Sršeň je mírumilovné zvíře - není třeba se jí bát!
Léto je tradičně obdobím, kdy jsou sršně a další nepříjemný hmyz nejaktivnější. V zahradách navíc začíná dozrávat ovoce, a tím riziko ještě narůstá. Zbavit se hnízda sršní, které se zabydlely pod střechou, mezi sádrokartony nebo ve kmenu stromu, je obtížné. Sršně jsou totiž aktivní i v noci.
Deratizátor Petr Dvořák z Liberce, který se mimo jiné zabývá zneškodňováním sršních hnízd, má sršně rád. Tvrdí, že na člověka neútočí, a proto není třeba se jich bát.
Kolem sršní panuje mezi lidmi spousta předsudků. Ty podle Petra Dvořáka pramení z jejich velikosti a hlasitého bzučení.
„Je obrovský rozdíl mezi vosou a sršní. Sršeň, to je pytel dobroty, dá se říct. Jsou jich miliardy na světě a ještě ani jedna si nesedla na člověka, na rozdíl od vosy, která vám leze po obličeji, okusuje šunku na obložených chlebíčcích, vleze do flašky s pivem…“
Sreň - pomocník v zahradě
Sršně na zahradě konají užitečnou práci – jedno hnízdo sršní spotřebuje denně až kilogram hmyzu – loví mouchy, ovády nebo klíšťata.
Sršeň je podle něj zlá jen ve třech případech – když se jí likviduje hnízdo, když jí sáhnete na věc, například na hrušku, ze které pije, a potom, když něco považuje za útok – a to je ohnání.
Člověk by se proto v blízkosti sršní měl zastavit a zbytečně nemáchat rukama. „Ale řekněte ženské, ať se neožene, no…“ shrnuje s úsměvem své poznatky Petr Dvořák.
Lidé by si měli dávat pozor na sršní bodnutí. Na to totiž mohou být někteří alergičtí, a tam pak hrozí nebezpečí. „Pokud se lidé nenaučí žít se svým sršním hnízdem, měli by si na jeho odstranění zavolat profesionála – za to riziko to nestojí,“ varuje deratizátor.
Pokud se přesto rozhodnete zlikvidovat hnízdo sršní sami, měli byste vědět, jak na to. Poslouchejte…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
