Vlastimil Vondruška - spisovatel

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever a také slíbeného dopoledního hosta, historika, spisovatele, doktora Vlastimila Vondrušku. To je jméno, které z našeho vysílání znáte docela dobře, možná že někteří z vás už si přehráváte některé jeho příběhy na CD, možná čtete jeho knihy. No, a jak já pana doktora znám, tak určitě bude zas něco nového. Tak bude nová kniha nebo CD?

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Bude nová kniha, ale také film, takže se snažím slávu Oldřicha z Chlumu zprostředkovávat všemi moderními médii. Podařilo se ve spolupráci s televizí Nova natočit film, který je vlastně upoutávkou, a pokud by ten film byl úspěšný, tak je šance, že by tedy vznikl na podkladu tohoto filmu seriál. Ten film je velice dobře udělaný, na české poměry je velice výpravný, a hlavně hrají tam špičkoví herci. Už to když tedy řeknu, že Oldřicha z Chlumu hraje pan Roden, tak si myslím, že to je záruka kvality, ale kromě něj se tam objevují opravdu hvězdy českého filmu a samozřejmě je to vidět i na kvalitě.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já věřím, že o tom filmu se dneska ještě něco dozvíme, ale dozvíme se také něco víc o nové knize. Tu jste nechal trošku stranou, ale rozhodně na ni nezapomeneme.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever, Vlastimil Vondruška a nový film. Já si myslím, že české publikum má historické filmy docela rádo. Navrch Oldřich z Chlumu, ústřední postava vašich historických románů s detektivní zápletkou, našel své milovníky, své uctívače. Řekněte mi ještě něco dál k tomu obsazení, protože i další jména v tom filmu zúčastněná jsou dost velká.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Obsazení, jak už jsem říkal, je naprosto skvělé, kromě pana Rodena tam Ludmilu hraje slečna Issová, Lukáš Vaculík, Kanyza, David Matásek, Honza Dolanský, Martin Štěpánek, David Prachař, Markéta Hrubešová, takže myslím si, že to je pozvánka více než atraktivní. Víte, já musím říci, že jsem byl strašně zvědavý, jak to celé dopadne. Ona jedna věc je autorská představa, to znamená, každý spisovatel v hlavě nosí představu vizuální, i když samozřejmě ji ztvárníte pouze literárně, ale pochopitelně když tedy potom se natáčí film, tak člověk je hrozně zvědavý, zda vlastně to, co on v sobě vždycky při psaní nosil, zda se podaří skutečně na to plátno přenést, což je vždycky obrovský problém, protože film je bohužel, říkám bohužel skutečně upřímně, dílo kolektivní. A tam do toho každý vnáší něco svého, a teď jde o to, aby si ti tvůrci navzájem rozuměli a vyhověli, protože ona spousta tvůrců má touhu do toho vnášet něco svého bez ohledu na to, co se tvoří, prostě každý jako je ten autor. Já někdy okřídleně říkám, že ve škole mě tedy učili, že autorem Hamleta je Shakespeare, na stará kolena jsem zjistil, že to není pravda, protože Shakespeare napsal pouze text, ale autorem je režisér. Ale musím říci - abych přestal vtipkovat - že se ten film mimořádně povedl a splňuje to, co jsem si v podstatě představoval, je tam naprosto skvěle vykreslená atmosféra 13. století, ty postavy jsou nejenom uvěřitelné, ale skutečně tedy jednají tak, jak jednají ty postavy moje literární, vlastnosti, které v té knížce jsou předpokládány, to znamená čest Oldřicha z Chlumu, takové to intrikánství Berky z Dubé, takové to kamarádské popichování mezi panošem Otou a velitelem Divišem, to se tam všechno v naprosto skvělé podobě promítlo. Takže já jsem s tím filmem nesmírně spokojený. A kromě toho, tedy ještě abych nezapomněl pochválit pana Plojhara, který byl hlavní kameraman, tak jemu se podařilo do té vizualizace vnést takové trochu to tajemno, pohledové tajemno, byl jsem nesmírně hrdý, když paní Spáčilová ve své recenzi napsala, že vzdáleně to lze přirovnat k filmu Jméno růže, což evokuje i ta podoba kamery, takže myslím si, že to díle je skutečně na české poměry mimořádně vydařené.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, tady mi nezbývá než to vaše řečené podtrhnout, sečíst a dodat, že režii měl Petr Nikolaev.