Štěpánka Hilgertová - kajakářka

Ve středu jste měli příležitost slyšet povídání o tom, jaké to je mít za manžela vlastního trenéra, co Štěpánku napadá při filmovém dokumentu o její slávě a jak bude pokračovat Hilgertova dynastie na vodě? Pokud vám rozhovor se Štěpánkou Hilgertovou utekl, máte možnost si jej poslechnout v audiozáznamu, nebo přečíst zde.

Slávka Brádlová, moderátorka: Štěpánka Hilgertová je v tuto chvíli hostem Českého rozhlasu sever, ale tak trochu zprostředkovaně, protože jsme se potkaly na filmové přehlídce Femina Film s tématem "sport a žena". No, tak tady vy samozřejmě jste nemohla chybět.

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: No, tak dostala jsem pozvání organizátorů zhruba před měsícem s tím, že jsem o tomhle festivalu samozřejmě příliš nevěděla, nicméně téma "žena a sport" si myslím, že mne oslovilo. Byl to promítaný dokument z cyklu Sláva vítězům z roku 2002, který byl o mne a při té příležitosti jsem tady měla besedu s místními studenty. Ráda jsem přijala pozvání a těším se.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jaké to je dívat se sama na sebe?

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: No, trošku jsem z toho měla strach. Nemůžu říct, že by to byl můj koníček dívat se sama na sebe a na svoje rozhovory. Na druhou stranu dívat se zpětně třeba na záběry ze závodů, na fotografie a součástí dokumentu samozřejmě byly i výpovědi druhých lidí o mně, tak to byl docela zajímavý pohled a myslím si, že je to zrovna jeden z těch podařenějších a velice citlivě udělaných pořadů, i když samozřejmě v tuhle chvíli už poněkud historický, protože tam těch šest let historie do současnosti tedy už chybělo.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak to to by asi pan režisér Miroslav Lešovský rád slyšel. No a uvidíme, co dnes se vejde do rozhlasového času a co všechno ještě od Štěpánky Hilgertové dnes uslyší posluchači Českého rozhlasu Sever.

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever vám dělá společnost a také velká sportovní hvězda v nejlepším smyslu slova - Štěpánka Hilgertová. Kajakářka, olympijská medailistka, vítězka, šampionka, to všechno k vašemu jménu patří. Co tam někdy postrádáte? Co si myslíte, že by lidé o vás měli vědět a zatím to žádný novinář nenapsal?

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Tak já se právě obávám, že toho o mně lidi vědí už až příliš a že není vůbec zapotřebí, aby toho o mně věděli víc. Já nejsem úplně příznivcem toho odkrývání určitého soukromí nebo dalších oblastí činnosti, v kterých prostě si přeju vystupovat jako soukromá osoba, takže mediální pozornost mi nevadí a vítám ji v souvislosti se vším, co se týká sportu, ale myslím si, že to je ten obor, v kterém se chci prezentovat a prezentuji a že to ostatní je svým způsobem, když to teda řeknu trošku ošklivě, moje věc!

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak dobře, zkusíme, kam až jsou ty věci vaše, kam až jste ochotna pustit veřejnost. Mluvila jste tady na besedě o tom, že vlastně jste tu sportovní kariéru mohla dělat jenom díky pochopení rodiny a to tak, že té širší rodiny, protože jste se na tu špici vracela až po tom, když se narodil syn a navíc vás trénuje manžel, obě babičky, možná i dědové, že přiložily ruku k dílu s hlídáním vnoučete, takže leckdo si řekne: "No, tak ta to měla vlastně jednoduché, nebo přece jenom jednodušší." Já si myslím, že to chvílemi mohlo být i složitější, protože mít manžela jako trenéra ... nedovedu si představit manželství, kde je pořád jenom růžovo, tak by mne zajímalo, jak jste bojovali třeba s nějakou neshodou ze soukromí v té sportovní branži a jestli se to tak trošku nepřenášelo z jednoho do druhého, jestli jste uměli postavit tu hranici?

