Tajemné podzemí Českého Dubu
V květnu jsme vzpomínali na historika a etnografa Tomáše Edela, dlouholetého ředitele Podještědského muzea v Českém Dubu, který letos na jaře náhle a nečekaně zemřel. Jeho příspěvek k bližšímu poznání historie Českého Dubu nebude nikdy zapomenut. Nejvýznamnějším objevem Tomáše Edela jsou pozůstatky johanitské komendy, kterou ve 13. století založil Havel z Lemberka. Z města pochází i řada dalších zajímavých objevů.
Co věděli archeologové o Českém Dubu před objevem johanitské komendy? A jaký byl význam tohoto dnes poněkud zapadlého místa ve středověku, kdy byla komenda založena? O tom hovoří spolupracovník Tomáše Edela, archeolog Josef Matiášek z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.
„Na Českodubsku probíhaly hlavně různé národopisné aktivity. Co se týče archeologie, tak to byla spíše taková terra incognita. V 19. století zde bylo několik nadšenců převážně z řad místního učitelstva, kteří prováděli povrchové sběry. V té době se podařilo prokázat osídlení od raného středověku do současnosti. Zároveň se nacházely germánské předměty a tuším, že ještě eneolit. Civilizace se do Českého Dubu dostala na počátku 12. století. Krátce před tím zde jistě už probíhala cesta směrem na Lužici, ale probíhala pravděpodobně hlubokým hvozdem. Vše se mění potom v tom 12. století za knížete Vladislava, který u té cesty zakládá kastelánský hrad. Navazuje tím vlastně na starší lokality, které začínají od Staré Boleslavi a přes Mladou Boleslav a Mnichovo Hradiště pokračují dále na Žitavu.“
Ještě jsme neřekli, že pozůstatky johanitské komendy, tedy sídla rytířského řádu johanitů, byly v Českém Dubu objeveny v roce 1991. Vědělo se o její existenci předem, z písemných pramenů?
„Věděli jsme, že tam komenda byla, ale neznali jsme přesnou lokalizaci. V jádru Českého Dubu jsme znali zámek a byly jisté představy, že českodubská komenda je někde v tom zámeckém okrsku zahrnuta. Ale přímo ta budova, která se nám zachovala do dneška jako torzo kláštera, byla v té době pouhým činžovním domem. Proto se úvahy točily spíše kolem přilehlých budov a zámecké kaple. Tomáš Edel měl svou určitou vizi, kde by se klášter mohl nacházet. Zaměřil se na zmíněný činžovní dům, vzal si majzlík a kladívko a podařilo se mu tam najít relikty románské stavby. Od té doby nebylo pochyb, že českodubská komenda ležela přímo v jádru tehdejšího zámku. Komenda vzniká na konci 30. let 13. století. Ten vznik se točí kolem rodu Markvarticů, především kolem Havla z Hruštic a Lemberka. Tento rod zde působil už od 12. století, založili i cisterciácký klášter v Mnichově Hradišti. Na počátku 13. století patřily pozemky s kastelánským hradem Vladislavice kladrubskému klášteru. Na konci 30. let 13. století se rozhodl Havel z Lemberka založit v této lokalitě klášter. Jistě se rozhodoval mezi několika řády; nakonec se rozhodl pro johanity. Na konci 30. let zde tedy vzniká klášter, do jehož fundace pravděpodobně mluvila i Havlova žena Zdislava, která pravděpodobně stojí i za tím, že se při klášteru zakládá také špitál. Komenda zaniká kolem roku 1429. Bylo to v souvislosti v husitskými válkami. Máme záznam o posledním komturovi, který se přesunul do Žitavy. Po tomto datu se dostává komenda do šlechtických rukou, je přestavěná na pozdně gotický hrad a později z ní vzniká renesanční zámek.“
Pozůstatky českodubské johanitské komendy, postavené ve 13. století, byly tedy až do roku 1991 skryty pod fasádou nenápadného činžáku. Co všechno se z ní dochovalo?