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Přesně tak. Petr Nikolaev měl režii. A kromě toho tedy bych ještě rád zmínil jedno jméno, a sice pana Krištofa. Krištofové jsou tři bratři, tři bratři v triku, oni mají firmu, která se věnuje produkci právě historických filmů. To je specializovaná česká firma, která ale spolupracuje s celým světem, vyrábí rekvizity i pro hollywoodské filmy, mají naprosto neuvěřitelný fundus věcí, mají vlastní ateliéry, kde se to točilo, takže zase prostě celý ten pohled na to je skutečně autentický, jsou tam skvělé reálie, a mimochodem právě Boris Krištof byl ten, který stejně jako jeho jmenovec svatý Kryštof nosil na ramenu toho Ježíška, tak on na rameni nosil ty tlusté materiály po televizích a snažil se tedy přesvědčit některé producenty, aby se toho ujali, čili on stál vlastně u zrodu toho, že se vůbec tenhle film podařilo natočit.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, abychom informačním povinnostem učinili úplně zadost, tak přidejme ještě jméno filmu, Jménem krále, a přidejme i název té původní literární předlohy.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Je to z románu Vražda v ambitu, kde jsou 3 příběhy, je to Osudný turnaj, což je vlastně takový ten první příběh, kdy se Oldřich z Chlumu poprvé ujímá vyšetřování, poprvé se potkává s krásnou Ludmilou, a od toho se potom odvíjejí všechny další příběhy. Nicméně ten příběh tak, jak je filmově zpracován, tak vychází znovu v knižní podobě a je to tedy proti tomu Osudnému turnaji výrazně upraveno, protože samozřejmě snažil jsem se trochu do toho začlenit ty filmové úpravy. Víte, ono někdy je samozřejmě pořád velice těžké přenést román do filmu, potažmo ze scénáře do filmu, ne protože by ty zúčastněné strany nebyly ochotné, ale život je často proti tvůrcům. Nám se stalo, že několik dní před natáčením si pan Kanyza potrhal šlachy na noze, takže jsme dodatečně tam vpisovali středověké berle a upravovali jsme scény, takže on tam vlastně je jako rytíř, který je zraněný po boji, vyšlo to nádherně, skvěle to hraje, prostě je to vynikají fór, stejně tak se nám stalo, že se jedna scéna měla natáčet na Točníku, který byl dopředu několik měsíců rezervován, a těsně před natáčením režisér s hrůzou zjistil, že památkáři využili toho, že hrad bude zavřený pro turisty a začali opravovat fasádu a postavili tam lešení, takže se musel ten souboj přesunout na jinou část hradu a odehrává se v noci místo ve dne, takže tím se vlastně podařilo tohle zakrýt. No, a zase prostě ta scéna vypadá sice jinak než v knížce, ale filmově je skvělá, takže on často nakonec život udělá nepředstavitelné kotrmelce a ono je to nakonec i věci ku prospěchu.

Slávka Brádlová, moderátorka: A naší věci, našemu dnešnímu povídání bude ku prospěchu, když teď si dáme písničku, a pak se podíváme na tu novou knížku.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever, posloucháte historika Vlastimila Vondrušku, teď záměrně říkám jenom jednu tu vaši roli, historik, nedodávám už spisovatel. Protože před námi je vaše kniha, zřejmě už se vám stýskalo po té historii jako takové, měl jste dost literárních fabulací. Zkrátka vznikla kniha Život ve 12. století, a to už rozhodně není román.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Není to román. Ale přesto se ani při psaní téhle knížky nezříkám své spisovatelské profese. Já totiž, pokud mám psát historické romány, tak nemohu nikdy odvrhnout tu sféru odbornou, vědeckou už proto, že člověk musí, i když o tom středověku trochu něco málo zná, tak pokud píšete o jakémkoliv specifickém problému, tak si člověk vždycky musí spoustu věcí nastudovat. No, a v průběhu let jsem zjistil, že ono je mnoho věcí z hlediska života lidí ve středověku úplně jinak, než se vypráví v učebnicích, nebo než mají představu prostí laikové. Pro ukázku. Jestli posluchači vůbec tuší, že počet obyvatel českých zemí nebo Evropy na konci 13. století byl tak vysoký jako v polovině 19. století? Nebo klimatické podmínky se za těch tisíc let od středověku tak proměnily, že to, co nám hrozí jako globální oteplování, tak takové počasí měli ve 12. a ve 13. století, průměrná teplota ve 13. století byla zhruba o 1,5 stupně vyšší, než je dnes, májové mrazíky vůbec neznali a tak dále. Čili to jsou samozřejmě věci, které ale vytvářely určitý rámec pro život. A já se v té knížce, on je to vlastně