Šluknovský zámek – Fénix, který vstal z popela
Šluknovský zámek, pozdně renesanční třípatrová zděná stavba, stojí v parku anglického stylu mimo středověké centrum Šluknova. Vybudován byl na místě původní tvrze z 15. století.
2. dubna 1986 z důvodu poruchy na elektrickém topném zařízení vypukl v zámku požár, který zcela zničil krov včetně střešní krytiny, celé třetí patro a značnou část druhého patra. Hašením vodou a působením deště po požáru došlo k narušení prvního patra a suterénu.
V 90. letech minulého století bylo provedeno částečné statické zajištění objektu, nová výstavba krovové konstrukce se střešním pláštěm a stropní konstrukce z ocelových nosníků s keramickými vložkami v prvním a druhém patře. Roku 2005 pak byly zahájeny práce na celkové rekonstrukci zámku.
V roce 2007 byla dokončena rekonstrukce prvního patra a v roce 2008 pak i toho druhého. Rekonstrukce objektu byla dokončena v roce 2009 rekonstrukcí půdních prostor – celý zámek dostal novou také fasádu a střešní krytina byla vyměněna za břidlici.
Šluknovský zámek má prvorepublikový prohlídkový okruh, v jehož rámci jsou otevřeny téměř všechny prostory zámku včetně dobových místností s původními exponáty. Okruh je věnován poslednímu majiteli a obyvateli zámku hraběti Ervínu Leopoldovi Nostitz-Rineckovi. Během prohlídky projdete jeho kanceláří, šatnou, ložnicí, dětským pokojem a ložnicí.
Třešničkou na dortu je prohlídka půdy, jejíž velkorysé prostory slouží k výstavám i koncertům. V přízemí zámku pak je turistům k dispozici informační centrum. Přilehlý park slouží k odpočinku i kulturním akcím.
V rozhovoru s Dagmarou Pálkovou, vedoucí organizační složky Kultura a cestovní ruch Šluknov, uslyšíte také o dřevěných mravencích na zámecké půdě nebo o rodinných fotografiích Nostitz-Rinecků. Přejeme vám pohodový poslech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






