Staré šicí stroje jsou k vidění v lounském muzeu

A taky bych musel donekonečna vyprávět o staré, prastaré Minervě, tedy šicím stroji. Jeho vrčení bylo něco, u čeho jsem usínal i se probouzel. Sledoval jsem babičku, jak se trápila s věčně se přetrhávajícím koženým řemenem, který vedl od velkého kola pod stolem k malému kolu vlastního šicího mechanismu. Pozoroval jsem její nekonečné šlapání a přemýšlel, kdyby ty nohy mohly pohánět nějaké šlapací vozidlo, kolik kilometrů by asi babička už měla najeto. Na tomhle šicím stroji babička šila snad ještě někdy v polovině devadesátých let, to už jí táhlo na osmdesátku, a hanba mě dneska fackuje, že jsem jí ještě nosil potrhané džíny, aby mi je spravila, i když co chvíli už musela odpočinout unavené ruce a jehla se jí v té tvrdé džínovině občas zlomila. Když jsem se před časem vypravil do muzea v Lounech na výstavu historických šicích strojů, abych pořídil reportáž pro Severočeský Atlas, měl jsem dojem, že jsem zase vstoupil do babiččiny kuchyně, které byl šicí stroj nedílnou součástí. Jen s tím rozdílem, že průvodcem mi tentokrát byla autorka výstavy Jiřina Štauberová. Výstavu historických šicích strojů s podtitulem "Když se řekne Singrovka" můžete v lounském muzeu vidět až do 15. června.

Výstava historických šicích strojů v lounském muzeu II.|foto: David Hertl