Ubrousky v restauraci
„S přítelem často chodíme na večeře společně s bratrem a jeho přítelkyní. Bratr má hrozný zlozvyk – vezme si před jídlem několik papírových ubrousků a naskládá si je na kalhoty od kolenou nahoru, aby si je nepokecal. Různě mu pak padají, létá to po restauraci… Snažím se mu vysvětlit, že tohle dělat nemůže, on ale říká, že nemám pravdu. Jak to tedy je?“ ptá se Iveta Kristová z Liberce.
Milan Knotek, znalec etikety: „Pravda je na vaší straně, Iveto. Na kolena pokládáme výhradně látkový ubrousek, který by měl být relativně stabilní a neklouzat dolů. Pokud se toho bojíme, můžeme ho nenápadně zastrčit za opasek, ale aby to nikdo neviděl. V nejlepších restauracích to někdy udělá číšník. Když necháme látkový ubrousek na stole, nic se nestane, není rozhodně společenskou povinností si ho na kolena dávat.“
Alena Perková, moderátorka: „Jakou funkci mají tedy oba druhy ubrousků?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Látkové ubrousky nás chrání před nehodou, tedy abychom se jídlem nebo pitím lidově řečeno nepokecali. Můžeme si do nich ale otírat i ústa, třeba poté, co se napijeme. Ubrousky papírové slouží také k otírání úst, rukou, rtěnky ze skleničky, nebo jídla, které skončí mimo talíř. I tohle bychom ale měli dělat naprosto nenápadně.“
Alena Perková, moderátorka: „Co s ubrousky dělat nesmíme?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Nesmíme s nimi utírat příbory nebo leštit skleničky, to by byla urážka hostitele. Když nečistoty objevíme, necháme si příbor nebo skleničku u obsluhy vyměnit.“
Alena Perková, moderátorka: „Když jídlo dojíme, kam dáme ubrousek? Několikrát jsem viděla, že i látkový ubrousek skončil v talíři…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Já se s tím také poměrně často setkávám a není to přijatelné. Do talíře odkládáme výhradně papírový ubrousek, který neskládáme, dáme ho tam prostě zmačkaný. Látkový ubrousek položíme vedle talíře a měli bychom ho zabalit tak, aby skvrny nebyly vidět. Přítomným dámám by to mohlo být velmi nepříjemné.“
Alena Perková, moderátorka: „Někteří mají ve zvyku zastrčit si ubrousek nahoru za košili a mají ho pak jako bryndáček…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Nedoporučuji to. Takový člověk vypadá komicky a ve společnosti se může stát objektem ironie a posměchu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