„Z komendy zbyl vlastně jeden činžovní dům – východní křídlo konventu. Právě proto, že bylo přestavěno na činžovní dům, který vypadal jako obyčejná městská zástavba, unikalo toto torzo kláštera pozornosti. Všichni si mysleli, že jde o novostavbu z 19. století. Je to částečně dáno tím, že v druhé půlce 19. století postihl zámecký areál ničivý požár, který zničil jižní a západní křídlo zámku, kde jistě byly také pozůstatky konventu. Podařilo se nám je potom archeologicky objevit. Zůstalo tedy pouze to východní křídlo a později bylo přestavěno na obytný dům pro dělníky z místní textilní továrny. Před komendou můžeme ještě vidět půdorys původního románského kostela, který patří ke knížecím Vladislavicím. Poté se nám zachovala část nejstarší výstavby kláštera. Jde hlavně o kapli svatého Jana Křtitele. Je stavěna nádhernou kvádříkovou metodou a zachovala se do úrovně prvního patra. K této stavbě potom přiléhá suterénní prostor, který je už stavěný technikou na přelomu románského slohu a gotiky. Jde vlastně o sál o třech klenebních polích, která jsou zastropena žebrovými klenbami. To je z areálu komendy vše, co se zachovalo. Ještě je tam částečně zachované nároží jižního křídla, zbytek zanikl při požáru.“
V Českém Dubu proběhlo po objevu johanitské komendy hned několik archeologických výzkumů. Co všechno se tam za těch zhruba dvacet let podařilo objevit?
„Určitě stojí za zmínku výzkum špitálu, který s komendou úzce souvisí. Nachází se vedle městského kostela sv. Ducha. Tento výzkum prováděl Jan Prostředník z turnovského muzea. Probíhal také výzkum na náměstí a v přilehlé ulici, kde se podařilo zachytit linii dřevěných staveb zapuštěných pod zem. Jednalo se o sérii haltýřů, skrz které vedl místní potok a které patrně sloužily pro přechovávání ryb a potravin. Haltýře jsou roubené komory, stavěné do linie vodoteče. Je to taková dlouhá roubená stavba bez vrchní stěny, s různými přepážkami, aby tudy mohla protékat voda. Tuto stavbu můžeme datovat do raného novověku, 16. – 17. století. Při výzkumu haltýřů se podařilo najít v mladších zásypech jaspisový pěstní klín, který je ještě paleolitického stáří, a podařilo se dokonce zjistit i původ suroviny. Pochází ze svahů Ještědu. Mezi další zajímavé artefakty patří ostatkový kříž, který se podařilo najít v křížové chodbě konventu kláštera. Jde o románskou práci, dvouramenný dřevěný kříž, který je oplátovaný pozlaceným měděným plechem. Vepředu je lité tělo Krista. Kříž je zdoben skly a jantarem a zezadu má přístup ke dvou schránkám. V jedné se podařilo najít třísku, pravděpodobně z cedrového dřeva, ve druhé schránce se zachovala pravděpodobně nějaká srst nebo možná vlasy. Je otázka, jestli je to druhotná příměs nebo zda šlo například o nějakou kadeř. Ostatkový kříž u sebe měl nebožtík ženského pohlaví, takže můžeme spekulovat, zda nešlo například o nějakou Markvartičnu nebo jinou šlechtičnu. V této době není příliš obvyklé ukládat milodary do hrobů. Kromě běžných věcí jako jsou knoflíky nebo občas nějaká drobná mince se toho v zásypu hrobů většinou moc nenachází. Stejný případ byl i ten konventní hřbitov. Já a moji kolegové jsme prokopali jen malý zlomek toho pohřebiště. V současnosti můžeme počet hrobů, které spadají přímo ke klášteru, odhadnout přibližně na dvě desítky.“
Archeologové odkryli jen to, co bylo nezbytně nutné. Dobře vědí, že jednou vykopaný terén je pro další výzkum ztracený. Příští generace badatelů budou mít třeba lepší vybavení a tedy i možnosti. I starému zdivu je lépe, když zůstane pod zemí...
Historik a etnograf Tomáš Edel měl spoustu plánů, co by se ještě v Českém Dubu mělo a mohlo prozkoumat. V hlavě mu například ležela údajná existence neznámých a v současné době i nedostupných podzemních prostor v blízkosti johanitské komendy. Co o tom víte?
Pokud v podzemí u komendy nějaké chodby jsou, k čemu mohly sloužit?
To se snad jednou ukáže, pokud budou chodby objeveny. Zatím se ovšem žádné pátrání nechystá. Co všechno mohou návštěvníci Českého Dubu na místě vidět teď? Kde například končí nálezy z výzkumů?
O archeologii Českého Dubu, tamní johanitské komendě, objevech i dosud nenaplněných plánech nedávno zesnulého českodubského historika a etnografa Tomáše Edela jsme hovořili s archeologem Josefem Matiáškem z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.
Vysíláno v Planetáriu č. 39/2010, 25. září - 1. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:03).
Zvětšit mapu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
