Z dějin sexuality: Freud, květinové děti a spor o počet pohlaví

Dívka pod přikrývkou
Dívka pod přikrývkou
0:00
/
0:00

Sexualita je nadčasové téma, které se v určitých vlnách stále vrací do veřejných debat. Bylo tomu tak před sto i padesáti lety – a už je to tu zase.

Žijeme v krásné době. Svět nám nabízí nespočetné množství témat, u kterých se lze v dobré společnosti pohádat, divit se jim, nekriticky je zastávat, odsuzovat je – prostě podle libosti. Ke stálicím určitě patří politika a kolektivní sporty, aktuálně jsme ovšem svědky Velkého návratu. Do veřejných debat se čím dál víc dere sexualita, nově ve štěpné linii 2 tradiční pohlaví versus x. Za x si dosaďte pozoruhodné množství nově definovaných pohlaví, přibližně v rozmezí 50 až 70 genderů – a zmatek je na světě.

Nechci se k tomuto tématu vyjadřovat, jen poukázat na jeho nadčasovost: různé doby měly různé kontroverze kolem tématu „Sex“. Historie představuje pokladnici podobně zaměřených diskusí, nebo lépe – diskursů; a každý z těch diskursů akcentuje u sexuality něco jiného.

Za vším hledej Freuda

Sigmund Freud

Slavíme v tomto smyslu stoleté výročí. Právě touto dobou – před sto lety – byla konzervativně laděná část intelektuálních elit také nadzdvižena, šokována, pobouřena. Příbramský rodák, německy mluvící Žid Sigmund Freud začal ve svých pracích zavádět zcela nepokrytě takové odborné termíny, jako libido, Eros, Oidipův komplex, Elektřin komplex, genitální období, falické období…

Oproti tradici v akademické sféře tam bylo obecně nějak moc toho sexu a nějak moc to sázelo na redukci mezilidských vztahů ve smyslu „za vším hledej penis“. Připočteme-li k této vědecké disciplíně, psychoanalýze, ještě výdobytek druhé průmyslové revoluce – vibrátor, pak je zřejmé, že veřejnost musela být novým přístupem patřičně vzrušena. Tak jako bývají vzrušené i dnešní diskuse. Mimochodem – vibrátor se za Freuda vyráběl už pro třetí generaci uživatelů.

Pilulky a květinové děti

Antikoncepční pilulky

Asi pod dojmem bolševické revoluce se dvacáté století směle vrhlo do všemožných revolucí – ty se děly vždycky, ale většinou byly omezeny na politický a ekonomický systém. To v šedesátých letech přišla revoluce sexuální. Velká část generace, kam nepatřím, v regionech, kde jsem nežil, spustila poměrně náhlou a stále více gradující revoluci v samotném přístupu k sexu. Éra hippies dala totiž svým dětem nejen květiny a „hulení“, ale taky antikoncepční pilulku. A to se najednou začaly dít věci. Sex přestal být pro část chemii otevřených lidí rizikem otěhotnění, a stal se možností orgasmu bez pozdějších závazků.

Okamžitě se vytvořila nová štěpná linie, a sice tradicionalismus na náboženské bázi versus progresivismus na chemické bázi. Církev zkrátka odmítla přistoupit na jiné pojetí sexu než jako čistě reprodukčního mechanismu, jako naplnění Boží výzvy pro Adama a Evu: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Veřejná polemika ohledně antikoncepce ostatně dodnes neskončila, ba nabrala nově rozměr environmentální: to když se začalo poukazovat na pohlavní změny u ryb, které byly koncovými uživateli těchto pilulek.

Zkrátka a dobře, současné učené hádání se o počet pohlaví, ať už dopadne jakkoliv, se v budoucnu stane zase jen jednou z mnoha ukázek toho, jak je naše sexualita „případ komplikovanej“ – a čert nám ji byl dlužen.