Spáleniště v národním parku České Švýcarsko nabízí vědcům unikátní prostor pro výzkum

Pozornost vědců zaujal nejen popel, ale i vzácné houby a mechy vyskytující se jen na místech, kterými prošel ohněm. Snaží se také spočítat, jak velkou uhlíkovou stopu po sobě ničivý požár v národním parku zanechal.

„Když se podíváte na tuhle stranu, tak dole máte vyhořelý les – to je ta smrčina postižená kůrovcem. Vidíte, že požár postupoval až na hranu té doubravy a vidíte, že najednou ten les není shořelý,“ ukazuje geobotanik Michal Hejcman z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně na místě jen kousek za obcí Mezná směrem k Pravčickému dolu.

8 fotografií

Stojíme na cestě, vedle nás je neporušený dubový les. „Na tomhle místě můžeme vidět všechny možné fenomény, které jsou spojené s tím požářištěm. Jeden takový fenomén je to, že doubrava nehoří. Pro mě je to perfektní studijní plocha,“ přiznává vědec, který se v Českém Švýcarsku věnuje analýze popela na spáleništích.

„Popel je opravdu zajímavé minerální hnojivo, které má dlouhodobý účinek na ten ekosystém. Ve chvíli, kdy to shoří, tak se vlastně mineralizuje organický fosfor – vzniká minerální fosfor, který je vlastně daleko přijatelnější. Uvolní se ty živiny – je to vlastně taková bomba,“ popisuje geobotanik.

Podle Hejcmana je popel nejstarší hnojivo, které lidé používali od pravěku. Na požářišti v národním parku už odebral ke stovce vzorků. Zkoumá tady také obsah fosforu, olova nebo uhlíku v půdě. „Zajímavé bude spočítat, kolik je uhlíku v tom ekosystému před vyhořením. Získáme tak vlastně uhlíkovou stopu toho požáru,“ vysvětluje Hejcman.

Antrokofilní houby na požářišti v Českém Švýcarsku.|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

S profesorem Hejcmanem se už týden vrtá ve spáleništi i doktorand Michal Baka. „Pracuji v laboratoři, kde budu dělat jednu z těch analýz,“ konstatuje.

Nejen popel a obsah minerálních látek v půdě vědce zajímá – zkoumají tu i vzácné houby, které je možné vidět právě jen na spáleništích.

Michal Hejcman zkoumá děj po požárech v celém světě. Podle něj jsou v přírodě obvyklé – někde se používají i cíleně k obnově krajiny. Tvrdí, že České Švýcarsko se z ohně rychle vzpamatuje.

Na otázku, zda udělala správa národního parku chybu, když nechala v lesích neodtěžené kůrovcové dřevo, odpověděl: „Nemyslím si, že by správa udělala nějakou velkou chybu tím, že tady to kůrovcové dřevo bylo ponecháno.“