Stav „flow“. Když se do něj děti dostanou, teprve pak se opravdu učí

Flow nastává tehdy, když jste nějakou činností naplněni natolik, že přestanete vnímat čas a sami sebe. Tento stav maximální koncentrace patrně zažil Michelangelo při malbě stropu Sixtinské kaple. Takovýto stav zažívají horolezci, kteří se při maximální koncentraci na svůj výkon stávají jako by součástí skály, jež zdolávají. Do flow se ale poměrně často dostávají i děti, které jsou obyčejnou hrou pohlcené natolik, že přestávají vnímat čas a nepotřebují pít ani jíst. Když jsme ve flow, tak se nám vyplavují hormony štěstí, vnímáme, že překonáváme překážky a že to jde nějak lehce, samo.

Co je to flow?

Nejde o žádnou záhadnou alchymii, ani o mystické vytržení. Jde o stav maximální koncentrace, ponoření se do činnosti, která má cíl, jenž jsme si sami stanovili a dává nám smysl. Jde o to, že když děláme něco, co vyžaduje naše maximální soustředění, tak už nám nezbývá mnoho místa na zaobírání se věcmi, které s tou činností nesouvisejí. Obtížné myšlenky, starosti, problémy, které nám běžně stále běží hlavou, jsou potlačeny. V tu chvíli neřešíme třeba to, co budeme dělat odpoledne, ani jak právě vypadáme, zapomínáme na sebe samé, ale přitom máme maximální kontrolu nad tím, co děláme. Psycholožka Jiřina Majerová to vysvětluje na příkladu houslisty – profesionála: „ On nehraje proto, že později bude vystupovat na pódiu. On se dokáže maximálně ponořit do té činnosti, že se stane tou činností samotnou. A vy si říkáte: On se teda nadře. Ale jemu to jde jako by samo, hraje přesně, bezchybně a není při tom unavený.“

Flow - pravá podstata lidského štěstí?

Flow definoval v 70. letech americký psycholog maďarského původu profesor Mihaly Csikszentmihalyi, zastánce pozitivní psychologie. Pohyboval se mezi manažery, umělci, dělníky, sportovci, tedy v různých skupinách lidí. Zajímal se o to, kdy se tito lidé do stavu flow – plynutí dostávají, tedy kdy jsou svou činností maximálně pohlcení a zároveň šťastní. Ve své slavné publikaci Flow se kromě jiného zabývá otázkou, do jaké míry jsme schopni flow si sami navozovat a využívat jej v běžném životě. V současné době psychologové s flow pracují v oblastech, ve kterých potřebují rozvíjet potenciál jednotlivců, především tam, kde je nutné posílit vnitřní motivaci.

Kdyby si děti samy nezařizovaly flow, tak by nemohly vůbec žít

Podle české psycholožky Jiřiny Majerové si děti stav flow samy běžně navozují. Je to pro ně přirozený a potřebují ho. Hledají si samy cíle, výzvy, třeba i tak obyčejné, jako je vylezení na strom. Některé si to zařizují více v pohybu, jiné zase přes aktivizaci mentálních sil. Majerová se domnívá, že je dobré umět tuto pravou vnitřní motivaci dětí správně využívat ve výchově, v rodinách i ve škole. „Myslíme si totiž, že když se děti dostanou do stavu flow, tak v tu chvíli u nich probíhá skutečně pravé učení. Má ale určité podmínky. Především jde o to, aby si měly možnost vybrat, do čeho se pustí, a zároveň měly jasný cíl, jehož chtějí dosáhnout. Vtip vězí v tom, že dosažení takového cíle pro ně nesmí být ani příliš obtížné a ani příliš snadné. Pokud se podaří dosáhnout takovéto rovnováhy, děti se pak pouštějí do úkolu s nadšením, naplno a – což je velmi důležité – i zodpovědně,“ říká psycholožka, která se flow odborně věnuje a získává pro takovýto způsob motivace žáků nadšené učitele. S úsměvem k tomu dodává: „Není to žádná strategie ministerstva školství, objevují to jednotliví učitelé, kteří pak úplně jinak strukturují své vyučování. Jde vlastně o zvyšování citlivosti učitele, ale i rodiče, na potřeby dítěte."

Zajímá vás více? Pusťte si celý rozhovor s psycholožkou Jiřinou Majerovou, kterou do pořadu Atrium Rádia Junior pozvala moderátorka Andrea Zajíčková.