začaly oblohu křižovat vzducholodi, jako byla například ta stíhací se jménem Karel. První lety uskutečnil hrabě Ferdinand von Zeppelin v roce 1900, který Evropu okouzloval nejen svou kulatostí, ale především příslibem technického ráje. Byla to nicméně právě mladá vlast zepelínů, Německé císařství, která necelou generaci nato spolurozpoutala světovou válku a ukázala, že vzducholodě jsou dobré nejen k přepravování lidí, ale i k jejich zabíjení. Válečné zkušenosti s tímto vynálezem ostatně učinilo více států, které je využívaly i jako protiletadlovou bariéru.

Nebyla to ale válka, která vzducholodě na většinu dvacátého století vyřadila z širšího využití; na dlouhý čas jim odzvonilo zejména kvůli zkáze vzducholodi, kterou chtělo poválečné Německo znovu demonstrovat své ambice: se jménem Hindenburg a velkými svastikami vybuchl zepelín při přistání v New Jersey. Až začátkem jednadvacátého století můžeme mluvit o renesanci vzducholodí.

Vzducholoď nad německou ponorkou. Vzducholodě samy sice žádnou ponorku nepotopily, ale k jejich zničení přispěly tím, že je vypátraly a předaly protiponorkovým plavidlům.|foto: U.S. National Archives

Posledním příspěvkem v historii létání, o němž se zmíníme, nemůže být nic jiného než první řízený let. Ten se odehrál v roce 1903 ve Spojených státech amerických. Není to náhoda: je to doba, kdy severní Amerika naplno prožívá svůj ekonomický boom, poháněný ropou z Texasu a akciemi v New Yorku. Patentové šílenství plodných vynálezců a ohromující technický rozvoj nutily řadu konstruktérů, aby se stali prvními, kteří letoun do vzduchu vyšlou, ale také ho v něm udrží. Těmi šťastnými bylo opět bratři, tentokrát Wrightové. Co na tom, že první takto uznaný let trval dvanáct sekund... Letecký průmysl měl před sebou celou budoucnost.