Tanec s cizí ženou
Vůbec poprvé tu máme plesový dotaz: „Když chci tančit s manželkou nebo přítelkyní jiného muže, musím ho poprosit o svolení, nebo ne? Trochu mi to nesedí, ženy jsou přece emancipované a mohou se sami rozhodnout, s kým půjdou na parket?“ ptá se Milan Blažejovský z Žatce.
Milan Knotek, znalec etikety: „Ženy mohou být sice emancipované, ale v rámci daných společenských zvyklostí a tradic. Pokud si chceme zatančit s ženou, která „patří“ někomu jinému, společenský bonton nás opravdu nutí zeptat se – stačí se na muže podívat a pronést jednoduše „Mohu prosím?“, nebo „Dovolíte mi zatančit si s vaší partnerkou?“.“
Alena Perková, moderátorka: „Slyšela jsem, že v takovém případě musí muž okamžitě vzít na parket partnerku toho, kdo si vyžádal tanec s naším protějškem.“
Milan Knotek, znalec etikety: „Ano, je to pravda, měli bychom se takhle zachovat. Vyrovnáme tím rovnováhu sil, dáma je spokojená, že nesedí u stolu sama, když její muž provádí na parketu jinou.“
Alena Perková, moderátorka: „To by mi asi jako ženě vadilo…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Váš partner by to neměl dělat příliš často, vhodnější je to třeba v úzkém kruhu přátel, se kterými jdeme na ples a sedíme společně u stolu.“
Alena Perková, moderátorka: „No a co když nás cizí žena nebo její partner po žádosti o tanec odmítnou?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Na kultivované odmítnutí musíme být připraveni. Nesmíme potom naléhat, přemlouvat, apod. V klidu se rozloučíme a odejdeme. Já myslím, že každý muž by měl umět odhadnout, jestli může zadanou ženu požádat o tanec – stačí si předtím prohlédnout jejího muže.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