první díl mnohadílné encyklopedie, snažím přiblížit život lidí, nezabývám se tam vůbec tím, jaké byly hospodářské dějiny, takové ty střešní, co vedlo ke vzniku feudalismu, nestuduji, proč který panovník měl jednoho rád a druhého nerad a tak dále, já se tam věnuji skutečně tomu nejběžnějšímu životu lidí a podmínkám pro život lidí. A protože jsem spisovatel, tak se to snažím vyprávět, to znamená není to kniha odborná, nikdo se nemusí bát, nejsou tam žádné dlouhé únavné pasáže, žádné únavné teoretické rozbory. Snažím se tam literárním způsobem popisovat, jak lidé bydleli, jak žili, co si oblékali, co jedli, jaké byly vztahy v rodině, jaký byl vztah mezi mužem a ženou, jak se dívali na erotiku, jak vychovávali děti a i když pro to období z toho raného a vrcholného středověku těch pramenů není mnoho, tak přesto spousta věcí se rekonstruovat dá, ovšem rekonstruuje se takovým tím způsobem trochu hypotetickým. Ono je spousta náznaků v pramenech, ale historici se jim vyhýbají, protože pokud tam prostě exaktně nemáte napsáno, že to dítě seřezali pětkrát denně, tak prostě oni to neuvedou a radši se tomu problému vyhnout. Čili já se snažím jaksi jít dále za ty prameny. Francouzská a německá historiografie s těmi prameny pracuje intuitivním způsobem, česká a rakouská spíš tedy vychází z takového toho pozitivismu, prostě pouze co je psáno, to je dáno a nic jiného. Já se snažím tedy akceptovat ty metody západoevropské a snažím se vcítit do života těch lidí. No, a samozřejmě ta encyklopedie, protože je vlastně každý díl věnován jednomu století, tak je ještě precizní v tom, že ona vlastně spojuje události, které k sobě patří časově, protože ono je trošku zavádějící, když si vezmete knihu Oděv ve středověku, středověk máte období 500, 600 let, a to proč byl oděv v 11. století nějaký a ve 14. století nějaký, mělo samozřejmě své vazby na obecný rámec tehdejšího života. No, a to se nedá pochopit, pokud to tedy nezařadíte do nějakého rámce. Čili tahle encyklopedie samozřejmě je svou podstatou odborná, ale dá se v ní číst, je to skutečně prostě věc pro čtenáře, nikoliv tedy pro teoretické odborníky.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím hostem je dnes Vlastimil Vondruška a pokud jsme vám na začátku slíbili povídání o novém filmu a o nové knize, tak budeme tak rozmařilí, že můžeme přihodit ještě jednu knihu.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Protože jaksi se snažím všechny své hrdiny mít v lásce stejně, tak kromě Oldřicha z Chlumu, pokračuji i v příbězích Jiřího Adama z Dobronína, renesančního písaře. Právě teď vychází čtvrtý díl Letopisů královské komory, kde jsou dva příběhy, jeden se odehrává v jihozápadních Čechách, ten druhý tady u nás v severních Čechách, jmenuje se Smrt v lázních a popisuje velice tajuplnou, hrůzyplnou vraždu v Teplicích. Snažil jsem se, aby tedy ten příběh byl skutečně zasazen do dobového koloritu renesančních lázních a vlastně každý, kdo má rád renesanci, kdo má ale rád i hororové příběhy, tak myslím, že si tam užije a že si tam najde to své.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, a ti, kteří mají rádi lázně Teplice, tak mohou možná konfrontovat tehdejší stav se současným, protože asi pracujete s reáliemi.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: Pracuji s reáliemi, ale ona samozřejmě ta podoba tehdejších lázní byla naprosto odlišná od dnešních, ale snažil jsem se třeba velice přesně popisovat, jaký byl lázeňský život, jaké byly renesanční lázeňské procedury, a to spíš by mohlo zajímat každého, kdo zná život dnešních lázní, tak srovnat si to s tím renesančním, protože ono je to sice několik set let, ale nutno říci, že v takové té touze po odpočinku, rozmařilosti, požitku, tak v tom jsou nám naši předkové nesmírně blízcí a ty rozdíly nejsou tak veliké, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnešním hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever byl historik, spisovatel Vlastimil Vondruška. Tak jménem Českého rozhlasu Sever se s vámi loučím.

Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel: No, a pokud tedy budou mít posluchači někdy chuť a čas a náladu, tak doufám, že spolu někdy připravíme další pokračování audiovizuálního Oldřicha.