Z historie dalekohledu

14. červen 2009

Letošnímu roku astronomie vévodí kulaté Keplerovo výročí. Známý dvorní astronom císaře Rudolfa II. se v Praze proslavil především objevem tří zákonů o pohybu planet. Po Keplerovi je pojmenován také jeden typ dalekohledu, i když samotný objev tohoto přístroje, bez kterého si nelze rozvoj astronomie představit, sahá dál do historie.

Vyvraťme hned první - dalekohled nevynalezl italský hvězdář Galileo Galilei. Se skleněnými zvětšovacími skly experimentovali už mnohem dříve jeho krajané. Až Holanďan Hans Lippershey při svých pokusech zjistil, že předměty pozorované dvěma čočkami za sebou se oku jeví přiblížené. Na tomto principu zkonstruoval trubici se dvěma čočkami - jedna byla vypouklá, tedy spojka, druhá vydutá -rozptylka. V roce 1608 si nechal tento vynález patentovat. Galileo o rok později přístroj vylepšil, takže dával až dvacetinásobné zvětšení. Hvězdář si ho však dlouho neužil, pozoroval dalekohledem Slunce a přišel o zrak. To Jan Kepler byl opatrnější, když použil tmavé sklo.
Záhy přišel na jiné řešení přístroje. Místo rozptylky v okuláru přístroje použil spojku. Tato sestava sice dávala obrácený obraz, to ale hvězdářům nevadilo. Keplerův dalekohled měl totiž dvě velké výhody - výstupní pupilu příznivější pro správnou polohu oka při pozorování, a pak také - v ohniskové rovině bylo možné umístit záměrný kříž. Toho astronomové ihned využili pro přesná úhlová měření hvězd.
Zvětšení u Keplerova dalekohledu je tím větší, čím větší je ohnisko objektivu a menší ohnisko okuláru. Tehdy se astronomové a stavitelé dalekohledů domnívali, že pak stačí zvětšovat ohnisko objektivu a prodlužovat dalekohled, aby se dostali k obrovským zvětšením, které jim umožní spatřit třeba detaily planet, případně stavby Měsíčňanů. Stavěli velká monstra, neviděli jimi však téměř nic; vady, nízká světelnost a hlavně ovládání takovýchto obrů byly nepřekonatelnou překážkou. Přesvědčil se o tom např. i proslulý polský hvězdář Hevelius když v roce 1670 experimentoval s jedním takovým monstrem v Gdaňsku. Počáteční nadšení tedy záhy vyprchalo, méně se ukázalo více.
K dalšímu vývoji dalekohledu přispěl později anglický fyzik Isaac Newton, který si uvědomil, že optické vady způsobuje sklo rozkládající světlo na barvy spektra. Objektiv - tedy spojku - nahradil kulovým zrcadlem. Na tomto, samozřejmě zdokonaleném principu slouží dalekohledy astronomům dodnes.

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.

autor: Miroslav Zimmer
Spustit audio