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Tak já se vrátím k tomu širšímu rodinnému zázemí. To určitě nelze ohodnotit jinak než v superlativech. Ten partnerský vztah versus teda vztah trenér/svěřenkyně určitě je komplikovaný, ale já bych řekla, že to přenášení těch problémů funguje spíš tím opačným směrem. My skutečně, dá se říct, partnerské problémy téměř nemáme, takže to přenášení do sportovního života bych nepovažovala za ten zásadní problém, ale spíš, že jsme si občas nosili problémy z toho sportovního života zbytečně domů a tudíž ani doma se člověk jakoby neuvolnil, neodreagoval, protože tam prostě byl ten stín toho, že se něco nedaří, na čem se, dejme tomu, neshodneme a podobně. Takže to si myslím, že je trošku problém, protože, když se jinde pohádá svěřenkyně s trenérem, tak se oba rozejdou domů a můžou si vyčistit hlavu a prostě na to na chvíli zapomenout, kdežto u nás prostě tohleto úplně nefungovalo, protože oběma nám na tom sportu hodně záleží a nějakým způsobem bylo docela těžké jakoby vypnout a ten problém nedořešit. Takže tohleto občas způsobovalo samozřejmě takové, jak se říká, "dusno" v uvozovkách, ale na druhou stranu zase si myslím, že nám to umožňovalo jít v řešení některých těch problémů okolo té sportovní problematiky do daleko větší hloubky než v jiných vztazích sportovec/trenér, protože ti právě, vzhledem k tomu, že od sebe odešli, tak svým způsobem dost často některý z těch problémů asi zůstal nevyřešený, kdežto my jsme se k němu, někdy i dosti bolestivě třeba vraceli, ale zase to třeba nás někam posunulo, na něco jsme přišli a takže nakonec možná celkový výsledek byl pozitivní, i když ta psychologická náročnost některých těch situací je nesporná.

Slávka Brádlová, moderátorka: Štěpánka Hilgertová je naším dnešním hostem. Kdo jste ji viděl zblízka nebo jste měl šanci porovnat její vzrůst s jinými lidmi, tak víte, že je to vlastně velice křehká žen, na to jaký, dá se říci, silový sport dělá. A ono vlastně i v tom filmu o vás to tak trochu zaznělo, že samozřejmě, síla je nějaký předpoklad, ale bylo by to málo. A tuším, že to byla vaše první trenérka, která řekla, že cítíte vodu. Takže ono se asi jezdí tím citem, trochu možná hlavou.

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Tak určitě ve vodním slalomu je to i o hodně záležitost té psychiky, koncentrace a schopnosti reagovat na určité situace, protože tam vlastně žádný z těch pohybů není úplně naučený, ale je to spíš reakce na momentální stav vody a branek a podobně. A ten cit pro vodu, to je zvláštní sportovní pojem, který používají, pokud vím, třeba i plavci nebo používají ho třeba i rychlostní kanoisté. Takže by možná stálo za to vzpomenout i tu analogii mně a Martina Doktora, který také oproti svým soupeřům je daleko drobnější a slabší, a přesto v době teda své největší slávy po několik let dokázal své disciplíně kralovat právě díky tomu citu pro vodu. Protože samozřejmě určitá fyzická připravenost je zapotřebí, ale když ta síla není vynaložena efektivně, tak prostě to nevede k tomu žádanému výsledku.

Slávka Brádlová, moderátorka: I tahle disciplína má svoje doplňkové sporty nebo tréninky, které jsou zaměřené třeba na tu sílu, třeba na rychlost, postřeh. Já, přiznám se, že i když se dávají zpomalené záběry, tak mám trochu problém zorientovat se kudy kam do té branky a z ní zase ven.

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Tak sledoval vodní slalom čistě jenom na televizní obrazovce je určitě náročné, pro laika nesporně, ale dost často i pro mně. Já jsem si to měla možnost vyzkoušet v roli televizní komentátorky při závodech Světového poháru v Troji, kdy jsem některé ročníky z důvodu termínové listiny a nabytosti závodů prostě vynechávala a byla jsem přizvána na komentátorské stanoviště. A pokud jsem tu trať já sama jako závodnice neabsolvovala a vlastně jsem měla za úkol ji komentovat jenom podle té obrazovky, kterou člověk na tom stanovišti má, tak to bylo poměrně náročné a vlastně jsem měla velice špatnou představu, jak ty branky ve skutečnosti jsou postavené. Daleko snazší to vždycky bylo, pokud jsem teda tu trať už měla sjetou. Takže svým způsobem obdivuju každého, kdo si třeba dokáže tu představu udělat, což byl konkrétně třeba případ mého syna a letošní olympiády v Číně, kdy on tam na té trati nikdy nebyl, fyzicky nikdy na ní nejezdil a netrénoval, takže ji vůbec neměl šanci znát a jediné vlastně, co bylo, že viděl ty dva dny předtím závody kajakářů a deblkaniostů a ten e-mail, co jsem od něj před závodem dostala, tak v něm bylo spousta velice konkrétních a velice přesných jakoby, dá se říct, "trenérských pokynů" v uvozovkách, na co bych si měla dát pozor a co a jak mám udělat. Pak tam teda samozřejmě byl dovětek "Ale, máš tam tátu, tak on ti poradí." Nicméně musím říct, že teda ty synovy jaksi rady byly obdivuhodně namístě a obdivuhodně přesné. Mimo jiné teda samozřejmě vycházely i z toho, že on ví, co my sedí, nesedí a kde mám svá slabší místa podobně, ale fascinovalo mne, jak se z těch televizních záběrů dokázal na té trati orientovat a ještě vlastně z toho přenést určité rady pro mne. Takže dá se to, když je někdo na to šikovný.

Slávka Brádlová, moderátorka: No a jak se zdá, tak syn Luboš, po tátovi Luboš, šikovný bude. Aby taky ne, s takovou genetickou výbavou! Ale to vůbec neznamená, že to v tom sportu má, nebo bude mít jednoduché.

Slávka Brádlová, moderátorka: Skončili jsme zatím to naše povídání u syna Luboše, u takového, řekla bych, velmi slibného pokračování té dynastie Hilgertů na vodě. Sama jste tady na besedě v Ústí nad Labem řekla, že to měl vlastně hodně složité, možná těžší než děti z takzvaně "normálních" nebo běžných rodin, protože přeci jenom tomu porovnání se asi neubrání. Takže on musel tak trošku bojovat s tou vodou, tak trošku možná i s těmi lidmi okolo, s tím veřejným míněním očekáváním. Ustál to, zdá se.

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Tak určitě to nenese vždycky lehce. Měl to těžké v těch úplných začátcích, kdy prostě absolvoval své první dětské závody a všichni se šli podívat, jak to ten Hilgert na té vodě umí a v té době samozřejmě, coby začátečník, dělal spoustu chyb, ale myslím si, že se od počátku projevoval jako poměrně šikovný, a to je ten, asi skutečně sice základní předpoklad pro náš sport, ale na druhou stranu dotáhnout to od v uvozovkách jenom "šikovného dítěte" k úspěšnému závodníkovi v kategorii dospělých, tam k tomu je hrozně dlouhá cesta a on je, dá se říct, já nevím, nemůžu říct snad na začátku, ale maximálně tak v polovině, kdy prostě si bude muset asi svým způsobem i najít nějakou tu vlastní cestičku, protože my mu můžeme v lecčems poradit, ale zase on je individualita jak po té psychické stránce, tak i po té čistě sportovně technické a prostě musí se s tím naučit nějakým způsobem vyrovnávat. Je to i otázka koncentrace na závod a specifika určitá přípravy, která leccos se v základě dá přenést, ale leccos tam prostě musí být šité jemu na tělo a prostě se s tím nějakým způsobem musí srovnat a jediné, na co se může spolehnout, že naše podpora prostě bude vždycky u něj, no.

Slávka Brádlová, moderátorka: Štěpánko, vy jste absolvovala pět olympiád. To se málokterému sportovci povede, ale přece jenom asi se blíží doba, kdy se budete muset rozhodovat co dál. Synek to má jasné, manžel, předpokládám, že trenérská dráha není věkem zase tak moc omezena, co vy? Kam se vrtnete? Máte už tak něco na půl vymyšleno, nebo zatím je to ve stavu úvah?

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Zatím je to hodně ve stavu úvah, protože těch možností je určitě víc. Zatím všechny jsou spíš z té sportovní branže, ale samozřejmě je tam těch úhlů pohledu několik. Jsem dost často dotazována, vybízena k tomu, abych svoje zkušenosti nějakým způsobem předávala ve formě trenérské, pro což ale teda nemám kvalifikaci, nemám vystudovanou fakultu tělesné výchovy a sportu, což je takový základní předpoklad pro to, aby člověk vůbec mohl dostat placené trenérské místo. Takže v téhleté branži si myslím, že asi patrně nezakotvím, což neznamená samozřejmě, že nemůžu být určitým způsobem spíš v té dobrovolnické fázi poradcem závodníků a nějakým způsobem jim třeba občas někdy pomoci, a pak je tady další teda možnost, která je v tuhle chvíli velmi reálná - zapojit se do rodinné firmy, kterou rozjížděli švagr se švagrovou pro výrobu teda veškerého vybavení pro všechny druhy vodních sportů, počínaje i surfováním a raftingem a turistickým ježděním a v současnosti tolik moderním seekajakingem, až po teda vodní slalom, kde si myslím, že by byla teda ta moje role nějakým způsobem se podílet na vývoji a na propagaci teda čistě slalomářského vybavení. Je tady samozřejmě i ta možnost, že zkusím ještě rok pokračovat v té vysloveně závodnické kariéře, a pak se samozřejmě může stát i to, což vůbec nevylučuju, že prostě přijde zajímavá nabídka odněkud úplně odjinud a třeba, třeba od toho sportu úplně uteču.

Slávka Brádlová, moderátorka: Hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever byla Štěpánka Hilgertová. Moc děkuju za váš čas, který je opravdu vzácný. Přeju vám do dalších let dobrou divokou vodu a hodně té klidné. Mějte se moc hezky a někdy třeba u nás zase na slyšenou.

Štěpánka Hilgertová, kajakářka, olympijská vítězka: Děkuju, na slyšenou.

Spustit audio